Mezera

V komunikaci je mezera prostor mezi psanými slovy. V písmu je pak (u ručního psaní) odstup mezi slovy, na psacím stroji je pro mezeru vyhrazena klávesa na klávesnici (mezerník) a v počítačovém kódu znak (ASCII kód 32 pro běžnou, „univerzální“ mezeru, v typografii pak několik dalších).

V hlasové komunikaci má podobu pauzy (ticha), kterou mezi jednotlivými slovy lze dělat; v běžné řeči na sebe slova bezprostředně navazují a oddělují se česky přízvukem, spodobou souhlásek, rázem apod. a zpravidla nikoliv přestávkou.

Mezera spolu s tabulátorem a odřádkováním patří mezi tzv. bílé znaky.

Historický vynález mezery

Mezeru začali poprvé používat staří Řekové, od nich i Římané a inspirací nebo spolu s latinkou ji převzaly ostatní národy.

Starověká písma (např. egyptská písma nebo fénické písmo) mezery neměly. Čínské ideografické písmo mezery dosud rovněž nemá, ačkoliv je většina slov dvojslabičná a tedy dvouznaková.

V typografii

V typografii se už před érou počítačů etablovalo hned několik mezer, podle své funkce:

běžná mezera,
nezlomitelná mezera, která zamezuje zalomení řádku v místech, kdy je to nevhodné (např. za jednopísmennými předložkami, mezi číslem a jednotkou, apod.)

…nebo též podle své šířky:

úzká mezera,
široká či rozšířená mezera, o délkách en nebo em (typografické jednotky různé pro každý řez písma),
za speciální případ mezery může být považován tabulátor

Při sázení sloupků textu zarovnaných do bloku se šířka mezer musí dopočítat. Sázecí programy u zalamování textu mohou počítat s mnoha proměnnými (od přesahů jednotlivých glyfů, přes kerning, ligatury, dělení slov, estetická podoba), navíc mohou řešit různá obtékání textu, pravidla „sirotků“ a „vdov“ (nadpis na konci stránky), „řek“ (opticky nelíbivé mezery na stejném místě v řádku v několika řádcích pod sebou) a další různé problémy.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu mezera na Wikimedia Commons
Téma Mezera ve Wikicitátech
Slovníkové heslo mezera ve Wikislovníku