Maxima (literatura)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Maxima (z lat. maxima regula, nejvyšší pravidlo) je krátká obecná zásada, ponaučení, kterým by se člověk měl řídit, životní moudrost či životní pravda.[1] Jako literární druh má blízko k bonmotu a k citátu, může to ale být i krátká vtipná úvaha s praktickými důsledky. Mravní maximy byly v oblibě zejména ve francouzském osvícenství 17. a 18. století. Známými autory maxim byli François de La Rochefoucauld (1613–1680) nebo Voltaire (1694–1778).

Immanuel Kant (1724–1804) nepovažoval svůj kategorický imperativ za pravidlo, nýbrž za maximu, kterou se mají poměřovat a hodnotit mravní pravidla. Takovou maximou je například zásada lidské důstojnosti nebo rovnosti všech lidí. Je tedy pravidlům nadřazena a má je zdůvodňovat.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

  • „Jednej vždy tak, aby se maxima tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství.“ – Immanuel Kant.[2]
  • „Jak se mají mladí lidé rozhodnout, čím se chtějí stát, v době, kdy ještě nevědí ani co jsou?“ – François de La Rochefoucauld.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný, heslo Maxima.
  2. I. Kant, Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda 1990, str. 53.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Maxima. Sv. 16, str. 1019
  • R. Quinton, Maximy o válce. Praha: Důstojnické dílo 1933
  • La Rochefoucauld, Maximy a úvahy morální. Praha: Votobia 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]