Kontinuita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kontinuita (z lat. continuus, souvislý, spojitý) znamená nepřerušenou souvislost, plynulost, nepřetržité navazování a spojité pokračování.

Opak je diskontinuita – nesouvislost, přerušení, přetržitost.

Významy v různých souvislostech[editovat | editovat zdroj]

Ve filosofii[editovat | editovat zdroj]

Na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filosofové a Parmenidés, Zenón z Eleje i Aristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý princip natura non fecit saltus, „příroda nedělá skoky“ formuloval Gottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity. Protiklad kontinuity a diskontinuity tvoří u Immanela Kanta druhou aporii čistého rozumu, neboť pro obojí jsou dobré důkazy. Prostor i čas jsou ovšem podle něho kontinua. Hegel odmítá postavení kontinuity a diskontinuity proti sobě, protože podle něho mají smysl jen pohromadě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]