Přeskočit na obsah

Lovčík hajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLovčík hajní
alternativní popis obrázku chybí
Lovčík hajní
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Podřáddvouplicní (Labidognatha)
NadčeleďLycosoidea
Čeleďlovčíkovití (Pisauridae)
Rodlovčík (Pisaura)
Binomické jméno
Pisaura mirabilis
(Clerck, 1757)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lovčík hajní (Pisaura mirabilis) je pavouk z čeledi lovčíkovitých (Pisauridae). Jedná se o palearktický druh, v Česku velmi hojný. Je to jediný český zástupce rodu Pisaura, čítajícího 13 druhů. Anglický název nursery web spider odkazuje na péči o potomstvo, u pavouků dost neobvyklou.

Lovčík hajní je jedním z největších českých pavouků. Délka těla samice je 12–15 mm, samci jsou menší, obvykle 10–13 mm. Má dlouhé a robustní nohy, poslední článek chodidel je opatřen třemi drápky. Hlavohruď je delší než široká (nejširší za polovinou délky, k očím zúžená). Zadeček je protáhlý, asi stejně široký jako hlavohruď a směrem ke konci se zužuje.[1][2]

Zbarvení je poměrně variabilní od béžové přes žlutošedou až po hnědou či hnědočervenou, na hlavohrudi je bílý centrální proužek, kolem něj uprostřed tmavší pole a od něj se rozbíhají paprsky. Od očí směrem ke klepítkům se táhnou bílé, trojúhelníkové skvrny. Zadeček, většinou ve stejné barvě jako hlavohruď, má po stranách bělavé proužky a kresba zadečku někdy připomíná dubový list. Nohy jsou stejně zbarvené jako celý pavouk, bez kroužkování.[2]

Oční pole je u lovčíků uspořádané podobně jako u slíďáků. Osm očí ve třech řadách. V první řadě čtyři oči nad čelem, ve druhé dvě a ve třetí řadě dvě oči daleko od sebe,[3] (viz obrázek v galerii).

Samečci mají na koncích makadel pomocné výrůstky – apofýzy (bulbus), sloužící při kopulaci, stejně jako u jiných pavouků,[3](viz obr).

Klepítka (chelicery) jsou krátká a mohutná. Jsou labidognátní (jejich hroty směřují proti sobě z obou stran) a koncový drápek se v klidové poloze přiklápí do drážky základního článku. Samice mají na spodní straně zadečku tmavou skvrnu – epygine, na které se nachází kopulační orgán. Samečci mají na stejném místě nenápadný vývod svých pohlavních orgánů.

Snovací aparát lovčíka tvoří tři páry krátkých snovacích bradavek.[3]

Výskyt a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Lovčík hajní je rozšířen po celé palearktické oblasti, tj. v celé Evropě, v severní části Asie i v severní Africe. Vyskytuje se i na některých středomořských ostrovech a ostrovech v Atlantském oceánu. Nežije pouze v horách s vysokou nadmořskou výškou. Preferuje světlá a osluněná stanoviště, okraje lesů, mýtiny a lesní palouky. Raději má místa suchá, ale nevyhýbá se ani vlhkým biotopům. V okolí lidských sídlišť si oblíbil zejména neudržované porosty zarostlé kopřivami, na kterých je velmi hojný.[3]

Na celém území České republiky je poměrně rozšířen a na vhodných stanovištích je hojný.[2][4] Z čeledi lovčíkovitých v ČR žije ještě nepříliš hojný lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) a velmi vzácný lovčík mokřadní (Dolomedes plantarius).

Lovčík hajní, stejně jako ostatní lovčíci, běhá po zemi a po vegetaci a kořist loví tak, že v typickém postavení, kdy přední dva páry nohou má roztažené před sebou do tvaru písmene Y, číhá na listech rostlin. Lovčíci netkají sítě a snovací aparát používají pouze při činnostech spojených s rozmnožováním.[2][3][4]

Lovčík hajní v typické pozici.

Životní cyklus lovčíka hajního je závislý na podnebí v místě, které obývá. Pavouci žijící v chladnějších oblastech (přibližně od Česka na sever) mají životní cyklus dvouletý, protože pavouk nestihne během krátkého léta dospět. Pavouci, kteří žijí na jih od nás, nebo v teplejších oblastech naší republiky, mají životní cyklus jednoletý. Pavouci v teplých oblastech mají lepší podmínky a proto jsou schopni vytvořit více instarů, zatímco v našich zeměpisných šířkách se počet instarů snižuje. Pavouci s jednoletým cyklem v ČR (např. v okolí Prahy) přezimují už ve čtvrtém instaru, zatímco v teplejších oblastech přezimují většinou nymfy sedmého instaru. V chladných oblastech potřebují nymfy ke správnému dospívání prodloužit vegetační období a proto přezimují ještě druhou zimu.[3]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Lovčík hajní dospívá koncem jara nebo začátkem léta. Sameček upřede malou pavučinovou síťku, do které vypustí trochu semenné tekutiny a nasaje ji do bulbů – speciálních samčích kopulačních orgánů – na koncích makadel. Před námluvami uloví vhodnou kořist a zabalí ji do pavučinového zámotku ve tvaru kuličky. Poté vyhledá samičku. Kopulace probíhá tak, že sameček i samička drží ulovenou kořist v chelicerách mezi sebou – tento svatební dar jednak brání samičce v sežrání samečka a potom pomáhá nalézt vhodnou polohu k vlastní kopulaci. Pavouci stojí na zadních párech nohou, hlavami nahoru, břišní stranou k sobě a sameček zasunuje své kopulační orgány na koncích makadel do epygine samičky. Kopulační orgány samců i samic jsou vybaveny strukturami, které umožňují kopulaci pouze se samičkami vlastního druhu – princip zámku a klíče. Někdy bývá sameček po kopulaci sněden samičkou, někdy i před tím než ke kopulaci dojde. Sameček, který tomu unikne se může spářit i s jinými samičkami.

Po kopulaci upřede samička bílý kokon, do kterého naklade až 200 vajíček. Kokon o velikosti asi 1 cm nosí asi čtrnáct dní a snaží se udržet ho v optimální teplotě. Samička nosí kokon v chelicerách (na rozdíl od slíďákovitých) a během této doby samička kokon neodkládá, takže celou dobu nepřijímá potravu. Poté ho roztrhne chelicerami a mláďata přelezou do pavučinového hnízda, které před tím utkala na vegetaci, o mláďata v hnízdě pečuje a chrání je do první ekdyze.[2][3][5]

Ohrožení a ochrana

[editovat | editovat zdroj]

Lovčík hajní je druh, který není ohrožen.[4]

  1. MACHAČ, Ondřej. Pisaura mirabilis - lovčík hajní. www.naturabohemica.cz [online]. 2008 [cit. 2022-01-13]. Dostupné online. 
  2. a b c d e KŮRKA, Antonín, a kol. Pavouci České republiky. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 621 s. ISBN 978-80-200-2384-1, ISBN 80-200-2384-4. OCLC 907517275 
  3. a b c d e f g BUCHAR, Jan. Naši pavouci. 1. vyd. Praha: Academia, 1998. 154 s. ISBN 80-200-0331-2, ISBN 978-80-200-0331-7. OCLC 41218392 
  4. a b c SPOLEČNOST, Česká arachnologická. Rod: Pisaura. Česká arachnologická společnost [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. 
  5. DOLEJŠ, Petr. druh lovčík hajní Pisaura mirabilis (Clerck, 1757). www.biolib.cz [online]. BioLib [cit. 2022-01-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]