Morální panika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Morální panika je reakce sociální skupiny založená na falešném nebo přehnaném dojmu, že chování nějaké jiné skupiny (většinou minoritní skupiny nebo subkultury, tzv. folk devil) je nebezpečně deviantní a je hrozbou pro společnost. Často se také uvádí jako „epizoda, stav, osoba nebo skupina osob“, která byla nedávno „popsána jako hrozba pro sociální hodnoty a zájmy“.[1]

Taková panika je obecně posilována médii a jejich sociálními tématy, i když se objevují i spontánní paniky. Masová hysterie se v tomto hnutí může objevit, ale morální panika je odlišná od masové hysterie tím, že je přesně morálně vymezena a obvykle se projevuje jako pobouření spíše než ryzí strach. Morální panika (jak ji definoval Stanley Cohen) se točí kolem domnělého ohrožení nějaké hodnoty nebo normy, kterou společnost normálně stimuluje její glorifikací v masových médiích nebo „lidových legendách“ uvnitř společnosti. Panika se může projevit různě. Nejdojímavější je dojem panikářů, že k tomu, co dělají, je opravňuje pozornost masmédií, což je posílí v aktivitách které vedly k původnímu pocitu morální paniky.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Tento termín poprvé použil Stanley Cohen v roce 1972, aby popsal mediální reportáže o modech a rockerech ve Spojeném království v 60. letech 20. století. Faktorem v morální panice je „zesilující spirála“, fenomén popsaný mediálními kritiky jako zvětšující se cyklus reportáží o určité kategorii asociálního chování nebo dalších nežádoucích událostí.

Zatímco termín morální panika je celkem nový, mnoho sociologů poukazuje na Middletownskou studii, poprvé provedenou v roce 1925, která obsahovala první hloubkovou studii tohoto fenoménu. V těchto studiích badatelé zjistili, že společnost a náboženští vůdci v Americkém městě odsoudili tehdy nové technologie jako například rádio nebo automobil za podněcování nemorálního chování. Například jeden farář zmíněný v této studii mluvil o automobilu jako o „domu prostituce na kolech“ a odsoudil ho, protože občané ho používali k vyjížďkám mimo město místo toho, aby chodili do kostela.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Obvykle citované příklady morální paniky inspirované skutečnými nebo vymyšlenými fenomény:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. * Cohen, Stanley. Folk devils and moral panics. London: Mac Gibbon and Kee, 1972. ISBN 0-415-26712-9 p. 9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]