Kubánské revoluční námořnictvo
| Kubánské revoluční námořnictvo | |
|---|---|
 Vlajka námořnictva | |
| Země |  Kuba |
| Vznik | 1963 |
| Velikost | 1 korveta 6 raketových člunů 2 oceánské hlídkové lodě 1 miniponorka 5 minolovek |
| Posádka | 3000 |
| Nadřazené jednotky | Kubánské ozbrojené síly |
Kubánské revoluční námořnictvo (Marina de Guerra Revolucionaria – MGR) je jednou ze složek ozbrojených sil Kuby. V době studené války bylo výrazně podporováno Sovětským svazem a patřilo mezi významná regionální námořnictva. Po jejím skončení však jeho význam upadl, námořnictvo je slabé a zaměřuje se na pobřežní obranu. Mimo jiné má velmi malé schopnosti v boji proti hladinovým lodím a ponorkám. Ohledně přesného složení a bojeschopnosti kubánského námořnictva, které se mimo jiné potýká s nedostatkem financí, náhradních dílů a paliva, panují nejasnosti.[1] K roku 2007 mělo námořnictvo tvořit 3000 mužů, z toho 550 příslušníků námořní pěchoty a cca 14 válečných lodí.[1][2] Problémy kubánského námořnictva ztělesňuje jeho vlajková loď – oceánská hlídková loď Rio Damuji (390), která je přestavěnou rybářskou lodí.
Hlavními základnami námořnictva jsou Cabañas, Nicaro, Cienfuegos, Havana, Santiago de Cuba, a Banes. Velitelství námořnictva je v Havaně. Velitelství západního sektoru je v Cabañasu a východního sektoru v Holguínu.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky[editovat | editovat zdroj]
Kuba získala nezávislost roku 1902. V letech 1906–1911 její námořnictvo získalo dělové čluny Cuba, Patria a Baire, které tvořily jeho jádro až do konce druhé světové války. Po ní kubánské námořnictvo získalo tři americké fregaty třídy Tacoma, dvě hlídkové lodě třídy PCE-842 a několik menších plavidel. Až do kubánské revoluce však námořnictvo zůstávalo omezenou námořní silou.[3]
Vzestup revolučního námořnictva[editovat | editovat zdroj]
Kubánské revoluční námořnictvo bylo založeno v srpnu 1963. Bylo nejmenší a nejméně prestižní složkou kubánských ozbrojených sil. Vzhledem ke spojenectví Kuby a SSSR ve studené válce země získala obrovskou pomoc při vybudování námořnictva, které se stalo významnou regionální silou. Kubánské ozbrojené síly tehdy byly nejsilnější v celé Latinské Americe.[4]
Od počátku 60. let námořnictvo získávalo válečné lodě ze SSSR, umožňující vybudovat síly pro obranu pobřeží. Nejprve to byly menší útočné a hlídkové čluny. Roku 1962 to bylo šest hlídkových člunů projektu 122bis (třída Kronshtadt), v letech 1962–1964 dvanáct torpédových člunů projektu 123 (třída P4) a dvanáct torpédových člunů projektu 183 (třída P6), dále stíhače ponorek a výsadkové čluny typu T4. Tato první generace sovětských plavidel převážně dosloužila na přelomu 70. a 80. let 20. století.[5]
Další významné posílení proběhlo v 70.–80. letech. Velkou kvalitativní změnu přinesla dodávka šesti raketových člunů projektu 205 (třída Osa I) v letech 1972–1974 a dalších dvanácti vylepšených projektu 205U (Osa II) v letech 1976–1982. Další menší bojová plavidla představovaly čtyři torpédové čluny projektu 205P (Stenka) z roku 1975, devět křídlatých torpédových člunů projektu 206M (Turya) z let 1979–1985 a dvacet jedna hlídkových člunů projektu 1400 (Zhuk) z let 1972–1986. V 70. letech námořnictvo vytvořilo oddíl námořní pěchoty, který mohl od počátku 80. let využívat dvě výsadkové lodě třídy Polnocny. Na přelomu 70. a 80. let námořnictvo získalo rovněž schopnost ničení min. V letech 1977–1982 bylo dodáno 10 pobřežních minolovek projektu 1258 (třída Yevgenya) a v letech 1980–1984 ještě čtyři pobřežní minolovky projektu 1260 (třída Sonya).[5]
