Machiavellismus
Machiavellismus je dnes považován za označení pragmatického a cynického jednání v politice. Machiavellistou je myšlen ten, kdo uznává, že „účel světí prostředky“ (daný účel by však dle Machiavelliho měl být ctnostný) a je ochoten dopouštět se morálně pochybných jednání ve snaze dosáhnout obecně prospěšného cíle.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pojem má původ od Niccolò Machiavelliho, především pro jeho dílo Vladař, ve kterém detailně popsal taktiky, které by měl vladař používat, aby si získal a udržel moc. V důsledku popisuje způsob střízlivé vlády oproštěné od emocí. Niccolò Machiavelli navrhl dva možné postupy, jeden mírový a legitimní a druhý je založen na síle. Pokud první postup ztroskotá, je, podle Machiavelliho, nutno využít právě sílu. Proto je jedním z rysů machiavellismu povolení odvolání slibu.[1]
Ačkoliv Machiavelli uznával pouze svět reálný plný vrtošivé lidské povahy, jeho cíle vždy byly morálně ospravedlnitelné – fungující silný stát. Základem Machiavelliho názoru je fakt, že politika se odehrává v reálném světě a nikoliv ve světě morálním.
Politická filosofie machiavellismu[editovat | editovat zdroj]
Z hlediska politické filosofie lze Machiavellismus vymezit jako koncept, který byl využíván v souvislosti s politickými vůdci, kteří se dostali do vůdčích pozic právě díky svému despotickému a autoritářskému charakteru.[2]
Machiavellistická osobnost[editovat | editovat zdroj]
Podle Richarda Christie a Florence Geis lze zkoumat machiavellismus jako charakterový rys. V jejich dílu Studies in machiavellianism (1970) určili, že machiavellismus lze spojit s určitým způsobem přístupu ke světu a se způsobem chování. Machiavellismus podle nich není jen charakteristikou vůdců a není přímo spojen s autoritativní osobností a nejedná se ani o psychopatologický fenomén. V díle Studies in machiavellianism popisují, že většina lidí může na určité úrovni prosazovat machiavellismus. Každý jedinec je více či méně ochotný se přetvařovat a klamat ostatní za určitých okolností.[3]
Christie a Geis popsali osobností profil machavellianisty, který obsahuje základních pět vlastností: manipulace, amorálnost, cynismus, emoční chladnost a chybějící empatie.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MACHIAVELLI, Niccolò: Vladař. Argo, 2012, ISBN 9788025707364
- BERECZKEI, Tamás: Machiavellianism: The Psychology of Manipulation. Routledge, 2017. ISBN 9781138093317
- CHRISTIE, Richard: Studies in Machiavellianism. Academic Press, 1970. ISBN 9780121744502
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Slovníkové heslo machiavellismus ve Wikislovníku
