Martin Horčička-Sinapinus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Martin Horčička-Sinapinus byl humanistický učenec působící v Olomouci, veřejný notář, rektor olomoucké městské školy u sv. Mořice a olomoucký kanovník. Podílel se na založení společnosti Sodalitas Maeierhofiana (též Sodalitas Marcomannica).[1]

Narodil se zřejmě kolem roku 1470 a jeho nevlastní otec, Matěj Horčička, byl hajným v Grygově.[2] Matěj později zemřel a Sinapinova matka Dorota se potřetí vdala, za Jiřího, který byl pak psán také jako Horčička.[3] Martin Horčička studoval v Krakově, kde roku 1489 získal bakalářský titul, roku 1491 pak titul magisterský. V těchto letech na Krakovské univerzitě působil také významný humanista Conrad Celtis, který Horčičku ovlivnil a přivedl k založení olomoucké Sodalitas Maierhofiana roku 1502.[2] V dochovaném listu určeném Celtisovi nazývá Sinapinus společnost „combibonibus Maierhovianis“, což naznačuje, že kromě humanistické činnosti se sodalité věnovali také společnému popíjení.[4] Horčička-Sinapinus pravděpodobně dosáhl olomouckého kanonikátu roku 1495 a v roce 1501 je zmiňován také jako brněnský kanovník.[5] V roce 1504 pozval Horčička do Olomouce na pozici svatomořického rektora Marka Rustinimica (Bauerfeinda), Celtisova přítele.[6] Byl vyhlášeným kazatelem.[2]

Pod vlivem „markomanské horečky“, kdy došlo ke ztotožnění Moravy a území Markomanů, se Horčička-Sinapinus věnoval renesančnímu sběratelství a podle vlastních slov shromažďoval nalezené starožitné předměty „jako mravenec“. Roku 1505 poslal svému učiteli Celtisovi stříbrný peníz nalezený poblíž Svitav s mnoha dalšími ve velké nádobě zpodobňující lva či gryfa.[7] Horčička zemřel 20. května 1510, když mu bylo kolem čtyřiceti let.[5] Smrt agilního autora byla pro sodalitu těžkou ranou.[1] Na jeho náhrobku bylo uvedeno: „Martinus Sinapinus, canonicus Olomucensis et Concionator huius ecclesiae insignis.“[2]

Historik Karl Wotke v roce 1899 chybně přepsal ze seznamu kanovníku „canonicum“ jako „Pannonicum“, což později vedlo k poměrně rozšířenému omylu, kdy byl Horčičkův původ hledán v Panonii. Historik Franz Babinger pak dokonce četl Sinapiovo jméno jako Senft. Humanistu Sinapina s Martinem Horčičkou ovšem ztotožnil Vincenc Prasek na základě studia pramenů již v roce 1902.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HLOBIL, Ivo; PETRŮ, Eduard. Humanismus a raná renesance na Moravě. Praha: Academia, 1992. 274 s. ISBN 80-200-0385-1. S. 155. 
  2. a b c d e KRÁLÍK, Oldřich. Dvě zprávy o olomouckých humanistech. Časopis Matice moravské. 1948, roč. 68, čís. 3–4, s. 289. ISSN 0323-052X. 
  3. NEŠPOR, Václav. O původu moravského humanisty Dr. Augustina Olomouckého. Český časopis historický. 1932, roč. 38, čís. 3, s. 544. ISSN 0862-4356. 
  4. Hlobil, Petrů (1992), s. 30.
  5. a b Králík (1948), s. 290.
  6. Hlobil, Petrů (1992), s. 154–155.
  7. Hlobil, Petrů (1992), s. 158.