Mikrosociologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mikrosociologie je jedním z hlavních zaměření sociologie. Zkoumá povahu každodenního lidského jednání v malém měřítku.[1] Zabývá se sférou sociální interakce a soustředí se na malé sociální skupiny, trendy, sociální sítě, interpersonální vztahy, a to obvykle na úrovni komunity.[2]Orientuje se na pochopení toho, jak rozsáhlé vzorce a trendy formulují životy, zkušenosti skupin a jednotlivců. Mikrosociologie je založena spíše na interpretační analýze než na statistickém nebo empirickém pozorování a je úzce spojená s filozofií fenomenologie. [3]Termín razil Harold Garfinkel v souvislosti se svými výzkumy toho, jak lidé interpretují svůj sociální svět.

Rozdíl mezi mikro a makrosociologií[editovat | editovat zdroj]

Makrosociologie se zabývá velkými sociálními útvary (globální společnosti, vrstvy, národy apod.) a těmto útvarům odpovídajícími procesy a jevy (např. sociální stratifikací, sociální mobilitou, modernizací, masovou kulturou apod.). [4]

Mikrosociologie naopak studuje sociální interakce a zaměřuje se na malé sociální skupiny. [5] Mezi mikrosociologií a makrosociologií lze nalézt rozdíly i ve výzkumném procesu, a to:

  • Rozdíly ve výzkumných otázkách

Makrosociologové pokládají́ velké́, široké́ otázky, které́ často výustí v závěry výzkumu a v nové teorie.

Mikrosociologové mají́ tendenci klást otázky více lokalizované́, které́ jsou zaměřené na zkoumaní́ života menších skupin lidí.

  • Rozdíly ve výzkumných metodách

Makrosociologové používají například kombinaci historického výzkumu se statistickou analýzou pro pokrytí dlouhého časového období tak, aby vytvořené́ soubory údajů̊ ukázaly, jak se sociální́ systém a vztahy v něm v čase vyvíjely do současné́ podoby společnosti.

Mikrosociologové používají obvykle výzkumné metody, které zahrnují přímou interakci s účastníky výzkumu, například rozhovory, ohniskové skupiny, pozorování.

  • Rozdíly ve výzkumných závěrech

Závěry vyvozené́ z makrosociologie často ukazují korelaci nebo příčinnou souvislost mezi různými prvky nebo jevy ve společnosti.

Mikrosociologický výzkum ukazuje to jak sociální systémy ovlivňují́ životy a zkušenosti lidí, kteří v nich žijí.

Ačkoliv jsou mikro a makro sociologie vnímány jako protichůdné́ přístupy, jsou ve skutečnosti komplementárními přístupy ke studiu společnosti. [2]

Mikrosociologie v praxi[editovat | editovat zdroj]

V praxi se mikrosociologie zabývá například sociálními rolemi. Všichni hrajeme celou řadu rolí, které se liší svým významem i možností je odmítnout nebo modifikovat. Role mohou vytvářet mnoho druhů konfliktů. Může se jednat například o konflikt mezi rolemi (učitel přivydělávající si jako striptér v baru).[6] Dále se zaměřuje na malé skupiny, kde se hranice uvádějí různé, od 7-8 lidí po asi 30.[7] Typickým jevem malých skupin je, že se jednotlivci mezi sebou znají osobně. Nově s nástupem sociálních médií se mikrosociologie začala zabývat vlivem sociálních médií na jedince. Zaměřuje se i na komunikaci mezi lidmi, kde je možné zkoumat například průběh komunikace, a to, jestli komunikace probíhá oboustranně (dialog), nebo jednostranně (monolog).[8]

Představitelé[editovat | editovat zdroj]

Jedním z prvních, kdo se o mikrosociologii zmínil byl Jean-Paul Sartre ve své práci o fenomenologii sociální dynamiky. Kritika dialektického rozumu, napsané koncem 50. let, nazval mikrosociologii jedinou platnou teorií lidských vztahů. [9] Jako další bychom mohli jmenovat Jürgen Habermas a Pierre Bourdieu, což jsou dva novější teoretici, kteří ve svých dílech dobře využili mikrosociologické koncepty [10]nebo Kurta Lewina, který se se svou prací soustředil na skupinovou dynamiku a organizační rozvoj.[11]

Výzkumy[editovat | editovat zdroj]

