Lua Mater

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Lua Mater je římská bohyně. Nedostatek pramenů činí tuto postavu velmi obskurní a jaká byla její přesná funkce je záhadou. Podle Tita Livia, působícího na přelomu letopočtu, patřila, společně s Martem a Minervou-Nerio, mezi božstva kterým byly spálením obětovány ukořistěné zbraně nepřátel. Aulus Gellius, římský učenec z 2. století, ji nazývá Lua Saturni a v jím uvedených comprecatio – modlitbě, je vzývána společně se Saturnem.[1]

Její jméno nejspíše vychází z luēs „sněť, rozklad, nákaza, mor“. Jaan Puhvel ji na základě této etymologie spojuje s védskou Nirrti „neřád, rozklad“ a zarathuštrickou démonkou Astóvídátu „ta jež působí rozpad těla“. Podle klasického učence Herberta J. Rose není vztah mezi Luou a Saturnem příbuzenský, jak se tradičně předpokládá, a dokonce nepovažuje společné uvádění těchto dvou božstev za běžné. Nám dochovaná modlitba, podle jeho názoru, spojila tyto dvě postavy k nějakém konkrétním, nám neznámému, účelu. Namísto toho na základě obětování zbraní a souvislost se setím spojuje Luu s Martem, válečným a zemědělským bohem, a považuji za zlovolného „ducha obilí“ který zrno ničí, namísto toho aby mu prospíval“.[1][2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ROSE, Herbert Jennings. Lua Mater: Fire, Rust, and War in Early Roman Cult. The Classical Review. 1922, roč. 36, čís. 1, s. 15-18. (anglicky) 
  2. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 183.