Light music

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Scarborough Spa Orchestr, poslední fungující profesionální přímořský orchestr, hraje light music (srpen 2009)

Light music (lehká hudba) je obecný termín, který označuje převážně Britský hudební styl "odlehčené" orchestrální hudby, která vznikla v 19. století a funguje až do současnosti. Její rozkvět nastal v polovině 20. století.[1][2]

Styl je "jednodušší" formou západní klasické hudby a vyznačuje se převážně kratšími skladbami a suitami, které jsou zaranžovány pro širší publikum. Tento způsob byl obzvláště populární během doby rozvoje rozhlasového vysílání, kdy program stanic jako například BBC Light Programme tvořily převážně kompozice lehké hudby.

Lehká hudba, občas označována i jako mood music (hudba pro náladu) či concert music (koncertní hudba), se často pojí s žánrem easy listening, přestože je tato interpretace zavádějící.[3] Ačkoli je light music převážně britská záležitost, byla populární i v USA a zbytku Evropy, a spousta skladeb je stále známá díky jejich používání ve filmech či znělkách rozhlasových a televizních pořadů.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Před vrcholným romantismem se oddělili od západní klasické hudby skladatelé jako Wolfgang Amadeus Mozart či Joseph Haydn tím, že začali pro své symfonie a opery komponovat kratší a méně obsáhlé skladby (např. Malou noční hudbu). Mezi další ukázky rané evropské lehké hudby patří operety skladatelů jako Franz von Suppé či Arthur Sullivan, dále pak salonní hudba, valčíky a pochody Johanna Strausse II a jeho příbuzných.[4] Straussovský valčík se postupně stal běžným vzorem pro lehkou hudbu (pro představu například "Night of Gladness" Charlese Ancliffa nebo "Valse Septembre" Felixe Godina ). Tyto skladby ovlivnily základy "lehčí" verze klasické hudby v 19. a na počátku 20. století.

Žánr light music má pravděpodobně svůj původ u přímořských orchestrů, které v Británii vzkvétaly během 19. a na počátku 20.století.[5]Šablona:Qn Orchestry měly rozsáhlý repertoár, od klasické hudby až po populární písně a balady. Postupně vznikala spousta kratších orchestrálních skladeb, zkomponovaných tak, aby oslovily širší publikum. Za zmínku stojí, že i "vážní" skladatelé, jako byl např. Sir Edward Elgar, napsali pro tento žánr řadu populárních skladeb, jako například "Salut d'Amour", Nursery Suite či Chanson de Matin. Dirigent Sir Thomas Beecham se proslavil tím, že své obyvkle vážné orchestrální koncerty zakončoval takzvanými "lízátky", což byly méně vážné, krátké či zábavné skladby, které orchestr hrál jako přídavky.[6] V podobném duchu se nesly i rané koncerty Henryho Wooda, který se inspiroval "promenádními koncerty"  v rekreačních zahradách Londýna.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Geoffrey Self, Light Music in Britain Since 1870: A Survey (Ashgate, 2001)
  2. Lamb, Andrew (2002). British light music: sound good, feel good, Gramophone November 2002, pp.34–38, accessed 12 September 2011.
  3. Expired website - This website has expired [online]. . [1]. (anglicky) 
  4. H. E. Jacob, Johann Strauss - Father and Son - A Century of Light Music, 1977, ISBN 978-0-8369-5701-3
  5. Lyndon Jenkin's CD notes to "British Light Music" (EMI)
  6. EMI CD CDM 7 63412 2, published in 1991.