Martial Caillebotte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martial Caillebotte
Martial Caillebotte (left) and Gustave Caillebotte (right).jpg
Narození 7. dubna 1853
Paříž
Úmrtí 16. ledna 1910 (ve věku 56 let)
Paříž
Povolání fotograf, hudební skladatel a klavírista
Příbuzní Gustave Caillebotte (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Martial Caillebotte (7. dubna 185316. ledna 1910) byl francouzský fotograf, impresionistický hudební skladatel a také jeden z otců filatelie, který byl v roce 1921 zapsán do seznamu významných filatelistů Roll of Distinguished Philatelists.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší syn Martiala Caillebotta, soudce a majitele rodinné firmy s vojenskou výstrojí, a jeho třetí ženy Céleste, rozené Daufresneové. Byl mladším bratrem známého umělce, malíře a mecenáše impresionistů Gustava Caillebotta (1848–1894). Bratr René zemřel ve věku 25 let a oba žijící bratři tak zdědili majetek po svém otci, což jim umožnilo věnovat se zálibám a umění po celý život.

Gustave Caillebotte: Martial Caillebotte hraje na piano, asi 1876

Martial Caillebotte studoval hru na klavír a skladbu na konzervatoři v Paříži, kde byli jeho profesory François Antoine Marmontel (klavír) a Theodore Dubois (skladba).

Dne 7. června 1887 se oženil s Marií Minoretovou. V roce 1888 jeho manželka porodila syna Jeana, a v roce 1889 dceru Genevièvu. Geneviève později zdědila většinu neprodaných obrazů Gustava Caillebotta.

Hodně času trávil se svým bratrem Gustavem v Petit-Gennevilliers, kde si oba bratři koupili dům a kde je často navštěvoval přítel, malíř Renoir, se kterým společně vedli dlouhé diskuse o umění, politice, literatuře a filozofii. Velmi dobrý vztah měl též s nevlastním bratrem Alfrédem, pastorem u Panny Marie Loretánské, pro kterého složil několik skladeb s duchovní tematikou. Jedinou vadou na rodinné idyle bylo, že manželka Martiala, Marie, nesouhlasila s tím, že její švagr, malíř Gustave Caillebotte, udržoval intimní vztah s Charlotte Berthierovou, aniž by byli oddáni.[1]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hudební skladatel[editovat | editovat zdroj]

Martial Caillebotte zkomponoval mnoho skladeb pro klavír, několik orchestrálních skladeb duchovní hudby i melodií ve stylu Ernesta Chaussona a Camille Saint-Saënse. Většina z jeho prací však zůstala nepublikovaná a v rukopisu.

Fotograf[editovat | editovat zdroj]

Fotografické umění objevil v roce 1890 díky jeho švagrovi Maurice Minoretovi. Velmi rád fotografoval stejné objekty, které zachycoval na svých obrazech jeho bratr Gustave Caillebotte, který byl též nadšeným obdivovatelem fotografie a některé její prvky se snažil přenést do své malířské techniky.

Filatelista[editovat | editovat zdroj]

Spolu se svým bratrem založil kolem roku 1878 společnou sbírku poštovních známek, která byla svého času jednou z nejvýznamnějších, ale zhruba po deseti letech, v roce 1887, se jí zbavil. Kupujícím, s nímž spolupracovali na filatelistickém platingu (pokovování ?), nebo na rekonstrukci původního listu klasických známek (včetně australské známky s pohledem na Sydney v hodnotě dvou pencí)[1], byl Thomas Tapling, jehož sbírka je součástí sbírky britské knihovny British Library.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hudební kompozice (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • L'éventail, komická opera (rukopis), 1875
  • Valse pour piano, (vydavatel: Veuve Girod), 1878
  • Don Paez, dramatická báseň podle Alfreda de Musseta, (vydavatel: Veuve Girod), 1878
  • Dies Irae, pro sóla, sbor a orchestr, (vydavatel: Hartmann), 1882[3]
  • L’Enfant prodigue (Marnotratný syn), biblická epizoda pro sóla, sbor a orchestr podle libreta Charlese Grandmougina, (vydavatel: Hartmann), 1884
  • Scènes et mélodies, pro klavír a zpěv, (vydavatel: Hartmann), 1884
  • Psaume CXXXII - Ecce quam bonum, pro sóla, sbor a orchestr, (vydavatel: Hartmann), 1887
  • Airs de ballets, baletní hudba pro klavír, (vydavatel: Hartmann), 1887
  • Le désespéré (Zoufalý), pro sóla, sbor a orchestr, podle básně Charlese Grandmougina, (vydavatel: Hartmann), 1889
  • Une journée (Jeden den), scéna pro sbor a orchestr, podle básně Édouarda Blaua, (vydavatel: Hartmann), 1889
  • Roncevaux, nedokončená opera (rukopis), 1889
  • Roncevaux, symfonické drama ve třech částech, podle básně Édouarda Blaua, (tisk: Chaix), 1891
  • Deux moines (Dva mniši), pro kontrabas a klavír, scéna z křesťanských legend Dolní Bretaně F. M. Luzela, 1893
  • Messe solennelle de Pâques (Slavnostní mše Velikonoční), (rukopis), 1896[4]
  • Les deux cortèges (Dvě družiny), píseň pro soprán a klavír, podle básně Joséphina Soularyho, 1906

Další skladby (nedatováno)[editovat | editovat zdroj]

  • Guido a Ginevra
  • Le dieu et la bayadère (Bůh a bajadéra)
  • Hans Carvel, skladba pro kontrabas a klavír podle básně Jeana de La Fontaina
  • Trio bouffe, pro tenor, baryton, kontrabas a klavír

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Skladba Martiala Caillebotta pro baryton (Mario Hacquard) a klavír (Claude Collet a Pascal Dessein), spolupráce Culturespaces et Hybrid'music, 2011
  • Messe solennelle de Pâques (Slavnostní mše Velikonoční) v provedení orchestru l'Orchestre Pasdeloup a sboru le Choeur Vittoria d’Île-de-France, dirigent: Michel Piquemal, 2012

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Musée Jacquemart - André, Dans l’intimité des frères Caillebotte, peintre et photographe, 2011
  • Musée National des Beaux-Arts du Québec, 20112012, (ke stému výročí úmrtí)[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BIETRY-RIVIERRE, Eric. Un après-midi chez les Caillebotte [online]. Le Figaro, 2011-04-17 [cit. 2013-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-09. (francouzsky) 
  2. The British Library Philatelic Collections Newsletter, Spring 1997 (pdf format).
  3. Světová premiéra v provedení sboru le Choeur Vittoria d'Île-de-France, 16. června 2013 v kostele Saint-Sulpice-de-Favières, dirigent: Michel Piquemal
  4. Světová premiéra v provedení sboru le Choeur Vittoria d'Île-de-France, 15. února 2013 v kostele Saint-Eustache, dirigent: Michel Piquemal
  5. Dans l’intimité des frères Caillebotte, peintre et photographe (anglicky)
  6. Jorg von Uthmann: Erotic Orchids, Paris Scenes Charm in Caillebotte Show, (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]