Nino Pisano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Nino Pisano
Narození 1315
Pisa
Úmrtí 1370 (ve věku 54–55 let)
Pisa
Rodiče Andrea Pisano
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Nino Pisano (* kolem 1315, Pisa - asi 1366/68, Pisa) byl italský sochař a zlatník, syn Andrea Pisana, bratr Tommaso Pisana, aktivní v letech 1343 - 1368. Byl jedním z největších sochařů čtrnáctého století v Itálii.

Život[editovat | editovat zdroj]

Přesné datum narození Nino Pisana není známo. Předpokládá se, že se školil v dílně svého otce Andrea Pisana a od 30. let se podílel na jeho zakázkách, zejména v malé gotické kapli Santa Maria della Spina a v kostele sv. Kateřiny Alexandrijské (Chiesa di Santa Caterina d'Alessandria) v Pise a na reliéfní výzdobě Giottovy zvonice ve Florencii (Campanile di Santa Maria del Fiore).

V letech 1340–1350 již pracoval samostatně v bazilice Santa Maria Novella ve Florencii a v kostele San Francesco v Oristanu. Podle dokumentů ze stavby katedrály v Orvietu byl Nino roku 1349 předákem po svém otci, který vedl stavbu v letech 1347 a 1348, ale pak se patrně vrátil do Pisy, kde je doložen v roce 1358 a 1362. Na přelomu 50. a 60. let pracoval pro arcibiskupa v Pise a byl tamějším hlavním sochařem po dvacet let. Řada dalších sochařů, včetně jeho bratra Tommasa, jeho styl napodobovala.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Nino Pisano, Madona, Berlín
Nino Pisano (dílna), Náhrobek arcivévody Giovanniho Scherlati

Nino Pisano byl dědicem sochařské tradice sahající od Nikola Pisano (1215/1220–1278/1284) a Giovanni Pisano (1248–1315). Jeho otec Andrea Pisano (1290–1349) byl synem notáře ve městě Pontedera, ale v Pise se vyškolil u Giovanni Pisana a později byl spolupracovníkem Giotta ve Florencii. (Pozn.:Pisano obvykle znamená "pocházející z Pisy" nebo "vyškolený v Pise" (Andrea Pisano), jindy označuje příjmení děděné po otci (Nino a Tommaso Pisano)).

Historikové umění soudí, že Nino Pisano jako spolupracovník svého otce Andrea Pisana, je autorem osmi reliéfů (první dvě řady) na Giottově zvonici ve Florencii a čtyř soch, včetně Davida, Sibylly Tiburtinské a Eritreji.[2] Vasari uvádí Nino Pisana jako autora soch v kapli Santa Maria della Spina.[3] Za první samostatné dílo Nino Pisana je považován náhrobek arcibiskupa Simone Saltarelli (zemřel 1342) v kostele svaté Kateřiny v Pise, kde se uplatnila jeho originalita a nová prostorová koncepce.

Nino Pisano se odklonil od klasického stylu svého otce a přejal inovace z francouzské gotiky - esovité prohnutí soch, řasení drapérie i její rafinovanou eleganci. Za pokračovatele Nino Pisana jsou kromě sochařů jeho dílny považováni Michelangelův učitel Jacopo della Quercia a Francesco di Valdambrino.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

  • Madona s dítětem, bazilika Santa Maria Novella, Florencie
  • Sv. Basil biskup, kostel San Francesco, Oristano
  • Madona s dítětem, polychromovaná dřevěná socha, kostel San Nicola, Pisa
  • Ukřižování, kostel San Michele in Borgo, Pisa
  • Madona (mramor), kostel Santo Stefano Marinasco, La Spezia
  • Madona a anděl, Zvěstování, katedrála Oristano, biskupský palác, Bosa
  • Madona s dítětem (mramor), klášterní kostel Santa Maria in Mantignano (nedaleko Florencie), nyní Diecézní muzeum Santo Stefano al Ponte
  • Madona s dítětem, (známá jako Madona z Trapani), Bazilika-svatyně Maria Santissima Annunziata, Trapani
  • Zvěstování svaté Kateřiny, opatství St. Zeno
  • sv. Štěpán, sbírka De Carlo
  • Madona s dítětem, Detroit Institute of Arts[4]
  • Zvěstování, Louvre[5]
  • Archanděl Gabriel, Panna Marie, National Gallery of Art, Washington

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Roberto Paolo Novello: NINO Pisano
  2. Roberto Paolo Novello: NINO Pisano
  3. Giorgio Vasari, Le vite, s. 158
  4. Madona, Detroit. www.dia.org [online]. [cit. 2015-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-08. 
  5. Louvre, Nino Pisano: Vierge de l'Annonciation
  • Faktografické údaje pocházejí z biografického článku Roberto Paolo Novello: NINO Pisano, kde je i podrobný soupis odborné literatury.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Anita Fiderer Moskowitz, The sculpture of Andrea and Nino Pisano, Cambridge, Cambridge University Press, 1986
  • G. Kreytenberg, Andrea Pisano und die toskanische Skulptur des 14. Jahrhunderts, München 1984
  • Andrea, Nino e Tommaso scultori pisani, catalogo della mostra (Pisa, 1983) a cura di M. Burresi, Milano, Electa, 1983
  • Ilaria Toesca, Andrea e Nino Pisani, Firenze, Sansoni, 1950
  • Giorgio Vasari, Le vite de' più eccellenti pittori, scultori e architettori, Seconda parte, 1568

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]