Suchý záchod

Suchý záchod je typ záchodu, který na rozdíl od splachovací toalety funguje bez splachování vodou.^[1] Suchá toaleta může mít zvýšený podstavec (mísu), na kterém může uživatel sedět, nebo nízkou mísu, nad kterou uživatel dřepí (v případě tureckého záchoda).

Typy[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik typů toalet, které jsou označovány jako „suché toalety“. Všechny pracují bez splachovací vody a bez připojení k kanalizaci nebo septiku:

Kompostovací toaleta (ve většině případů bez odklonu moči)
Suchá toaleta odvádějící moč – s odklonem moči, jak název napovídá
Toalety na bázi kontejnerů – kde jsou výkaly shromažďovány v uzavíratelných, odnímatelných nádobách, které jsou přepravovány do zařízení na zpracování
Kyblíkový záchod – jednoduchý typ suché toalety sestávající pouze z kbelíku, který může být obohacen o odklon moči a víko
Polní latrína, polní záchod (patří mezi suché, pokud není vybaven sifonem – zápachovou uzávěrkou)
Arborloo – který je podobný latríně, ale má mnohem mělčí jámu a je určen pro výrobu kompostu v jámě
Spalovací toalety, mrazicí toalety – toalety s komplikovanější technologií a vyššími náklady
Chemická toaleta – shromažďuje výkaly v nádrži a k minimalizaci zápachu používá chemické prostředky
Suchý záchod (latrína) pro činžovní patrové domy, která je bez sifonu a je napojena buď na svislou šachtu nebo potrubí.^[2]

Na univerzitách se vyvíjejí další typy suchých toalet, například od roku 2012 financované Nadací Billa a Melindy Gatesových. Takové toalety mají fungovat mimo síť bez připojení k vodovodu, kanalizaci nebo elektrickému vedení.^[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dry toilet na anglické Wikipedii.

↑ Tilley, E.; ULRICH, L.; LÜTHI, C.; REYMOND, PH.; ZURBRÜGG, C. Compendium of Sanitation Systems and Technologies - (2nd Revised Edition). [s.l.]: Swiss Federal Institute of Aquatic Science and Technology (Eawag), Duebendorf, Switzerland Dostupné online. ISBN 978-3-906484-57-0.
↑ JOENDL, Johann Philipp. Pouceni o stavitelstvi pozemnim [online]. od strany 139: Kober, 1865 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.
↑ SHAW, R. A Collection of Contemporary Toilet Designs. [s.l.]: EOOS and WEDC, Loughborough University, UK, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-84380-155-9. S. 40.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu suchý záchod na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[tilley-1] Tilley, E.; ULRICH, L.; LÜTHI, C.; REYMOND, PH.; ZURBRÜGG, C. Compendium of Sanitation Systems and Technologies - (2nd Revised Edition). [s.l.]: Swiss Federal Institute of Aquatic Science and Technology (Eawag), Duebendorf, Switzerland Dostupné online. ISBN 978-3-906484-57-0.

[2] JOENDL, Johann Philipp. Pouceni o stavitelstvi pozemnim [online]. od strany 139: Kober, 1865 [cit. 2023-09-08]. Dostupné online.

[Shaw-3] SHAW, R. A Collection of Contemporary Toilet Designs. [s.l.]: EOOS and WEDC, Loughborough University, UK, 2014. Dostupné online. ISBN 978-1-84380-155-9. S. 40.

[1]

[2]

[3]