Mávání ctností

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Mávání ctností nebo také signalizace ctností (anglicky Virtue signalling) je pejorativní neologismus pro okázalé předvádění morálních hodnot.[1] Zjednodušeně, pokud například osoba široce prohlašuje na sociálních médiích podporu určitému hnutí anebo myšlence, ale dělá to vnitřně pro to, aby získala kredit a povýšila se nad ostatní, jedná se o mávání ctností. V evoluční psychologii a signalizační teorii je mávání ctností považováno za přirozené chování, které může mít na kolektivní úrovni jak prospěšné tak i škodlivé účinky závisící na různých faktorech. Mimo akademickou půdu se často používá pejorativně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli se slovní spojení objevilo v dřívějších náboženských akademických pracích v letech 2011 [2] a 2010, [3] termín „mávání ctností“ se připisuje britskému novináři Jamesovi Bartholomewovi, který jej uvedl u svého článku v deníku The Spectator v roce 2015 [4] a následně si nárokoval kredit za jeho vytvoření v pozdějších článcích. [5] Emily Brewster, editorka slovníku Merriam-Webster popisuje mávání ctností jako akademicky znějící protějšek termínu „humblebrag“, což je termín vytvořený Harrisem Wittelsem v roce 2010 [6] popisující používání zdánlivě skromných nebo sebepodceňujících prohlášení, jejichž cílem je upozornit na vlastní úspěch, kupř. „Mám tak málo času, že nemám kdy utrácet peníze.“

Psychologové Jillian Jordan a David Rand tvrdí, že mávání ctností (tedy dle jejich slov falešné rozhořčení) je od skutečného rozhořčení nad konkrétní vírou či myšlenkou odlišné tím, že ve většině případů jednotlivci, kteří mávají ctností rovněž zažívají skutečné pobouření. [7] Lingvista David Shariatmadari v The Guardian říká, že samotný akt obvinění někoho ze z mávání ctností je aktem mávání ctností sám o sobě, a že jeho nadužívání jako útok ad hominem během politických debat ho učinilo nesmyslným politickým buzzwordem. [8] Zoe Williams, která také psala pro The Guardian, navrhla, aby věta byla „další urážkou socialistů šampaňského“. [9]

Používání[editovat | editovat zdroj]

Mávání ctností vzrostlo v popularitě jako pejorativní termín odsuzující až příliš dobré, leč prázdné společenské činy. V Bartholomewově původním článku je signalizace ctnosti popsána jako veřejný akt s velmi malými souvisejícími náklady, který má informovat ostatní o něčem společensky přijatelném spojeným s danou otázkou.[4]

Marketing[editovat | editovat zdroj]

Ani společnosti se nevyhnuli kritice za mávání ctností, ať v marketingu, vztazích s veřejností anebo komunikací značky. [10] Demonstrativní spotřeba byla popsána jako forma spotřebitelského mávání ctností. [11] [12]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Virtue signalling na anglické Wikipedii.

  1. Virtue signalling – Definition of virtue signalling [online]. Oxford Dictionaries – English [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  2. BULBULIA, Joseph. Spreading order: religion, cooperative niche construction, and risky coordination problems [online]. SpringerLink [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  3. PYYSIÄINEN, Ilkka. Religion, Economy, and Cooperation. [s.l.]: De Gruyter, 2010. Dostupné online. ISBN 978-3-11-024632-2. S. 36. 
  4. a b BARTHOLOMEW, James. The awful rise of 'virtue signalling' [online]. The Spectator, 2015-04-18 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  5. BARTHOLOMEW, James. I invented 'virtue signalling'. Now it's taking over the world [online]. The Spectator, 2015-10-10 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  6. PETERS, Mark. Virtue signaling and other inane platitudes - The Boston Globe [online]. BostonGlobe.com, 2015-12-24 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  7. JORDAN, Jillian; RAND, David. Opinion | Are You 'Virtue Signaling'?. The New York Times. 2019-03-30. Dostupné online. ISSN 0362-4331. 
  8. SHARIATMADARI, David. Virtue-signalling – the putdown that has passed its sell-by date. The Guardian. 2016-01-20. Dostupné online [cit. 2020-07-30]. 
  9. WILLIAMS, Zoe. Forget about Labour's heartland – it doesn't exist. The Guardian. 2016-04-10. Dostupné online [cit. 2020-07-30]. 
  10. MONDALEK, Alexandra. As Brands Rush to Speak Out, Many Statements Ring Hollow [online]. The Business of Fashion, 2020-06-02 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  11. RAY, Augie. Beware of Virtue Signaling in Brand Communications About COVID-19 [online]. Social Media Today, 2020-03-17 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  12. WALLACE, Elaine; BUIL, Isabel; DE CHERNATONY, Leslie. ‘Consuming Good’ on Social Media: What Can Conspicuous Virtue Signalling on Facebook Tell Us About Prosocial and Unethical Intentions?. Journal of Business Ethics [online]. 2018-08-21 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. DOI:10.1007/s10551-018-3999-7. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GEOFFREY, Miller. Virtue Signaling: Essays on Darwinian Politics & Free Speech. [s.l.]: Cambrian Moon, 2019. 199 s. ISBN 978-1-951555-06-1. 
  • ORLITZKY, Marc. Integrity in Business and Management: Cases and Theory. Routledge: Routledge Studies in Business Ethics, 2018. 194 s. ISBN 978-1-138-80877-5. Kapitola 9. Virtue Signaling: Oversocialized 'Integrity' in a Politically Correct World, s. 172–182. 

Související články[editovat | editovat zdroj]