Kulturní atraktor
Pojem kulturní atraktor vzniknul spojením slova kultura (z latinského cultura), se slovem atraktor (anglicky attractor, z původně latinského attrahere - přitahovat). Nejčastěji je uplatňován v sociologii. Podle francouzského vědce Dana Sperbera znamená stav, který v sobě lidé mají předem zakódovaný, a jejich mysl je k němu vede podvědomě. Podle Henryho Jenkinse je kulturním atraktorem aktivita, podnět či jednání, které přitahuje pozornost k jevu, který daný atraktor vyvolal.[1]
Poznatky Dana Sperbera[editovat | editovat zdroj]
Sperber vychází z modelu kulturních změn od Charlese Darwina, přesněji z myšlenky evoluce. Zaměřuje se na zkoumání rozdílu mezi kulturním/mentálním a biologickým vývojem člověka.[2] Zjistil, že jednotlivé lidské orgány jsou na sebe napojeny jako třeba oči, křídla, mozek, nicméně svět vnímáme i jednotlivě - v každý okamžik jinak. Proto existuje tolik variant atraktorů.[3]
Kulturní atraktory se nejčastěji vyskytují ve spojitosti s určitým dějem či situací a jsou ovlivňovány kulturním kontextem. Z toho důvodu neexistuje pouze jeden správný cíl. Naopak, správných cílů je hned několik a to, ke kterému z řešení se jedinec dopracuje, záleží právě na kontextu a také na počtu atraktorů v jeho mysli. Sperber vnímá kulturu jako proměnlivý shluk komunikace a mentálna a vzhledem k tomu, že kulturní atraktory jsou na kulturním vnímání závislé, jsou proměnlivé i ony.[4]
Samotná existence kulturních atraktorů je Sperberem přičítána tomu, že lidé vnímají svět s všudypřítomnými předsudky, které ovlivňují způsob, jakým interpretují, případně reprodukují chování nebo ideje. Právě tyto předsudky a fakt, že se vyskytují napříč celou společností, jsou důvodem vzniku kulturních atraktorů, jako jsou například kulatá čísla či nadpřirozené bytosti.[5]
Studie a praxe[editovat | editovat zdroj]
Vysvětlení atraktorů lze uvést na příkladu šťastného konce v pohádce O Červené karkulce. V případě, že by byl změněn tak, aby pohádka končila snědením Karkulky, měla by nová verze o poznání méně příznivců než ta se šťastným koncem. I přesto by si čtenář automaticky představoval původní šťastný konec, který by byl v jeho mysli jedním z mnoha kulturních atraktorů.[4] Pokud by se čtenář rozhodl příběh v tragické verzi převyprávět, upravil by jej, aby končil šťastně – došlo by k atrakci – nebo by jej vůbec nechtěl předávat dále – došlo by k selekci.[5]
Koncept kulturního atraktoru se testuje i v praxi. Empirická studie, která proběhla na čtyřech vysokoškolských kolejích, odhalila, že postoje účastníků byly nejvíce podobné postojům těch, kteří žili v jejich největší blízkosti. Tento výsledek ukazuje, že intrapersonální procesy přispívají ke kulturní evoluci stejně, jako ty interpersonální.[6]
Dále byla provedena studie sociálního učení, kdy byl pro účastníky zorganizován počítačový turnaj, ve kterém jednak probíhaly pokusy, kdy se účastníci učili podle ostatních nebo asociálními pokusy (tj. metoda pokus-omyl). Bylo prokázáno, že strategie silně založené na napodobování ostatních byly velmi úspěšné a sociální učení bylo shledáno výhodným, protože jedinci často demonstrovali chování vedoucí k nejvyšší odměně, čímž nezáměrně filtrovali informace pro ty, kteří je kopírovali.[7]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Kulturní atraktor se nejčastěji objevuje v souvislosti se sociologií. Dále spojuje i poznatky z odvětví jako biologie, neurověda, lingvistika, filozofie či antropologie. Vzhledem k tomu, že pojednává o tom, co se děje v lidské mysli během každodenních situací, jde také o součást tzv. kognitivní vědy, která zkoumá dosud nepoznané části lidské mysli.[4]
Kulturní aktivátor[editovat | editovat zdroj]
S pojmem kulturní atraktor úzce souvisí kulturní aktivátor. Zatímco kulturní atraktor má získat pozornost lidí, kulturní aktivátor jim dá činnost, které se mají účastnit. Jako příklad lze uvést lidi, kteří v současné společnosti již nechtějí být pouhými pasivními konzumenty médií, ale chtějí se aktivně zapojit a tvořit obsah. V tomto případě bude například nabídka možnosti zapojení se do soutěže.[1] Kulturní aktivátor využila i populární série filmů Matrix, která všechny informace potřebné k pochopení pointy nedala pouze do filmů, ale i do bonusových materiálů a bylo nutné, aby diváci zhlédli všechno a informace si v hlavě utřídili sami. Nicméně, film Matrix funguje ale i jako kulturní atraktor.
