Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (anglicky International Society for Krishna Consciousness – odtud zkratka ISKCON), často nazývaná Hare Krišna nebo Hare Kršna, je vaišnavské hnutí, které v roce 1966 založil v USA A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Hnutí bývá označováno jako jedno z tzv. nových náboženských hnutí; jeho kořeny jsou ve védské tradici. Veřejnosti je známo zejména díky průvodům v ulicích měst se zpěvem mahámantry a tancem.

Vznik a historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky[editovat | editovat zdroj]

Šrí Šrímad A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896-1977), často nazýván zkráceně Šríla Prabhupáda, se narodil v indické Kalkatě. Jeho jméno, stejně jako všechna jména význačných védských představitelů, je složeninou z postupem života získaných titulů. Původním jménem Abhaj Čaran De, což je vyjádřeno oněmi dvěma písmenky A. C. v jeho jméně. Narodil se jako syn čistého vaišnavy Goura Móhana a matky Rádžní, od nichž se mu dostalo západní kulturou neposkrvrněné varnaášrámské výchovy. Stal se stoupencem Gaudíjské Misie, skupiny pro obrodu gaudíja vaišnavismu v tradici Čaitanji Maháprabhua. Bhaktisidhánta Sarasvatí Thákura duchovní učitel pověřil svého žáka Šrílu Prabhupádu úkolem rozšířit védskou moudrost v angličtině do západního světa. Prabhupáda se dostal do USA v roce 1965, kdy mu bylo 69 let. Z Indie se vydal se 44 rupiemi v kapse. Připlul do New Yorku bez jakýchkoli finančních prostředků a za 12 let jeho zbytku života podařilo přeložit do angličtiny drtivou většinu védské literatury psané v bengáštině a sanskritu jako např. Bhagavad-gita taková jaká je, či mnohosvazkové vydání Šrímad Bhagavatamu a Čaitanya Čaritamrity (stěžejní nauky o Bohu ) a nesčetné množství dalších Autorizovaných védských textů. V roce 1966 Prabhupáda založil ISKCON Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, která svou působnost postupně rozšířila po celém světě, tak jak si přál jeho duchovní učitel. První stoupenci hnutí pocházeli z řad hippies.[1]

Rozmach[editovat | editovat zdroj]

Roku 1968 se 6 členů vydalo na misii do Británie. Upozornili na sebe barevnými průvody po Oxford Street za zpěvu manter. Všiml si jich i George Harrison a v roce 1969 spolu nahráli mantru Haré Krišna. Píseň se stala hitem a přispěla ke zpopularizování hnutí. George Harrison hnutí dále finančně podporoval a zakoupil pro ně sídlo v Letchmore Heathu v Hertfordshiru. Bylo pojmenováno Bhaktivedanta Manor a dodnes zde sídlí vedení hnutí pro Spojené království. Slouží také jako chrám a vzdělávací středisko. Hnutí se rychle šířilo po Spojených státech, Evropě a postupně po všech světadílech a zemích kam Prabhupádova mise zavítala. Po celém světě se pořádají přednášky o védské kultuře a nutnosti uspořádat společnost do varen a ašrámů, čtyř duchovních stavů (brahmačárí, grhasta, varnaprasta, sanjásí) a čtyř společenských tříd (bráhmana, kšátrija, vaišja, šúdra), v nichž se dodržují čtyři základní usměrňující zásady. 1. Nejíst maso, ryby, vejce, cibuli, česnek, houby a potraviny v kvalitě vášně a nevědomosti. 2. Nepožívat omamné látky jako alkohol, cigarety, veškeré drogy včetně kávy, čaje a nápojů obsahujících kofein. 3. Nemít zakázaný mimomanželský pohlavní styk. Pohlavní život je přípustný pouze u grhastaáštrámu (života hospodářů) za účelem plození dětí. 4. Nehazardovat. Hazardem se rozumí jakýkoliv hazard nejen s penězi, ale taktéž zdravím filozofií apod.. ISCKON provozuje restaurace, farmy, školy, charity a další aktivity.

Problémy v hnutí[editovat | editovat zdroj]

Prabhupáda sestavil mezinárodní řídící komisi (Governing Body Commission, GBC), která mu pomáhala řídit ISKCON a která po jeho odchodu převzala zodpovědnost za řízení společnosti. Vzhledem k odklonu od pokynů zakladatele však začalo mít hnutí vážné problémy: "Abhay Charan De (1896-1977)[...] Po jeho smrti se skupina samozvaných guruů z řad jeho amerických následovníků ujala moci, a každý z nich přijal zodpovědnost za určitou geografickou oblast. Nejednotnost, soudní spory a skandály snížili počet členů pohybujících se v jádru hnutí pod 2 000 a utlumili počet nových zasvěcení."[2] Za deset roků, které uplynuly od Prabhupádovy smrti, odešlo nebo bylo vyloučeno šest z původních jedenácti guruů.[3] Tito lidé se staly guruy svévolně. Zakladatel hnutí je autorizoval pouze pro funkce ritviků.

