NGC 772

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
NGC 772
NGC 772
NGC 772
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typinteragující galaxie a spirální galaxie
TřídaSA(s)b HII[1]
ObjevitelWilliam Herschel
Datum objevu29. listopadu 1785
Rektascenze01h 59m 19,6s[1]
Deklinace+19°00′27″[1]
SouhvězdíBeran (lat. Aries)
Zdánlivá magnituda (V)10,3[2]
Úhlová velikost7,2′ × 4,3′[2]
Vzdálenost115 M[3] ly
Plošná jasnost13,9[2]
Poziční úhel130°[2]
Rudý posuv0,008246 ± 0,000010[1]
Kupa galaxiíLGG 40[4]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr120 000[3] ly
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 772
IRASIRAS 01565+1845 a IRAS F01565+1845
Uppsala General CatalogueUGC 1466
Principal Galaxies CataloguePGC 7525
Atlas of Peculiar GalaxiesAPG 78
Jiná označeníNGC 772, PGC 7525, UGC 1466, MCG +03-06-11, GC 463, H I 112, H 181, Arp 78, CGCG 461-018, IRAS 01565+1845, HIPASS J0159+18, LGG 040-002, Kara 80
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 772 je spirální galaxiesouhvězdí Berana. Její hvězdná velikost je 10,3m a úhlová velikost 7,2′ × 4,3′.[2] Je vzdálená 115 milionů světelných let, průměr má 240 000 světelných let. Galaxii objevil William Herschel 29. listopadu 1785.[3]

Pozorování[editovat | editovat zdroj]

Galaxie leží v západní části souhvězdí a pod tmavou oblohou je náznakem viditelná i malými hvězdářskými dalekohledy. Středně velký dalekohled ji ukáže jako eliptickou mlhavou skvrnku s jasnějším jádrem.[5]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Interakce se satelitní galaxií NGC 770 způsobila deformaci jejího spirálního ramene a tyto galaxie jsou spolu propojeny slabými proudy hmoty.[6] V katalogu pekuliárních galaxii je dvojice NGC 772 a NGC 770 zařazena ve skupině spirálních galaxií s malými společníky s vysokým povrchovým jasem. Je největším členem skupiny galaxií LGG 40, jejímiž dalšími členy jsou NGC 770, UGC 1519 a UGC 1546.[4]

Supernovy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2003 byly v této galaxii nalezeny dvě supernovy typu II. Ta první s názvem SN 2003hl v maximu dosáhla magnitudy 16,5 a druhá dostala název SN 2003iq a dosáhla podobné magnitudy 16,4.[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 772 [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 772 [online]. SEDS.org [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 772 [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b GARCIA, A. General study of group membership. II - Determination of nearby groups. S. 47–90. Astronomy and Astrophysics Supplement [online]. Červenec 1993 [cit. 2020-12-01]. Roč. 100, s. 47–90. Dostupné online. Bibcode 1993A&AS..100...47G. (anglicky) 
  5. KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Beran [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  6. Arp 78: Pekuliární galaxie v Beranovi [online]. NASA, 2020-09-18 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  7. List of Supernovae [online]. Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (IAU) [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 772 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for NGC 772 [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 772 [online]. SEDS.org [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 772 [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • SELIGMAN, Courtney. Celestial Atlas: NGC 772 [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Beran [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  • Arp 78: Pekuliární galaxie v Beranovi [online]. NASA, 2020-09-18 [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  • Katalog NGC 772 [online]. [cit. 2020-12-01]. Dostupné online.