Výzkum v mikrosociologii hodnotí vztahy sociálního života jednotlivců s cílem ukázat vzájemný vztah mezi událostmi/akcemi a povahou společenského kontextu, ve kterém k nim dochází.[12] Postup při mikrosociologickém výzkumu je odlišný od ostatních, a to i z důvodu, že se jedná o sociologii úzce propojenou se sociální psychologií.[13] Mikrosociologické techniky výzkumu se dělí na pozorovací techniky a techniky založené na výpovědi respondentů. Pozorovací technika, jejímž předmětem je faktické chování členů skupiny v přirozených, nebo laboratorních podmínkách.[13] Naopak technika výpovědi respondentů závisí na tom, co nám jsou respondenti o sobě ochotni prozradit.

Mezi známé výzkumy patří například výzkum Všichni hrajeme divadlo (The presentation of Self in Everyday life) z roku 1959 od sociologa Ervinga Goffmana. Jedná se o první autorovu výzkumnou práci,[14] ve které se zabývá „rolemi“, jež lidé ve svých životech každodenně hrají. Lidé role používají buďto vědomě, nebo nevědomě, ale v obou případech jde o snahu vytvořit svou identitu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ SMELSER, Neil J. Problematics of sociology : the Georg Simmel lectures, 1995. Berkeley: University of California Press ISBN 978-0-520-91832-0, ISBN 0-520-91832-0. OCLC 42856378 
  2. ↑ a b HOZOVÁ, Leona. Základy sociologie. Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta: [s.n.] ISBN 978-80-7599-151-5. 
  3. ↑ GOFFMAN, Erving. Relations in public : microstudies of the public order. New Brunswick, New Jersey: [s.n.] 396 s. ISBN 978-1-4128-1006-7, ISBN 1-4128-1006-X. OCLC 351325324 
  4. ↑ Velký sociologický slovník / 2 P - Ž. 1. vyd. Praha: Univ. Karlova, Vyd. Karolinum 749-1627 s. ISBN 80-7184-310-5, ISBN 978-80-7184-310-8. OCLC 164841501 
  5. ↑ Levels of Analysis: Micro and Macro. [s.l.]: LibreTexts: Social Sciences, 2021. [socialsci.libretexts.org Dostupné online]. 
  6. ↑ BUČEK, Ladislav; HAMUĽÁKOVÁ, Klára; ILLE, Klára, et al. Občanský a společenskovědní základ: přehled středoškolského učiva.. 2. vyd. Brno: Edika, 2019. ISBN 978-80-266-1401-2. S. 69–70. 
  7. ↑ BUČEK, Ladislav; HAMUĽÁKOVÁ, Klára; ILLE, Klára et al. Občanský a společenskovědní základ: přehled středoškolského učiva. 2. vyd. Brno: Edika, 2019. ISBN 978-80-266-1401-2. S. 66. 
  8. ↑ BUČEK, Ladislav; HAMUĽÁKOVÁ, Klára. ILLE. Klára, et al.. vyd. Brno: Edika, 2019. ISBN 978-80-266-1401-2. S. 72–73. 
  9. ↑ STACK, George J. Sartre's philosophy of social existence. St. Louis: W.H. Green, 1977. 149 s. Dostupné online. ISBN 0-87527-153-7, ISBN 978-0-87527-153-8. OCLC 3548818 
  10. ↑ CALHOUN, Craig, et. al. Contemporary Sociological Theory. [s.l.]: [s.n.], 2012. Dostupné online. ISBN 0470655666. S. 33. 
  11. ↑ SMITH, Mark K. Kurt Lewin: groups, experiential learning and action research [online]. 2001 [cit. 2022-12-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ SCHEFF, Thomas J. Mikrosociologie. Příprava vydání G. Ritzer. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 9781405124331. 
  13. ↑ a b PETRUSEK, Miloslav. K metodologii výzkumu malých skupin. AUC PHILOSOPHICA ET HISTORICA. 2018-01-15, roč. 1973, čís. 2, s. 43–63. Dostupné online [cit. 2022-12-05]. ISSN 2464-7055. DOI 10.14712/24647055.2018.135. (anglicky) 
  14. ↑ KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 6. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON) 204 s. ISBN 978-80-7419-102-2, ISBN 80-7419-102-8. OCLC 798994050 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mikrosociologie&oldid=22545315“