Nehodnotící sociologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nehodnotící sociologie je koncept vnímající sociologii jako nezaujatou a nehodnotící vědu. Sociologie byla často kritizována pro svou subjektivní povahu, protože pozorovatel (vědec) má přirozenou tendenci narušovat objektivní povahu výzkumů svými přesvědčeními. Jako první přišel s tímto konceptem Max Weber (21. dubna 1864 – 14. června 1920). Tento pohled s ním sdíleli i jiní sociologové jako například David Émile Durkheim (15. dubna 1858 Épinal – 15. listopadu 1917 Paříž) , který tvrdí, že sociologie nesmí být ani individuální ani sociální, protože taková sociologie se nesnaží o poznání, ale o reformu. Italský sociolog Vilfredo Pareto (15. července 1848 – 19. srpna 1923) hovoří o koncepci “reziduí a derivací” - tedy o tom, že osobní pocity sociologa vedou k tomu, že mluví o tom, co by podle něj mělo být, místo toho, co je.[1]

Názory významných sociologů[editovat | editovat zdroj]

Podle otce sociologie Augusta Comta (19. ledna 1798, Montpellier – 5. září 1857 Paříž) by sociologie měla zaujmout velmi důležité místo v systému organizace společnosti. Neměla by se však stát čistě akademickou vědou. Má být vědou praktickou, která napomáhá společenskému rozvoji. To však podle Comta není možné bez vynášení hodnotících soudů.[2]

Významný americký sociolog Charles Wright Mills (28. srpna 1916, Waco, Texas – 20. března 1962, Nyack, New York) byl také zastáncem sociologie jako hodnotící vědy. Podle jeho názoru jen kritické zhodnocení situace dokáže vést lidskou společnost kupředu a narušit její sebedestruktivní, na povrchu klidnou, setrvačnost. „Jedině kritická analýza může vést k poznání, které snad lidi přiměje, aby opustili postoj mlčící většiny, tedy směs vnější netečnosti a hlubokého vnitřního znepokojení.“[2]

Protipólem Comta, Millse a dalších sociologů zastávajících hodnodnotící funkci sociologie je především Max Weber.

Max Weber (21. dubna 1864 – 14. června 1920) ve svých pracích, především ve svých statích „Objektivita“ sociálněvědního a sociálněpolitického poznání a Smysl „hodnotové neutrality“ v sociologických a ekonomických vědách stanovil principy nehodnotící sociologie.

Sociologie se podle něj nemá podílet na formulaci společenských cílů. Vědecké poznání se musí bránit deformaci iracionálními prvky, které do vědy zanášejí subjektivní přání a hodnoty badatelů, ovlivněné náboženskými, politickými či etickými hodnotovými soustavami. Weber si však uvědomuje, že absolutně nehodnotící sociologie není možná, neboť už výběr tématu a definice výzkumného problému jsou ovlivněny hodnotami, které sociolog vyznává.

Neopozitivizmus a nehodnotící sociologie[editovat | editovat zdroj]

Neopozitivismus je filosofický směr významný především na počátku 20. století, který myšlenku sociologie jako nehodnotící vědy vyvedl do radikálních důsledků. Dochází k základnímu dělení na dva typy výroků - výroky o faktech, jež jsou založeny na zkušenosti, a výroky o hodnotách, jež jsou založeny na subjektivních preferencích.[1][3]

Neopozitivisté spojili ideu nehodnotící sociologie s novou sociální funkcí této vědy - empirickou sociologií. Ta musí být schopná poskytnout validní poznání, které není závislé na žádném hodnotovém systému. V tomto kontextu se proslavil výrok Paula Felixe Lazarsfelda (13. února 1901 Vídeň – 30. srpna 1976 New York)[4], že empirická sociologie musí být neutrální jako chirurgův nůž[5]. Proti tomuto pojetí vystoupil Robert Staughton Lynd ( 26. září, 1892 - 1. listopad,1970) ve své práci Knowledge for What?, v níž se pokusil doložit, že sociologie je vždycky nástrojem sociální reformy, nápravy či změny, a že tedy musí formulovat praktická doporučení, která jsou skutečně společnosti prospěšná.[1][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. ISBN 80-7184-164-1. 
  2. a b KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2012. ISBN 978-80-7419-102-2. 
  3. a b FAJKUS, Břetislav. Současná filosofie a metodologie vědy. Praha: Filosofia, 1997. ISBN 80-7007-095-1. 
  4. Paul Felix Lazarsfeld [online]. Encyclopaedia Britannica, 20.7.1998, rev. 14.6.2015 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  5. PETRUSEK, Miroslav. Hodnocení v sociologii [online]. Sociologický ústav Akademie Věd ČR, 15.9.2017, rev. 1.11.2017 [cit. 2017-11-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.