Kontinuita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Kontinuita (z lat. continuus, souvislý, spojitý) je nepřerušená souvislost, plynulost navázání na předchozí vývoj, nepřetržité navazování a spojité pokračování, může též označovat:

filosofie
  • Kontinuita (filosofie) – na problém kontinuity a diskontinuity jako dvou protikladných principů narazili už řečtí filosofové a Parmenidés, Zénón z Eleje i Aristotelés zastávali princip kontinuity a stálosti celého světového dějství. Starý princip natura non fecit saltus, „příroda nedělá skoky“ formuloval Gottfried Wilhelm Leibniz jako zákon kontinuity. Protiklad kontinuity a diskontinuity tvoří u Immanela Kanta druhou aporii čistého rozumu, neboť pro obojí jsou dobré důkazy. Prostor i čas jsou ovšem podle něho kontinua. Hegel odmítá postavení kontinuity a diskontinuity proti sobě, protože podle něho mají smysl jen pohromadě. Tak je voda na úrovni běžné zkušenosti nepochybně kontinuální, na úrovní molekul a atomů diskontinuální.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]