Maxima (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Maxima (z lat. maxima regula, nejvyšší pravidlo) je krátká obecná zásada, ponaučení, kterým by se člověk měl řídit, životní moudrost či životní pravda.[1] Jako literární druh má blízko k bonmotu a k citátu, může to ale být i krátká vtipná úvaha s praktickými důsledky. Mravní maximy byly v oblibě zejména ve francouzském osvícenství 17. a 18. století. Známými autory maxim byli François de La Rochefoucauld (1613–1680) nebo Voltaire (1694–1778).

Immanuel Kant (1724–1804) nepovažoval svůj kategorický imperativ za pravidlo, nýbrž za maximu, kterou se mají poměřovat a hodnotit mravní pravidla. Takovou maximou je například zásada lidské důstojnosti nebo rovnosti všech lidí. Je tedy pravidlům nadřazena a má je zdůvodňovat.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • „Jednej vždy tak, aby se maxima tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství.“ – Immanuel Kant.[2]
  • „Jak se mají mladí lidé rozhodnout, čím se chtějí stát, v době, kdy ještě nevědí ani co jsou?“ – François de La Rochefoucauld.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Maxima.
  2. I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda 1990, str. 53.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Maxima. Sv. 16, str. 1019
  • R. Quinton, Maximy o válce. Praha: Důstojnické dílo 1933
  • La Rochefoucauld, Maximy a úvahy morální. Praha: Votobia 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]