Neapolská žluť světlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Neapolská žluť světlá je název žluté umělecké barvy používané v malířství. Její číselný kód je 1005 a chemicky se jedná o oxid zinečnatý, sulfid kademnatý a zemitý pigment.

Je jedním z nejstarších syntetických pigmentů, známa je poprvé z období kolem roku 1620. Příbuzným minerálním pigmentem je minerál bindheimit.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Neapolská žluť byla nalezena jako keramický pigment z období 2500 let před naším letopočtem v babylónských cihlách. Historická jména jako Luteolum neapolitanum nebo Giallorino[1] označují italsko-neapolský původ. Neapolská žluť byla ve výtvarném umění užívána od 17.–18. století, kdy nahradila do té doby rozšířenou olověnou žluť.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Il libro dell'Arte o Trattato Della Pittui, BiblioBazaar, Charleston 2009, ISBN 978-1-103-39026-7 (anglicky)