V 80. letech námořnictvo získalo také několik plavidel schopných operací na otevřeném moři. Jednalo se o jednu ponorku projektu 613 (třída Whiskey) sloužící k výcviku, šest ponorek projektu 641 (třída Foxtrot), dále tři protiponorkové fregaty projektu 1159 (třída Koni) z let 1980–1987 a dvě protiponorkové korvety projektu 1241.2 (třída Pauk) z let 1985–1989.[5] Oproti pozemním a vzdušným silám sice kubánské námořnictvo nebylo nejsilnější v Latinské Americe, ale rozhodně bylo nejsilnějším námořnictvem zemí Karibiku.[4]
Krize po skončení studené války[editovat | editovat zdroj]
Po skončení studené války a rozpadu SSSR nastal dramatický úpadek kubánského námořnictva. Kuba ztratila klíčové spojence a prožila dlouhodobou ekonomickou krizi. Ve druhé polovině 90. let její námořnictvo ztratilo schopnost mořských operací, prakticky nemělo provozuschopná plavidla hlavních kategorií a část jeho základen byla uzavřena. Roku 1999 jej tvořilo 5000 osob a po roce 2005 již jen 3000 osob.[6] Roku 2006 jej tvořilo sedm pobřežních hlídkových lodí, čtyři raketové čluny, šest minolovek a výzkumná loď, všechny zastaralé, v nejasné kondici a trpící nedostatkem náhradních dílů.[2] Roku 2007 námořnictvo získalo svou největší jednotku v podobě oceánské hlídkové lodě Rio Damuji (390) a později ještě druhou jednotku Rio Jatibonico. Plavidla vznikla improvizovanou přestavbou starých rybářských trawlerů ze 70. let, které byly vybaveny přistávací plochou pro vrtulník a dokonce starými protilodními střelami.[4]
Po roce 2000 se činnost námořnictva omezila na pobřežní hlídkování.[2] Je to však částečně nad jeho síly, což neuniklo drogovým kartelům a Kuba se stala důležitou tranzitní zemí při přepravě kokainu z Kolumbie, Venezuely a Peru do USA. Na podezřelá plavidla tak kubánské úřady často upozorňují americkou pobřežní stráž.[7]
Složení[editovat | editovat zdroj]
Oceánské hlídkové lodě[editovat | editovat zdroj]
- Třída Rio Damuji
- Rio Damuji (390)
- Rio Jatibonico
Korvety[editovat | editovat zdroj]
Raketové čluny[editovat | editovat zdroj]
- 6× Projekt 205 (třída Osa II) (rakety pravděpodobně demontovány)
Minolovky[editovat | editovat zdroj]
Ponorky[editovat | editovat zdroj]
- Delfin – miniponorka[8]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MAREŠ, Jakub. Kubánské revoluční námořnictvo [online]. Armádní noviny, rev. 2013-05-13 [cit. 2014-11-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Revolutionary Navy – Warships [online]. Globalsecurity.org, rev. 2013-10-14 [cit. 2014-11-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 207.
- ↑ a b c The Decline of the Cuban Armed Forces [online]. Institute for Defence Studies and Analyses, rev. 2017-01-18 [cit. 2018-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 208–209.
- ↑ Cuban Navy Equipment [online]. Globalsecurity.org [cit. 2018-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ On the Rocks: The State of the Cuban Navy [online]. NATO Association of Canada, rev. 2016-06-07 [cit. 2018-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mystery of the Cuban Navy's midget sub [online]. Covert Shores, rev. 2020-02-27 [cit. 2022-07-03]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kubánské revoluční námořnictvo na Wikimedia Commons