Německý stoupenec hnutí Hansadúta začal shromažďovat střelné zbraně. V roce 1980 rozstřílel několik výloh obchodů s alkoholem. Na hnutí se rázem snesla vlna kritiky.
Džajatírtha, samozvaný guru jehož Bhaktivedanta swami jmenoval ritvikem pro Anglii, začal v roce 1982 požívat LSD. Měl také sexuální styk se svými žačkami. Řídící komise ISKCONu ho za to kárala a Džajatírtha nakonec hnutí opustil a stal se guruem hnutí New Age. V roce 1987 mu jeden z jeho psychicky narušených žáků usekl hlavu sekáčkem. Toto jsou extrémní případy, se kterými se ISKCON musel potýkat a způsobily mu nemalé potíže.[4]

Spor o nástupnictví[editovat | editovat zdroj]

Když se koncem osmdesátých let rozšířily jisté zprávy přečinech ISKCONských guruů, někteří členové ISKCONu začali zpochybňovat oprávněnost toho, že Prabhupáda jmenoval členy do role duchovního mistra. Počátkem devadesátých let se členové pokusili dokázat, že žádní noví guruové nejsou třeba; naopak, Prabhupádovi žáci by mohli zasvěcovat nováčky Prabhupádovým jménem jako jeho zástupci (sanskritské slovo ritvik znamená "výkonný kněz"). Mezi tzv. ritviky existuje mnoho různých či rozporných frakcí.[5]

"Hnutí ritviků (ISKCON-IRM) vzniklo roku 1999 na konferenci v Malajsii jako volná asociace těch, kdo si přejí reformu své mateřské organizace Iskcon. Jak při své pražské přednášce potvrdil Kršnakant, ritvikové nechtějí vytvářet nové hnutí, ale reformovat ISKCON jako jedinou Prabhupádovu organizaci."[6] Podstatu sporu o systém zasvěcování v Iskconu popisuje kniha Poslední pokyn

Selhávání duchovních autorit[editovat | editovat zdroj]

Skutečně objektivním problémem ISKCONu je ovšem stálé selhávání duchovních autorit v hnutí. Selhávání autorit má o to nepříznivější dopad, že řadoví oddaní jsou vedeni k tomu, aby jim svěřovali moc nad všemi oblastmi svého života.[7]

Tento problém bere ISKCON vážně a je v něm předmětem kritiky.[8] Nezastává však názor, že by řešením bylo přijetí Šríly Prabhupády jako díkšá gurua pro budoucí generace členů ISKCONu.[9]

Znovunastolení jednoty[editovat | editovat zdroj]

ISKCON se poučil ze svých chyb. V dnešní době má hnutí několik desítek guruů, kteří jsou voleni radou GBC. Ačkoliv tento způsob vzniku gurua vaišnavská tradice dosud neznala. Byl zrušen tzv. zónový systém, tedy už se neustavují guruové pro určité území, ale každý žák si může vybrat kteréhokoliv gurua ve světě. Což je v rozporu s nařízení zakladatele ISKCONu, který určil ritviky pro jednotlivá geografická území planety. Nyní je také jedním ze starších členů ISKCONu poradce pro vedení řízení, který pomáhá vedení s technikami řízení.[10]

Věrouka[editovat | editovat zdroj]

Hlavním pramenem ke studiu je Bhagavadgíta v překladu samotného Prabhupády doplněném o jeho komentáře vycházející z komentářů předchozích guruů.[11] [12] Dalšími stěžejními prameny jsou Bhágavata Purána (Šrímad Bhágavatam), Čaitanja čaritámrta, hlavní životopis Čaitanji Maháprabhua, a díla Čaitanjových žáků, zvláště Rúpy Gosvámího. Veškeré Prabhupádovy spisy se v hnutí těší velké vážnosti.

Krišna[editovat | editovat zdroj]

Krišna je Nejvyšší Pán, Nejvyšší božstvo, osobní Bůh a je všemocný, vševědoucí a věčný. Podle učení gaudíjského vaišnavismu je zdrojem, nikoliv jen avatárem, Višnua. Každý jedinec, každá duše je individualitou, o kterou Krišna pečuje.

