Lvovská církevní provincie
Lvovská církevní provincie (v letech 1366–1412/14 Haličská církevní provincie) je církevní provincie římskokatolické církve na území Ukrajiny.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Novou církevní provincii zřídil roku 1367 papež Urban V. na žádost polského krále Kazimíra III. Velikého jako vrchol organizace římskokatolické církevní správy na Kazimírem dobytém území západní Ukrajiny. Sídlo arcibiskupa-metropolity bylo původně v Haliči, brzy však bylo navrženo jeho přenesení do většího a obranyschopnějšího Lvova, což schválil papež Jan XXIII. bulou ze dne 28. srpna 1412, vyhlášenou haličským metropolitou dne 24. prosince 1414.
Lvovská církevní provincie zabírala jihovýchodní část polské monarchie; s posuny hranic ve prospěch Ruska zde římskokatolická církevní organizace zanikala. Po trojím dělení Polska proběhlo několik reorganizačních kroků a Lvovská provincie v letech 1818–1925 odpovídala rakousko-uherské korunní zemi Haliči. Změny církevně-správních hranic v rámci obnovené Polské republiky provedl papež Pius XI. bulou Vixdum Poloniae unitas.[1] Římskokatolická církevní správa na území Ukrajiny, které připadlo Sovětskému svazu po roce 1920 (diecéze žytomyrská) a po roce 1939 (diecéze lucká a většina arcidiecéze lvovské), byla rozvrácena. Po pádu komunismu, roku 1991, byla Lvovská církevní provincie reaktivována a reorganizována tak, aby zahrnovala celé území Ukrajiny.[2]
Členění
[editovat | editovat zdroj]
Území provincie se člení na tyto diecéze:
- Arcidiecéze lvovská (vznik 1367, do roku 1412/14 pod názvem arcidiecéze haličská) – na mapě světlemodře
- Diecéze podolskokamenecká (vznik kolem 1378–86, do 1991 pod názvem diecéze kamenecká; do roku 1798 část Lvovské (Haličské) církevní provincie, v letech 1798–1991 část Mohylevské církevní provincie) – na mapě zeleně
- Diecéze kyjevsko-žytomyrská (vznik 1397 jako diecéze kyjevská v rámci Haličské (Lvovské) církevní provincie, v letech 1798–1925 součást diecéze lucko-žytomyrské a Mohylevské církevní provincie, od 1925 diecéze žytomyrská a od roku 1998 kyjevsko-žytomyrská jako součást Lvovské církevní provincie) – na mapě šedě
- Diecéze lucká (vznik kolem 1404 v rámci Haličské (Lvovské) církevní provincie, v letech 1798–1925 pod názvem diecéze lucko-žytomyrská část Mohylevské církevní provincie, od 1925 opět diecéze lucká jako součást Lvovské církevní provincie) – na mapě žlutě
- Diecéze charkovsko-záporožská (vznik 2002) – na mapě oranžově
- Diecéze mukačevská (vznik 2002) – na mapě tmavomodře
- Diecéze oděsko-simferopolská (vznik 2002) – na mapě červeně
V minulosti byly součástí Lvovské církevní provincie též:
- diecéze chelmská v letech (1367)1375–1805
- diecéze vladimirská v letech (1367)1375–1425
- diecéze přemyšlská v letech 1375–1992
- diecéze siretská v letech 1412–1515
- diecéze bacăuská v letech (1591)1621–1818
- diecéze krakovská v letech 1807–1818
- diecéze tarnowská v letech 1783–1801 a 1821–1925
- diecéze lublinská v letech 1805–1818
- diecéze kielecká v letech 1805–1818
V čele Lvovské církevní provincie stojí arcibiskup-metropolita lvovský, v současnosti (od roku 2008) je to Mieczysław Mokrzycki.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Acta Apostolicae Sedis. Svazek 17. Řím: Typis Polyglottis Vaticanis, 195. Dostupné online. S. 521–528. (latinsky)
- ↑ Acta Apostolicae Sedis. Svazek 83. Řím: Typis Polyglottis Vaticanis, 1991. Dostupné online. S. 244–245. (latinsky)