Mien Ruys

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mien Ruys
Narození 12. dubna 1904
Hardenberg
Úmrtí 9. ledna 1999 (ve věku 94 let)
Deventer
Alma mater Technická univerzita Delft
Zaměstnavatel Technická univerzita Delft
Příbuzní Anna Charlotte Ruys
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Zahrada v muzeu Mien Ruys

Wilhelmina Jacoba (Mien) Moussault-Ruys více známá jako Mien Ruys (12. dubna 1904 Hardenberg9. ledna 1999 Deventer)[1] , byla zahradní architektka původem z Nizozemska. Její zahradnické dědictví je udržováno ve městě Dedemsvaart, který je domovem zahrad Mien Ruys.[2] S osobnostmi, jako je například Piet Oudolf, je Mien Ruys považována za vůdce hnutí "New Perennial Movement".[3]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Mien Ruys krátce studovala zahradní architekturu v Berlíně v roce 1920 a strávila nějaký čas i v Anglii, stejně (Tunbridge Wells). Její otec byl přítelem Gertrude Jekyll, od níž se Ruys, jak se dá předpokládat, naučila něco o použití barev.[4] Během druhé světové války studovala inženýrství v Delftu, ale pak se vrátila domů do práce a experimentovala ve firmě svého otce. Její otec, Bonne Ruys založil v roce 1888 školku Moerheim Nursery a specializoval se na trvalky v bažinách blízko Dedemsvaart, v Zwolle, ve východní části Nizozemska.

Zahrada v muzeu Mien Ruys. Linie chodníku spojuje kompozici umně v celek.

Obchody je rychle rostly a v první polovině dvacátého století se stala nejvýznamnější trvalkovou školkou v Evropě. Na začátku roku 1924, Mien Ruys začala experimentovat[5] , což vedlo zvýšení prodeje. Tyto experimenty byly základem pro zahrady Mien Ruys a pomohly jí stát se jedním z nejpozoruhodnějších krajinných a zahradních architektů v Nizozemsku.[1] Ruys také studovala architekturu u Marinus Jan Granpré Molière, známého holandského architekta a krajináře a pracovala s architekty, jako Gerrit Rietveld.[6] V Bergeijk, kde Rietveld navrhl továrnu, Weverij de Ploeg, je park, jenž ji obklopuje. Tento park byl navržen Mien Ruys.[7] Spolupracovala se skupinou z Amsterdamu „the 8“ a Rotterdamu „‘de opbouw’“[8] a brala si inspiraci od Mondriana, Van Doesburga and Christophera Tunnarda.[9]

Ruys v Nizozemsku vydala řadu knih, nejznámější z nich je Het Vaste plantenboek (Kniha trvalek). Se svým manželem, Theo Moussault[1] (bývalý majitel amsterdamského týdeníku De Groene Amsterdammer)[6] , vydávala v roce 1954 čtvrtletník Onze eigen Tuin ("Naše vlastní zahrada"), který je stále považován za jednu z nejkreativnějších nizozemských publikací v této oblasti. Časopis byl čten střední a sociálně nadřazenou vyšší třídou,[10] a zahrnoval "Zahradnické poučení pro cucáky". Ruys zemřela v roce 1999.[11]

Zahrada v muzeu Mien Ruys. Zjevný vliv architektury 20. století.
Zahrada v muzeu Mien Ruys. Nevhodně nově vysázený Miscantus sinensis narušuje prostor v kompozici.

Styl a vliv[editovat | editovat zdroj]

Ruys je stále vysoce respektovanou zahradní architektkou. Trouw jí nazýval jednou z 10 nejvlivnějších zahradních architektů na světě. Je zodpovědná za široké použití starých železničních pražců a štěrkových dlaždic v Nizozemsku. Experimentovala s různými levnými a odpadovými materiály, nejúspěšnější byla s oblázkovými dlaždicenmi a pražci. Rovněž se pokoušela o použití recykovaných plastů.[9]

Její styl je charakterizován jako "jasný, přímý a holý". Byla ovlivněna japonským designem a použitím obdélníkových prostor, vody, bambusu, a dřeva. Ruys je přičítána schopnost vytvářet otevřené a přehledné prostory i v malých zahradách.

Její použití železničních pražců vedlo k konceptu zahrad „bielzentuin“ (od "biels," holandské slovo pro pražec) tyto zahrady přezdívala "Bielzen Mien". První bielzentuin udělala v roce 1956, v zahradě bytového domu v Overveen postaveném holandským architektem Gerard Holt. Dům je na seznamu městských památek.[12]

Práce Mien Ruys významně ovlivnily mnoho dalších architektů během 20. a počátku 21. století.[9] Jako zručné lze hodnotit i používání vyšších travin ve skupinách a cílená práce s prostorem, liniemi. Její práce jsou typické asymetrickou kompozicí hmot, zřetelnými úhly a překrývajícími se tvary. brzy po válce tvořila zahrady s diagonální úpravou, s ohledem na postavení domu, což jí vyneslo přezdívku „Schuine Mien“ (Šikmá Mien).[9] Během dalších let se její styl změnil.

