Přeskočit na obsah

May-Irene Aasenová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
May-Irene Aasenová
Narození3. listopadu 1963 (60 let)
Oslo
Povolánífotografka a hudebnice
Webová stránkawww.gruppe-x.no/aasen/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

May-Irene Aasenová (nepřechýleně May-Irene Aasen; * 3. listopadu 1963 Oslo) je norská vizuální umělkyně a hudebnice.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Má fotografické vzdělání na střední škole Sogn 1983 – 1984 a ve Fatamorgana Danmarks fotografiske Billedkunstskole 1992, Kodaň.

Aasenová měl samostatné výstavy v Oslo, Malmö, Trondheim, Vega, Sande i Vestfold, Sørvågen, Svelvik, Moss, Stavanger, Skåtøy (Kragerø) a Kristiansand.

V Norsku se zúčastnila výstav mimo jiné v Oslu, Høvikodden, Trondheim, Porsgrunn, Drammen, Harstad, Vardø, Bergen a Toten; stejně jako dvakrát na výstavě Østland. V zahraničí byla zastoupena na výstavách v Kodani, Hamburku, Paříži, Arles a Barceloně.

Její obrazy se vyznačují osvětlením a náladami, často černobílými. Brzy objevila fotografii jako samostatný vizuální komunikující jazyk prostřednictvím děl Christera Strömholma, Roberta Franka, Berenice Abbottové, Augusta Sandera a Arnolda Newmana.

Její umění zakoupil magistrát Osla, umělecká asociace VG a umělecký klub NBBL. Pracovala také jako fotografka na volné noze, ilustrátorka plakátů, obalů desek a časopisů a také natočila dvě videa pro univerzitní kulturně-historická muzea. Mimo jiné nafotila obaly desek k releasům Joachima Nilsena (kromě Trygge Oslo) po Jokke & Valentinerne. Aasenová vyučoval ve fotografickém klubu VG, přednáška 2002; Merkantilt Institute Oslo, ilustrační linie – fotodílna, 2000–2001 a Kunstuka, obec Svelvik – bubnová dílna 1999–2006.

Je členkou Norske Billedkunstnere, TONO a GramArt a obdržela granty od NBK, Billedkunstnernes väderlagsfond, Vega Municipality, TONO a Norsk Cassettavgotsfond.

Aasenová si také udělal jméno jako hudebnice. V roce 1982 pomohla založit Jokke & Valentinerne a byla bubeníkem kapely až do posledního koncertu 23. prosince 1998 (v rockovém klubu Mars v Oslu). Později hrála ve Vera Cruise (1989–1991) s Helle Stensbak (zpěv), Martinem Caspersenem (kytara) a Arne Ertnesem (baskytara) a byla zpěvákem v Sunshine Kids s Guttorm Nordø (kytara), Petterem Pogem (basa) a Wenkem Simensenem (bicí).

V roce 2011 byli Aasenová a Jokke & Valentinerne uvedeni do Rockheim Hall of Fame společně s a-ha, Åge Aleksandersenem, Wenche Myhre a Alfem Prøysenem.

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Jokke & Valentinerne

[editovat | editovat zdroj]
  • Alt kan repareres (1986)
  • Et hundeliv (1987)
  • III (1990)
  • Frelst! (1991)
  • Alt kan repeteres (1994)
  • Spenn! (1995)
  • Prisen for popen (2002)
  • Levende (så lenge det varer)... (2009)
  • Stopp! (Siste skive fra graven) (2014)
Singles/EPs
  • Spenn (1985)
  • 2 fulle menn (1987)
  • Sola skinner (1987)
  • Her kommer vinteren/Kleggen og Knugern (1991)
  • Gnukk (1991)
  • Hyttetur (1994)
  • Ta meg med/Jeg er redd (1994)

Sunshine Kids

[editovat | editovat zdroj]

Vera Cruise

[editovat | editovat zdroj]

Maysern & Guttis

[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnila se

[editovat | editovat zdroj]

Knižní publikace

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ https://www.allmusic.com/artist/may-irene-aasen-mn0002003656

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=May-Irene_Aasenová&oldid=24108655“