Michal Vojislav
| Michal Vojislav | |
|---|---|
 | |
| Narození | 11. století |
| Úmrtí | 1081 |
| Občanství | Byzantská říše |
| Povolání | panovník a vládce |
| Nábož. vyznání | pravoslavná církev křesťanství |
| Děti | Petrislav z Rašky Dobroslav II Konstantin Bodin Vladimir Vojislavljević Petrislav Dukljanský |
| Rodiče | Štěpán Vojislav a Neda, princess of Dioclea |
| Rod | Vojislavljevićové a Predimirovci |
| Příbuzní | Vukan a Marko Vojislavljević (vnoučata) |
| Funkce | rašský velkožupan král župan |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Michal I. (srbsky Михаило I Војислављевић, Mihailo I Vojislavljević) byl knížetem a později i prvním králem středověkého srbského státu Duklja.[1] Vládl v letech cca 1050 až do své smrti v roce 1081. Panovníka vnímají Srbové i Černohorci jako svého historicky prvního krále.[zdroj?]
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Po smrti Štefana Vojislava bylo panství zesnulého panovníka rozděleno mezi jeho pět synů (podle Kroniky kněze z Duklji Travunii (okolí Trebinje) získal Gojislav, nicméně vládl tam krátce, neboť byl za nedlouho zabit místními šlechtici. Na jeho místo nastoupil Domanek. Michal Domanka vyhodil a nahradil Sagankem. Následovaly rozbroje o tom, kdo bude vládnout. Michal vládl župě Oblik, která se nacházela přibližně mezi Ulcinjí a Skadarem. Slovanští (makedonští[2]) vzbouřenci proti byzantské nadvládě žádali Michala, aby jim poslal jednoho ze svých synů, který se měl stát jejich panovníkem a následníkem trůnu Samuela I. (středověké bulharské říše), který byl Byzantinci poražen.
Podle zmíněného zdroje se Michal dvakrát oženil a měl jedenáct synů. Z prvního manželství to bylo sedm: Vladimir, Prijaslav, Sergije, Derija, Gavril, Miroslav a Bodin a z druhého potom čtyři: Dobroslav, Petrislav, Nićifor a Teodor. Druhé manželství měl s urozenou byzantskou ženou, což dokládají řecká jména potomků. Podle kroniky kněze z Dukly mu po získání vlasti totiž zemřela první žena, proto se oženil podruhé. Od Byzantinců dostal titul protospatar starořecky Πρωτοσπαθάριος).[3]
Vládl přibližně v letech 1050 až 1081. Za své vlády využil toho, že Byzantská říše byla zaneprázdněna válkami s Normany a Seldžuky a díky obratné politice upevnil nezávislost Duklji, využil přitom také církevního schizmatu z roku 1054. V roce 1067 bylo Římem povýšeno biskupství v Baru na arcibiskupství a začaly mu podléhat také okolní srbské země. Obsadil rovněž Dubrovník. V roce 1077 byla Michalovi udělena papežem Řehořem VII. královská hodnost.[4][3] Již v roce 1087 je totiž označován jako král Slovanů (latinsky Michaeli Sclavorum regi).
I když měl rozsáhlé království, které se táhlo od dnešní jižní Dalmácie až po severní Albánii, tak za centrum svého vládnutí si Michal zvolil města černohorského přímoří. Jedno sídlo měl v Kotoru a další v prostoru mezi Barem a Ulcinjí,[3] v lokalitě, která byla označována jako Prapratno.[5]
Jeho syn Konstantin Bodin[1] se oženil s normanským rodem, konkrétně s Jakvintou z Bari. Tím se mu podařilo zabránit útoku Normanů z oblasti dnešní jižní Itálie na jeho území. Michal zemřel v roce 1081 po cca třiceti letech panování. Po jeho smrti vznikl jako jeho fundace (zadužbina) kostel Sv. Michala ve Stonu (v dnešním Chrovatsku), malý kostelík v raně byzantském stylu, který panovníka na fresce vyobrazuje a patří k nejstarším známým vyobrazením jihoslovanského krále.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 DA LI STE ZNALI DA SMO IMALI KRALJEVE I DAVNO PRE NEMANJIĆA: Ko su bili Mihailo Vojisavljević i njegov sin Bodin. Stil Kurir. Dostupné online [cit. 2026-03-05]. (srbsky)
- ↑ BEŠIĆ, Zarije; GARAŠANIN, Draga; GARAŠANIN, Milutin; KOVAČEVIĆ, Jovan. Istorija Crne Gore. Podgorica: Stručna knjiga, 1967. S. 299. (srbochorvatsky)
- 1 2 3 „Mihailo kralj Slovena“: Ovako je papa, na današnji dan, priznao vladarsku titulu prvom srpskom kralju. Nauka Telegraf. Dostupné online [cit. 2026-03-05]. (srbsky)
- ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 32–34. Dále jen Dějiny Srbska.
- ↑ BEŠIĆ, Zarije; GARAŠANIN, Draga; GARAŠANIN, Milutin; KOVAČEVIĆ, Jovan. Istorija Crne Gore. Podgorica: Stručna knjiga, 1967. S. 325. (srbochorvatsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Michal Vojislav na Wikimedia Commons
