Marginalistická revoluce
Marginalistická revoluce v ekonomii je změna paradigmatu v ekonomické vědě, která proběhla v poslední třetině 19. století s nástupem marginalistických teorií – teorie mezního užitku, teorie mezní produktivity. Konkrétně je ztotožňována s rokem 1871, kdy byla vydána zásadní ekonomická díla, jež umožnila vytvořit nový systém ekonomického myšlení. Z tzv. marginalistické revoluce postupně vyrůstala moderní ekonomická věda, zejména moderní mikroekonomie.
Změna metodologie
[editovat | editovat zdroj]Jednalo se o revoluci v metodologii, neboť ekonomie začala používat mezní veličiny. Marginalistická metoda umožňovala analyzovat alokaci ekonomických zdrojů a otevřela prostor pro matematizaci ekonomie. Tato nová politická ekonomie se podstatně lišila od tehdy stále dominující klasické politické ekonomie. Zatímco klasičtí ekonomové se soustředili na nabídkovou stranu trhu a ekonomický růst, marginalisté zaměřili pozornost na poptávkovou stranu trhu a alokaci omezených zdrojů.
Klíčové osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Marginalistická revoluce je spojena zejména se třemi jmény: William Stanley Jevons, Carl Menger a Léon Walras. Tito ekonomové v roce 1871 (Walras v roce 1874) nezávisle na sobě vydali díla, ve kterých komplexně formulovali teorii mezní užitečnosti:
- William Stanley Jevons – Theory of Political Economy (Teorie politické ekonomie, 1871).
- Carl Menger – Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (Zásady národohospodářské nauky, 1871).
- Léon Walras – Éléments d'économie politique pure (Základy čisté politické ekonomie, 1874)
Předchůdci a pokračovatelé
[editovat | editovat zdroj]Marginalistická metoda však v roce 1871 nebyla zcela nová. Předchůdci teorie mezní užitečnosti byli např. Ferdinando Galiani, Daniel Bernoulli, Johann Heinrich von Thünen, Augustin Cournot, Jules Dupuit nebo Wilhelm H. Gossen.
Z marginalistické revoluce vzešly tři významné školy ekonomického myšlení: rakouská škola, lausannská škola a cambridgeská škola. Poslední dvě představovaly počátek neoklasické ekonomie, která dodnes hraje v ekonomii dominantní roli.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KAUDER, Emil. A History of Marginal Utility Theory. Princeton, NJ: Princeton University, 1965. ISBN 9780691041377. (anglicky)
- HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9. Kapitola 8.
- SOJKA, Milan. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-21-2. Kapitola 6.
3 stěžejní díla marginalistické revoluce:
- William S. Jevons – Theory of Political Economy (Teorie politické ekonomie, 1871).
- Carl Menger – Grundsätze der Volkswirtschaftslehre (Zásady národohospodářské nauky, 1871).
- Léon Walras – Éléments d'économie politique pure (Základy čisté politické ekonomie, 1874)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005. Kapitola 8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Dějiny ekonomického myšlení: Marginalistická revoluce v ekonomii (prof. PhDr. Kamil Fuchs, CSc., prof. Ing. Ján Lisý, Ph.D.) (česky)
- The History of Economic Thought Website: Marginalistická revoluce (projekt Katedry ekonomie New School for Social Research) (anglicky)