MEVRO
MEVRO, celým názvem Mezinárodní výstava rozhlasu,[1] byla akce pořádaná jaké součást oslav 25. výročí založení Radiojournalu/Československého rozhlasu od 15. května do 11. července 1948 na Výstavišti Praha. Její průběh byl ovlivněn atmosférou počínající studené války, když výstavu bojkotovaly západní země a sešlo tak z připravované spolupráce s BBC. Přesto měla výstava mimořádný úspěch a navštívilo ji více než 315 000 osob.[2] V rámci výstavy se poprvé na československém území uskutečnilo experimentální televizní vysílání.[3]
Hlavní atrakcí bylo „rozhlasové vivárium“ – studio s prosklenou stěnou, které umožňovalo návštěvníkům živě sledovat přípravu vysílání. S tím souvisela novátorská relace nazvaná Studio Mevro na vlně 415 m: celý den se vysílal z výstavy do celé republiky zábavný proud aktualit, rozhovorů se zajímavými osobnostmi a hudby, založený převážně na improvizaci (odpovídalo se na telefonické dotazy posluchačů, hrály se písničky na přání). Pořady uváděla mladá moderátorská dvojice nazývaná „ti dva“ (Pavel Kohout a Karel Kyncl),[4] do vysílání vstupovaly i postavičky Mevrušky (Hana Albrechtová) a Dědy Mevrouše (Ludvík Řezníček). Ohlas byl značný, Studio Mevro mělo denně okolo půl milionu posluchačů.
Tento úspěch vedl k tomu, že i po skončení výstavy vyhradil Československý rozhlas ve svém programu tomuto tvůrčímu týmu tzv. mevrácké neděle. Československý svaz mládeže pak začal organizovat akce nazývané mevrání, kdy se v různých sálech scházeli lidé a vedli po rozhlasovém vzoru živé besedy s pozvanými hosty na aktuální témata. Mevrácké hnutí přispělo k propagaci komunistické ideologie mezi mladou generací, ale jak se režim upevňoval, staly se necenzurované veřejné rozhovory nežádoucími a akce byla zastavena.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DANEŠ, František. Mevro. Naše řeč [online]. [cit. 2018-03-16]. Roč. 1949, čís. 3–4. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-2019-2. S. 548.
- ↑ Jak rozhlas spustil televizi. Příběh rozhlasu [online]. Český rozhlas, 2014 [cit. 2018-03-16]. Dostupné online.
- ↑ KOSATÍK, Pavel. Fenomén Kohout. Praha: Mladá fronta, 2013. ISBN 978-80-204-2078-7. S. 54–55.