Legování
Legování (z něm. legieren, od lat. ligare, spojovat, svazovat) označuje metalurgický postup, při kterém dochází k přimísení legujících prvků k hlavnímu kovu, či slitině kovů za účelem zlepšení jeho mechanických vlastností. Tak se děje buď již při vsázce, nebo až po roztavení kovu. Postup je důležitý například při zpracování oceli. Při slévání drahých kovů označuje legování přimísení přísady pro dosažení žádoucí ryzosti, barvy a podobně.
- slouží ke zlepšování vlastností kovů
Legování oceli
Legovaná ocel vzniká přidáním jiných kovů (prvků) do nízkouhlíkaté oceli. Nejčastěji je to molybden, mangan, nikl, chrom, vanad a křemík. Rozlišují se oceli nízkolegované (do 4 % jiných kovů) a vysokolegované, mezi něž patří také nerezavějící oceli.