Pierre Lévy dokonce spekuluje o tom, že v budoucnu dojde k setření hranic mezi konzumenty a producenty umění a všichni se budou podílet na udržení jedné umělecké aktivity, kterou Lévy hodnotí jako kulturní atraktor, který sbližuje a vytváří společný podklad pro rozmanité komunity.[8]
Meme[editovat | editovat zdroj]
Blízko ke kulturnímu atraktoru má rovněž fenomén "meme", který Sperber vnímá jako kulturní transmisi, která dokáže replikovat sebe sama. Důvod, proč meme zůstává přibližně stejné i přesto, že je interpretováno znovu, není to, že by bylo bezchybně replikováno, ale to, že gravituje ke kulturním atraktorům, tedy známým a úspěšným kouskům kultury, které jsou v současné době masových médií a internetu téměř všudypřítomné. Tyto kulturní atraktory jsou relevantní pro lidské porozumění světu a přitahují pozornost i přesto, nebo možná hlavně když, lidé úplně nerozumí tomu, co a o čem jsou, zkrátka, když jsou matoucí.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b JENKINS, Henry. Future of media - cultural attractors and activators. In: Vimeo [online]. ELIACE, 2009 [cit. 2016-11-18]. Dostupné z: https://vimeo.com/11648432 Archivováno 30. 11. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ BRADIE, Michael, and Juan L. BOUZAT. "Patterns and Processes in Cultural Evolution." Evolutionary Biology (2015): 1-15
- ↑ MESOUDI, Alex. Cultural evolution: how Darwinian theory can explain human culture and synthesize the social sciences. University of Chicago Press, 2011.
- ↑ a b c ŠUBRT, Jiří. Soudobá sociologie. V Praze: Karolinum, 2013, s. 62. ISBN 978-80-246-2219-4.
- ↑ a b c SPERBER, Dan. 2011 : WHAT SCIENTIFIC CONCEPT WOULD IMPROVE EVERYBODY'S COGNITIVE TOOLKIT? Edge.org [online]. [cit. 2016-11-27]. Dostupné z: https://www.edge.org/response-detail/10950
- ↑ CULLUM, Jerry, and Helen C. HARTON. "Cultural evolution: Interpersonal influence, issue importance, and the development of shared attitudes in college residence halls." Personality and social psychology bulletin (2007).
- ↑ RENDELL, Luke, et al. "Why copy others? Insights from the social learning strategies tournament." Science 328.5975 (2010): 208-213.
- ↑ JENKINS, Henry. Convergence culture: Where old and new media collide. NYU press, 2006.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HEINTZ, Christophe. "Cognitive history and cultural epidemiology." Past Minds: Studies in Cognitive Historiography, edited by L. Martin and J. Srensen 1128 (2011).