V úpravách klade důraz na jednoduchost a zohledňuje potřebu snadné údržby. Ovlivnila vytváření soukromého prostoru intimních malých částí zahrad, tak jak o to usilovala G.Jekyllová, což tak činila s jednoduchostí tehdy módních úprav. V souladu s pracemi G. Jekyllové rovněž používala naturalistický styl zahradních úprav místo jednoduchých kobercových výsadeb křiklavých barev, které jsou v logickém souladu s fankcionalistickými úpravami.[9]

Vlivem vzestupu používání funkcionalistických a a dalších od ozdobných úprav okleštěných budov docházelo k zjednodušování zahrady která měla ladit k vzezření budov. Stejně jako použití zbytečných ozdob, bylo významně omezeno použití trvalek.

její úpravy zahrad lze popsat jako vyvážené s kontrastními texturami, tvary a barvami, v souladu s dobovou módou. Používala trávy v kontrastu s vodou. Používala velké nebo malé vodní plochy. Výsadby jsou provedeny tak, aby dávaly pocit přírody a přirozenosti.[9]

Významně ovlivnila masové používání trvalek nabídkou levných rostlin a použitím rostlin vhodných pro různá stanoviště.[9] Významné bylo také její využívání a šíření rostlin pěstovaných z cibulí.[13] Její rady o tom, jak a kde sázet cibuloviny je citováno i ve Spojených státech.[14]

Hlavní rysy tvorby[editovat | editovat zdroj]

Výraznými znaky tvorby, které se ovšem neobjevují vždy a u všech prací autorky jsou: [9]

  • dobrá znalost botaniky, včetně barvy, tvaru a textury rostlin
  • používání travin ve velkých skupinách
  • použití jednoduchosti a rytmu jako výrazných výtvarných prostředků vnímaných pozorovatelem
  • experimenty se stavebními materiály
  • použití uměleckých artefaktů na místech komunikačních spojení

Tuinen Mien Ruys[editovat | editovat zdroj]

Muzeum s názvem „Tuinen Mien Ruys“ (Zahrady Mien Ruys) bylo otevřeno v roce 1976 a obsahuje 25 modelových zahrad. Je spravováno nadací Foundation Tuinen Mien Ruys, která začala spolupracovat s „Rijksdienst voor het Cultureel Erfgoed“ v roce 2001. V důsledku toho byl třem ze zahrad udělen status „Rijksmonument“ (národní kulturní památka).

V roce 2002, muzeum Tuinen Mien Ruys vydalo zprávu, že z důvodu finančních potíží rozšiřuje své aktivity.[6] Nadace také rozešla s školkami Moerheim, na které bylo muzeum stále připojeno a vybudovalo si svůj vlastní vchod. S pomocí dobrovolníků a dárců se stal rozpočet opět účetně finančně vyrovnaným v roce 2008.[15]

Významné projekty[editovat | editovat zdroj]

  • Firemní zahrada pro KNSM na KNSM Island, v Amsterdamu, nyní přejmenovaná na Mien Ruysplantsoen (1956, 1994)
  • Zahrada pro Diaconessenhuis (nemocnice), v Amsterdamu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mien Ruys na anglické Wikipedii.

  1. a b c SCHOLMA, Anet. Der Garten - ein Ort des Wandels: Perspektiven für die Denkmalpflege. [s.l.]: vdf Hochschulverlag, 2006. Dostupné online. ISBN 978-3-7281-3033-4. Kapitola Versuchsgarten Mien Ruys in Dedemsvaart, s. 117–25. (německy) 
  2. ABBS, Barbara. Gärten in den Niederlanden und Belgien: ein Reiseführer zu den schönsten Gartenanlagen. [s.l.]: Birkhäuser, 2000. Dostupné online. ISBN 978-3-7643-6185-3. S. 24–25. (německy) 
  3. CARR, Douglas. It's time to grow Dutch; A new wave of gardeners have brought the old style back in vogue, finds Douglas Carr. The Herald (Glasgow),The Herald [online]. 27 April 2002. S. 10. (anglicky) 
  4. JEKYLL, Gertrude. The unknown Gertrude Jekyll. [s.l.]: Frances Lincoln, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-7112-2611-1. S. 67. (anglicky) 
  5. HUISMAN, Jaap. Modernist Mien Ruys deed meer dan bielzen leggen. de Volkskrant. 13 January 1999. Dostupné online. (nizozemsky) 
  6. a b c LANGE, Harry de. Tuinen van Mien Ruys bedreigd. Trouw. 31 July 2002. Dostupné online. (nizozemsky) 
  7. Bergeijks design in beeld. Eindhovens Dagblad. 8 October 2008. Dostupné online. (nizozemsky) 
  8. Mien Ruys
  9. a b c d e f g h Mien Ruys – Dedemsvaart, Netherlands [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. BOTMAN, Afra. Hype in tuinen en tuinbladen: In zijn outdoor-trui staat vader te hakselen. Trouw. 7 March 1998. Dostupné online. (nizozemsky) 
  11. Tuinarchitecte Mien Ruys overleden. Trouw. 12 January 1999. Dostupné online. 
  12. Straat: Lonbar Petrilaan [online]. Bloemendaal [cit. 2010-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-09. (nizozemsky) 
  13. MUNSTER, Karin van. Voor werkende vrouwen zijn verwilderingsbollen een zegen. Trouw. 23 November 1996. Dostupné online. (nizozemsky) 
  14. Bulb-planting tips help bypass some common pitfalls [online]. The Modesto Bee], 24 November 1989. Dostupné online. (anglicky) 
  15. DALEN, Cor van. Tuinen Mien Ruys zijn uit problemen. De Stentor [online]. 2 April 2008. Dostupné online. (nizozemsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]