Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (anglicky International Society for Krishna Consciousness – odtud zkratka ISKCON), známá častěji jako Hnutí Haré Kršna, je náboženská organizace a hnutí, které v roce 1966 v New Yorku založil Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivedanta Svámí Prabhupáda (dále jen Prabhupáda). Hnutí je sociologií náboženství řazeno mezi tzv. nová náboženská hnutí vycházející z hinduismu[1]. Konkrétně vychází z tradice bengálského višnuismu[2], za jehož zakladatele se považuje bengálský mnich a reformátor Čaitanja Maháprabhu. Učení hnutí Haré Kršna vychází, stejně jako bengálský višnuismus, ze starých hinduistických spisů, zejména Bhagavadgíty a Bhágavatapurány (Šrímad-Bhágavatam).

Samotné hnutí odvozuje svůj původ od Čaitanji Maháprabhua a učednické posloupnosti jeho žáků (gaudíja-sampradája). Tradice Čaitanji se napojuje na posloupnost významného duchovního učitele Madhvu (Madhva-sampradája), jehož posloupnost se tradičně spojuje s Brahmovou sampradájou.[3] ISKCON si klade za cíl šíření védské kultury a poznání, jak je vyloženo v Bhagavadgítě a Bhágavatapuráně. Pro hnutí je stěžejní uctívání hinduistického boha Kršny, který je zde považován za Nejvyššího Absolutního Boha nadřazenému všem ostatních bohům, kterým se proto říká polobozi, protože jediným Bohem je pro Kršna[4]. Kršna je tradičně považován za osmé vtělení (avatára) boha Višnua, avšak v tradici bengálského višnuismu je Kršna ztotožněn s Višnuem[5], co víc, je mu přisuzováno dokonce postavení nadřazené Višnuovi. Kršna je považován za zdroj samotného Višnua.

Sedm cílů ISKCONu[editovat | editovat zdroj]

V zakládající listině z roku 1966 Prabhupáda ukotvil sedm cílů ISKCONu[6]:

  1. Systematicky propagovat duchovní poznání v celé společnosti a vychovávat všechny lidi podle pravidel duchovního života, aby se zabránilo nerovnováze životních hodnot a dosáhlo skutečné jednoty a míru na světě
  2. Propagovat vědomí Kršny podle Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhagavatamu
  3. Sbližovat členy organizace a vést je ke Kršnovi, nejvyšší bytosti, a tak v nich a v celém lidstvu rozvíjet ideu, že každá duše je kvalitativní částečkou Boha (Kršny)
  4. Učit a podporovat sankírtanové hnutí, sborové zpívání svatých jmen Boha, jak doporučuje učení Šrí Čaitanji Maháprabhua
  5. Vybudovat poutní místa určená k oslavě Šrí Kršny pro duchovní prospěch členů a celé lidské civilizace
  6. Sdružovat členy za účelem jednoduššího a přirozenějšího způsobu života
  7. Tisknout a distribuovat periodické publikace, časopisy, knihy a jinou literaturu s ohledem na výše zminěné body.

Prabhupáda jako zakladatel-áčárja[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Šríla Prabhupáda[7] se narodil v Kalkatě, 1. září 1896 do vaišnavské rodiny jako Abhaj Čaran De. Když se narodil, astrolog prý předpověděl, že ve věku 70 let překročí oceán a stane se mocným kazatelem. Ve svých šesti letech začal uctívat Rádhu a Krišnu. V letech 1916-1920 studoval na škole Scottish Churches’ College v Kalkatě. Na radu svého otce se již během studia v roce 1918 oženil s Rádháraní Déví. V roce 1921 se jim narodil první syn. V té době pracoval jako asistent v Boseho laboratoři v Kalkatě.

V roce 1922 se poprvé setkal s Bhaktisiddhántou Sarasvatím. Ten ho už tehdy požádal, aby kázal misi Čaitanji Maháprabhua v západních zemích. V roce 1933 byl Bhaktisiddhántou obřadně zasvěcen v Iláhábádu. Bhaktisiddhánta mu řekl, aby vydával knihy a stavěl chrámy. Krátce před svou smrtí, dal Bhaktisiddhánta Sarasvatí Prabhupádovy pokyn kázat v angličtině. V roce 1951 opustil rodinný život a v následujících letech se snažil kázat v Indii, nicméně moc úspěšný nebyl. Rozhodl se tedy kázat na západě. Aby mohl splnit přání svého duchovního mistra, rozhodl se, že odjede do Ameriky a doufal, že se tam jeho kázání uchytí více než v Indii. Jetšě než odplul do Ameriky přeložil první ze sanskrtu do angličtiny první zpěv Bhágavatapurány ve třech svazcích. V srpnu 1965 odplul z Kalkaty do USA.