Karma a reinkarnace[editovat | editovat zdroj]

Členové Mezinárodního hnutí pro vědomí Krišny vyznávají tradiční vaišnavský názor, že duše, která se nachází v našem hmotném světě, se bude tak dlouho převtělovat, dokud nedovede svůj život k dokonalosti v podobě znovunavázání láskyplného vztahu s Bohem. Karma určuje, jaké bude příští zrození každého jedince.

Mahámantra Hare Krišna[editovat | editovat zdroj]

Největší vážnosti se těší mahámantra Hare Krišna. Jejím nasloucháním a zpěvem se živé bytosti očišťují a přibližují k Bohu.

Text mahámantry:

Haré Krišna Haré Krišna
Krišna Krišna Haré Haré
Haré Ráma Haré Ráma
Ráma Ráma Haré Haré

Hare označuje Krišnovu šakti (Rádhu), a Ráma a Krišna jsou jména Boha.

Praktiky členů[editovat | editovat zdroj]

Všichni členové se věnují bhakti-józe. Nejdůležitější je zpěv Haré Krišna mahámantry a studium védských textů jako je Bhagavadgíta.

Vnější znaky člena[editovat | editovat zdroj]

Nový člen stráví nějakou dobu jako novic ('bhakta'). Poté si vybere gurua a dostane od něho nové jméno. Muži si oholí hlavu a vzadu na hlavě si nechají krátký cop, šikhu. Členové si označují čelo a dalších jedenáct míst na těle jílem, např. z Gangy. Toto znamení se nazývá tilaka a označuje tělo jako chrám, kde sídlí Krišna. Mužští členové nosí tradiční oděv zvaný dhótí. Svobodní muži nosí šafránové a ženatí a novici bílé. Ženy nosí barevná sárí, vdovy bílá. Vdané ženy si dělají mezi obočím červenou tečku, která značí, že jsou vdané.

Zákazy[editovat | editovat zdroj]

Každý člen je povinen vzdát se masa, ryb, vajec, čaje, kávy, tabáku, alkoholu a ostatních drog. Sex je povolen pouze manželům a za účelem plození dětí (tím jsou také zakázány homosexuální praktiky). Členové jsou povinni dodržovat čtyři základní příkazy, které se dále rozvíjejí. Jsou to:

  • Nejíst maso, ryby a vejce
  • Nepožívat žádné omamné látky (sem patří zákaz pití kávy a čaje)
  • Zdrženlivé sexuální chování
  • Zákaz hazardních her

První věc, kterou členové mají každý den za úkol, je tzv. džapa. Jedná se o recitování mantry Haré Krišna na růženci (zvaném džapa-málá), kterou jsou povinni odříkat 1728 krát. (Růženec má sto osm korálků, které šestnáctkrát odpočítají.) ( Nejdůležitější při zpívání je upřímnost ) Nikoliv strojové zpívání

Harinám-sankírtan[editovat | editovat zdroj]

Důležitou součástí života členů je tanec a zpěv svatých jmen Boha. Veřejnosti jsou známí zejména díky nim. Při harinám-sankírtanu členové s hudebními nástroji (kartály, mridanga, apod.) chodí po ulicích a vzdávají chválu Nejvyššímu Pánu tancem a zpěvem mahámantry.

Hnutí v Česku[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citace a odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Proč jsou hippies přitahováni hnutím Hare Kršna
  2. Náboženský slovník Harper Collins
  3. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998. S. 168.  
  4. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998. S. 166.  
  5. http://en.wikipedia.org/wiki/ISKCON_Guru_System#The_rtivik_heresy stav ke dni 2.9.2010
  6. Ritvikové také v Praze Dingir 3/2006 str.103
  7. Zdeněk Vojtíšek, Encyklopedie náboženských směrů v České republice - Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Portál 23.3.2004
  8. "fakt: Iskconští guruové se zmocnili finančních prostředků a jiných Iskconských zdrojů, které zneužili pro svůj osobní propěch, k získání prestiže a smyslového požitku. Iskconští guruové měli nedovolený pohlavní styk jak s ženami tak s muži a pravděpodobně i s dětmi." V čem mají ritvikové pravdu, Jayadvaita Swami, 1996
  9. http://www.vnn.org/world/WD9903/WD31-3455.html
  10. BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998. S. 169.  
  11. http://www.harekrsna.cz/cvs/2007/bhagavad_gita_takova_jaka_je
  12. http://harekrsna.cz/cvs/menu/filozofie/zakladatel_iskconu/knihy

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • BARRETT, David V. Sekty, kulty, alternativní náboženství. Praha : Ivo Železný, 1998.  
  • GOSWAMI, Satsvarúpa dása. Prabhupáda: život čistého oddaného. Praha : Bhaktivedanta Book Trust, 1991.  
  • HRABAL, F. R. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava : CAD PRESS, 1998.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]