Lietuvos geležinkeliai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lietuvos geležinkeliai
Logo
Logo
EJ575-007, Литва, Вильнюсский уезд, станция Лянтварис (Trainpix 113966) (cropped).jpg
Základní údaje
Právní formaAkciová společnost
Datum založení1860 (První trať)
1919 (Oficiálně)
SídloVilnius, Litva
Adresa sídlaVilnius, Litva
Klíčoví lidéMantas Bartuška, generální ředitel
Charakteristika firmy
Oblast činnostiDopravní
ProduktyNákladní doprava, osobní doprava, správa infrastruktury
Obrat1 246,6 mil LTL (2006)
Výsledek hospodaření 111,7 mil LTL (2006)
Zaměstnanci10 827 (2006)
Majitelstát Litva
Identifikátory
Oficiální webhttp://www.litrail.lt
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Motorové lokomotivy Siemens ER20 Litevských železnic

AB Lietuvos geležinkeliai (dřívější VKM: LG,[1] Litevské železnice, zkratka LTG) je litevská společnost, která byla původně litovskou národní unitární železniční společností, po přechodu na holdingové uspořádání v roce 2020 se jedná o mateřskou společnost firem zabývajících se provozováním dráhy, provozováním osobní a nákladní železniční dopravy aj.[2]

Síť Litevských železnic tvoří 1749 km tratí širokého rozchodu 1520 mm, z nichž 122 km je elektrifikováno soustavou 25 kV, 50 Hz, a 22 km normálněrozchodných tratí. 179 km úzkorozchodných tratí bylo v roce 2001 odděleno do samostatné společnosti ASG, v současnosti je z nich provozováno 68 km.

V roce 2007 Litevské železnice přepravily 5,4 milionů cestujících a 53,5 milionů tun nákladu. Hlavním přepravovaným nákladem je ropa a ropné produkty.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1851 se ruská vláda rozhodla postavit železniční spojení PetrohradVaršava. Součástí tratě byl i úsek DaugavpilsVilniusKaunasVirbalis, jehož stavba započala v roce 1858 a dokončena byla v roce 1860. Během okupace Litvy německými vojsky v roce 1915 se železnice stala hlavním prostředkem pro zásobování potravinami a municí. Po obnovení samostatnosti Litvy v roce 1918 se v roce 1919 dohodla litevská vláda na převzetí železnic pod svou správu.

Po první světové válce Litevské železnice provedly obnovu tratí a jejich propojení v železniční síť. V roce 1923 připadla oblast Klaipėdy zpět Litvě a přístav v Klaipėdě se stal součástí litevského systému železnic. V roce 1941 obsadili Litvu nacisté a přebudovali celou síť z širokorozchodné na normálněrozchodnou.[zdroj?] Tato změna však neměla dlouhého trvání, již v roce 1944 po znovuobsazení Sovětským svazem proběhla úprava zpět na široký rozchod. Během sovětské nadvlády byly železnice Baltských států spravovány z Rigy. V roce 1991 byly železnice v Pobaltí opět rozděleny na národní společnosti.[4]

V roce 2020 firma přešla na holdingové uspořádání a mezi dceřiné společnosti patří především:[2]

Železniční vozidla[editovat | editovat zdroj]

  • 171 lokomotiv pro nákladní dopravu
  • 17 lokomotiv pro osobní dopravu
  • 89 posunovacích lokomotiv
  • 58 motorových jednotek
  • 17 elektrických jednotek

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vehicle Keeper Marking Register - Issue 127/2020 [online]. Valenciennes: European Union Agency for Railways, 2020-10-07 [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b BRABENEC, Daniel. Změny u litevského státního dopravce Lietuvos geležinkeliai. Stránky přátel železnic [online]. Červenec 2020 [cit. 2020-10-19]. Dostupné online. 
  3. Litevské železniční společnosti
  4. Litevských železnic, anglicky. www.litrail.lt [online]. [cit. 2008-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19.