Po příjezdu do Ameriky Prabhupáda vůbec neměl v plánu se přizpůsobovat tamním zvykům a západní kultuře. Stále nosil své tradiční indické oblečení a rozhodně nezačal jíst maso jako lidé na západě. Přes všemožné útrapy v červenci 1966 v New Yorku získal dům s obchodem, kde se zrodily počátky hnutí Haré Kršna (ISKCONu). Postupně si ho začali lidé všímat, když zpíval a hrál na tradiční indické nástroje. 13. července 1966 Prabhupáda oficiálně založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON). V září 1966 zasvětil první západní žáky a postupně je seznamoval s védskou kulturou. ISKCON se dále šířil na západní pobřeží USA a následně do Evropy a na všechny kontinenty.

Postavení Prabhupády v ISKCONu[editovat | editovat zdroj]

Prabhupáda je zakladatel-áčárjou ISKCONu. Coby zakladatel ISKCONu založil novou větev posloupnosti Čaitanji Maháprabhua a přinesl:

a) management a organizační strukturu ISKCONu
b) filozofii
c) standardy každodenní praxe oddané služby
d) jako áčárja napsal komentáře k védským textům a rozšířil nauku o Kršnovi po celém světě.

Specifický termín „Zakladatel-áčárja“, který Prabhupáda nařídil, aby označoval jeho postavení ve vztahu k ISKCONu je velice důležitý. Prabhupáda posuzoval titul „áčárja“ použitý samostatně nejen jako nedostatečný, ale dokonce jako urážlivý. Samotné slovo „áčárja“op se tradičně používá jako čestný titul pro významného vůdce duchovní společnosti. Tomu, kdo nosí titul „Zakladatel-áčárja“, bylo uděleno závažnější pověření, pověření, které vyžaduje zvláštní uznání. Takový titul je tedy zcela jedinečný a jeho nositelem je pouze Šríla Prabhupáda.

Organizační struktura ISKCONu[8][editovat | editovat zdroj]

Až do roku 1970 samotný Prabhupáda osobně dohlížel na veškeré dění ve společnosti. Poté však založil hlavní řídící orgán – Governing Body Commission, GBC (Správní rada)[9], který ustanovil jako nejvyšší autoritu pro celou společnost a jmenoval několik konkrétních členů, které vybíral ze svých nejpokročilejších žáků.

Governing Body Commission (Správní rada)[editovat | editovat zdroj]

Správní rada (GBC)[10] sice plnila funkci nejvyššího řídícího orgánu, avšak dokud byl Prabhupáda naživu, byl on jakousi přirozenou autoritou a jediným guruem a Správní rada tak víceméně začala plnit svůj účel až po jeho smrti.[11] To, že GBC je a bude nejvyšším řídícím orgánem ISKCONu Prabhupáda znovu ustanovil ve své poslední vůli z července 1977.[12] GBC dohlíží na dodržování standardů, které Prabhupáda v ISKCONu stanovil. Prabhupáda vybral své nejzkušenější žáky a jmenoval je do funkce GBC. V zakládajícím dokumentu z roku 1970 jmenoval do funkce členů GBC následující oddané (v té době ještě nebyli sannjásíny):

  1. Šrímán Rúpanuga Dása Adhikárí
  2. Šrímán Bhagaván Dása Adhikárí
  3. Šrímán Šjámasundara Dása Adhikárí
  4. Šrímán Satsvarúpa Dása Adhikárí
  5. Šrímán Karandhara Dása Adhikárí
  6. Šrímán Hamsadúta Dása Adhikárí
  7. Šrímán Támala Kršna Dása Adhikárí
  8. Šrímán Sudáma Dása Adhikárí
  9. Šrímán Bali Mardan Dása Brahmačárí
  10. Šrímán Džagadíša Dása Adhikárí
  11. Šrímán Hajagríva Dása Adhikárí
  12. Šrímán Kršna Dása Adhikárí.

V průběhu desetiletí se složení GBC změnilo z původních členů není v současné GBC nikdo. Řada z nich zemřela a nebo byla vyloučena za své přestupky. V současné době má GBC 32 členů.[13] Prabhupáda řekl, že členství v GBC je doživotní (pokud se rada nerozhodne někoho vyloučit z důvodu poklesnutí), a může nabírat nové členy. Správní rada se schází jednou ročně v Majápuru, kde řeší problémy a plánuje další kázání.

Funkce člena GBC[editovat | editovat zdroj]

  1. Každý člen GBC má na starosti určitou světovou oblast (zónu), kterou spravuje. (V současnosti existuje 14 zón[14])
  2. Hlavní náplní jeho činností je cestování po své zoně a dohlížet na uplatňování pravidel Šríly Prabhupády
  3. Člen GBC je vzorem v naslouchání a zpíváni

Zónální uspořádání GBC[editovat | editovat zdroj]

1. Indický subkontinent – Indie, Pakistán, Šrí Lanka, Bhútan, Nepál a Bangladéš

2. Ruská sféra – Rusko, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán, Uzbekistán, Moldavsko a Mongolsko

3. Evropa

4. Arabské státy – Severní Afrika a Střední Asie: Alžírsko, Libye, Maroko, Mauretánie, Tunisko, Západní Sahara, Egypt, Jordánsko, Libanon, Palestinská autonomie, Sýrie, Irák, Bahrajn, Jemen, Katar, Kuvajt, Omán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty

5. Střední a jižní Afrika – celá Afrika kromě arabských států na severu

6. Severní Amerika – USA a Kanada

7. Střední Amerika – Mexiko, Guatemala, Belize, Honduras, Salvador, Nikaragua, Kostarika a Panama

8. Karibská oblast – ostrovy v Karibském moři

9. Jižní Amerika (španělsky mluvící země) – Argentina, Bolívie, Brazílie, Ekvádor, Guyana, Chile, Kolumbie, Paraguay, Peru. Sutinám, Uruguay a Venezuela

10. Brazílie

11. Japonsko a Korea

12. Čína

13. Jihovýchodní Asie – Brunej, Myanmar, Kambodža, Východní Timor, Indonésie, Laos, Malajsie, Filipíny, Singapur, Thajsko, Vietnam

14. Austrálie a Oceánie – Austrálie, Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Nový Zéland, Palau, Samoa, Šalamounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Vanuatu, Marshallovy ostrovy, Papua-Nová Guinea, Severní Mariany, Cookovy ostrovy

Podstata duchovního učení[editovat | editovat zdroj]

Pro další pokročení ve studiu je nutné získat základ v pochopení a realizaci rozdílu mezi tělem a duší.

Šest základních rodílů mezi tělem a duší:

· duše je sat, věčná, tělo je dočasné
· duše je cid, plná poznání Absolutní Pravdy, tělo není vědomé
· duše je ánanda, blažená (od Boha se nelišící), tělo je plné utrpení pod vlivem máji, vnější iluzorní energie přírody
· duše se nemění, tělo se neustále mění
· duše neumírá, tělo umírá
· duše je v projevem Krišnovy vyšší (okrajové) energie, tělo je součástí nižší (vnější) Krišnovy energie

Stěžejní vaišnavské texty[editovat | editovat zdroj]

K pochopení a orientaci ve védském učení je nutné přijmout alespoň na teoretické úrovni fakt, že Krišna je Nejvyšší Osobnost Božství. Kde není Bůh je nevědomost. Nevědomost je temnota. Bůh je světlo.

Bhagavad-gítá taková, jaká je (Zpěv vznešeného)
Šrímad Bhágavatam (doposud je do čestiny přeloženo 10 zpěvů)
Čaitanja Čaritámrita (v češtině 4 svazky)
Nektar oddanosti (souhrnná studie Bhakti-rasámrita-sindhu Rúpy Gósvámího)

Vedle tohoto velmi rozsáhlého díla, přeloženého ze sanskrtu do angličtiny a dnes již do více než 50 jazyků světa a opatřeného komentáři Šríly Prabhupády, existuje jeho dalších více než osmdesát knih. Vedle těchto knih je k dispozici doplňující literatura následovníků ISKCONu schválená správní radou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Fujda M. & Lužný D. Oddaní Kršny - Hnutí Haré Kršna v pohledu sociálních věd. Západočeská univerzita v Plzni, 2010, str. 41.
  2. Fárek M. Haré Kršna v západním světě - setkání dvou myšlenkových tradic. Univerzita Pardubice, 2004, str. 17-26.
  3. Klostermaier, Klaus. A Concise Encyclopedia of Hinduism. Oxford: Oneworld Publications, 1998.
  4. Fujda & Lužný, str. 88.
  5. Mrázek M. Děti modrého boha - tradice a současnost hnutí Haré Kršna, Praha: Nakladatelství Dingir, 2000, str. 11.
  6. Goswami, Satsvarúpa Dása. Prabhupáda – život čistého oddaného. The Bhaktivedanta Book Trust, 1985, str. 70-71.
  7. Duchovní učitel je obvykle oslovován jako Gurudéva, Višnupáda nebo Prabhupáda. Jméno "Prabhupáda" se používá k vyjádření nejvyšší úcty ve védských náboženských kruzích a označuje se jím velký světec mezi světci. V posloupnosti duchovních učitelů bylo několik osobností, které dosáhly takové duchovní velikosti a zasloužily si titul Prabhupáda.
  8. Fujda & Lužný, str. 112-115.
  9. Fárek M. Hnutí Haré Kršna. Institucionalizace alternativního náboženství. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008, str. 31-37.
  10. Oficiální stránky Správní rady (GBC) ISKCONu: http://gbc.iskcon.org/what-is-the-gbc/
  11. Mrázek, str. 36.
  12. Odkaz na původní dokument Prabhupádovy poslední vůle http://www.harekrsna.org/pada/documents/will.htm
  13. Profily členů GBC na oficiálních stránkách: http://gbc.iskcon.org/members-profile/
  14. http://www.dandavats.com/?p=10057

Související články[editovat | editovat zdroj]