Národní souručenství
Národní souručenství (NS, německy Nationale Gemeinschaft (NG)[1][2] nebo Volksgemeinchaft[3]) byla za Protektorátu Čechy a Morava jediná povolená politická strana, která měla zdánlivě plnit funkci parlamentu (podobně jako za socialismu Národní fronta). Sdružovala téměř všechny mužské státní příslušníky protektorátu, ženám nebylo členství povoleno. Členství bylo formalitou. Jako politická organizace zaniklo 15. ledna 1943,[4] její nástupce, kulturně a politicky propagandistická organizace téhož jména, zaniklo s osvobozením v květnu 1945.
Definice z Doplňků k Ottově slovníku naučnému
| „ | Souručenství národní je národním politickým hnutím čes. lidu a jediným představitelem mocenské vůle čes. národa, vytvořeným za všeobecného souhlasu všeho českého lidu za těžké politické situace na jaře 1939. Jeho úkolem je zabezpečiti a vésti národ k všestrannému rozmachu podle zásad národní pospolitosti a národního řádu. | “ |
| — Ottova encyklopedie nové doby, heslo Souručenství národní. | ||
Nacisty povolená politická organizace v protektorátu Čechy a Morava. Přípravný výbor vznikl 21. 3. 1939 v čele s E. Háchou. Národní souručenství se mělo stát masovou organizací, v níž by měla oporu protektorátní vláda i prezident. Dne 6. 4. 1939 bylo Národní souručenství prohlášeno jedinou politickou stranou v protektorátu. Prakticky všechny deníky se staly jeho tiskovými orgány. Formálně se do N. s. přihlásilo přes 2 miliony mužů,[5] tedy přes 97% mužského obyvatelstva Protektorátu (Židům a ženám bylo členství zakázáno[6]). Oficiálně mělo být N. s. nástrojem loajální spolupráce s Němci, ale dařilo se v něm vytvořit i základnu pro různé formy obrany české autonomie. Některé složky přímo spolupracovaly s odbojem (Obrana národa, PVVZ). Část členů využila odznaků s písmeny NS k tichému protestu: otočení odznaku o 180 stupňů změnilo jejich pořadí na SN, což mělo znamenat „Smrt nacistům!“ Okupační orgány si však od r. 1941 postupně zcela podřídily vedení NS a prosadily do něj stoupence aktivní kolaborace. Dne 15. 1. 1943 bylo N. s. jako politická organizace zlikvidováno a přeměněno v korporaci "s úkoly převážně kulturními a výchovnými". Jeho představitelé se po válce zodpovídali před Národním soudem.
Reference
- ↑ Ralf Gebel: "Heim ins Reich!". München: R. Oldenbourg, 2000.
- ↑ http://www.collegium-carolinum.de/fileadmin/Veranstaltungen/Veranstaltungen_Texte_Archiv/BT_Expos%C3%A9s_Archiv/BT2008/2008-05-Mohn.pdf
- ↑ http://www.grin.com/de/e-book/18697/das-protektorat-boehmen-und-maehren-sozialgeschichtliche-aspekte
- ↑ Malá československá encyklopedie, heslo Národní souručenství
- ↑ „V náborové akci, zahájené rozhlasovým projevem státního presidenta z 1. dub. a uskutečněné v týdnu od 23. dub. do 1. květ., přihlásilo se do N-ho souručenství přes dva miliony mužů české národnosti, starších 21 let, tedy až na nepatrný zlomek všichni dospělí Čechové v Protektorátu Čechy a Morava.“ Ottova encyklopedie nové doby, heslo Souručenství národní. Pro čtenáře MLP dostupné online.
- ↑ Feinberg, M.: Elusive Equality: Gender, Citizenship, and the Limits of democracy in Czechoslovakia, 1918-1950. University of Pittsburgh Press, 2006.
Související články
Literatura
- VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5.
