Mízní uzlina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stavba lymfatické uzliny

Mízní uzlina nebo také lymfatická uzlina (lat. nodus lymphaticus) je orgán lymfatického systému obratlovců. Mízní uzliny jsou součástí mízního oběhu a navazují funkčně na mízní cévy. V mízních uzlinách dochází k vychytávání cizorodých látek a antigenů.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Mízní uzlina se skládá z vazivového pouzdra, kůry a dřeně. V kůře a dřeni jsou zastoupeny především leukocyty (T-lymfocyty a B-lymfocyty). Mízní uzlina má ledvinovitý tvar, dosahuje velikosti 1 mm až 2,5 cm.[1] V kůře uzliny jsou prosvětlená místa – zárodečná centra, která obsahují B-lymfocyty. Korová vrstva je od dřeně (medulla) oddělena tzv. parakortikální zónou, kde se zdržují T-lymfocyty.

Míza protéká především skrz řídké oblasti s menším množstvím buněk, tzv. sinusy. V nich jsou přítomny epiteliální buňky a bílé krvinky, jako např. lymfocyty, makrofágy a plazmatické buňky. V kůře a dřeni jsou v hojné míře i tzv. dendritické buňky.[1]

Známými mízními uzlinami u člověka jsou mandle.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JELÍNEK, Richard, et al. Histologie embryologie [online]. 3. lékařská fakulta UK. Dostupné online.