Kompozitní materiál
Kompozitní materiál, nebo zkráceně kompozit, je materiál složený nejméně ze dvou složek s výrazně rozdílnými vlastnostmi.[1] Kompozitní materiál má nové vlastnosti, které nemá sama o sobě žádná z jeho složek.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kompozitní materiály byly používány již v pravěku. Konstrukce z proutí (košatina) pokrytá hlínou (mazanicí) tvořila stěny pravěkých obydlí.[2][3][pozn. 1] Ve středověku tento materiál sloužil jako levná alternativa pro hospodářské stavby a obydlí chudiny.[4] Použitá hlína byla vylepšována vláknitou výztuží ze slámy, plev nebo chlupů.[3][5] Vepřovice, tj. nepálené cihly z hlíny vyztužené slámou nebo jiným vláknitým materiálem, jsou známy již 10 000 let.[6] Jsou však používány i v současnosti v ekologickém stavitelství, protože mají minimální energetickou náročnost výroby a ekologickou stopu.[7] Stejný materiál – hlína vyztužená slámou – se používá i k výrobě dusaného zdiva.[7][8]
Materiál podobný překližce – slepené vrstvy dřeva kladené v různých směrech je znám již ze starověké Mezopotámie.[9] Dýhy ze vzácných dřevin používali starověcí Egypťané na povrchovou úpravu rakví, pravděpodobně kvůli úspoře nákladů nebo obtížné dostupnosti kvalitnějšího dřeva.
Příklady
[editovat | editovat zdroj]Jedním z nejznámějších kompozitních materiálů je železobeton, kompozit z ocelových drátů a betonu (samotný beton je přitom kompozit z kameniva a cementu a byl znám již ve starověkém Římě), dalším známým zástupcem je skelný laminát, kompozit ze skleněných vláken a pryskyřice, obvykle polyesterové. Hojně užívaný kompozitní materiál je asfaltová směs na výrobu povrchu komunikací.
Dalšími zástupci jsou kompozity z vláken uhlíkových a aramidových, ze kterých se vyrábějí extrémně pevné a lehké díly pro konstrukce letadel a raket, užití mají i v automobilovém průmyslu a v ozbrojených složkách (neprůstřelné vesty).
Obvykle jedna ze součástí dodává výrobku pevnost a druhá slouží jako pojivo.
Přednosti kompozitních materiálů tkví zpravidla především v jejich hmotnosti. Oproti tradičním ocelovým součástem mají i při větším objemu stále podstatně nižší hmotnost, což usnadňuje jejich přepravu a rychlou a snadnou montáž a demontáž. Kompozitní materiály se výrazněji nedeformují (jejich mez elasticity odpovídá mezi pevnosti). Mají velmi vysokou mez únavy a jsou stabilní a spolehlivé. Kompozitní materiály mají výbornou ohnivzdornost v porovnání s lehkými slitinami, nicméně výpary mohou být toxické. Nevýhodou kompozitních materiálů s epoxidovou matricí může být citlivost na ředidla. Jiné běžné chemikálie užívané ve strojích jako oleje, plastická maziva, rozpouštědla, barvy či ropa kompozity nepoškozují. Kompozity stárnou v závislosti na vlhkosti a teplotě.
Vyrábí se i třísložkové kompozity, které tvoří nosná složka (vlákna, střiž, tkanina, termoplastická fólie), pojivo (reaktoplastické a termoplastické pryskyřice, kaučuky) a plnivo (anorganické – slída, křemen, sklo; organické – dřevěná moučka).
Nežádoucí může být nasákavost kompozitů. Kromě vynikajících mechanických a pevnostních charakteristik mají kompozitní materiály absolutní odolnost proti korozi i v agresivním prostředí, včetně UV záření, a výborné tepelně izolační vlastnosti. Kompozitní materiály jsou stálobarevné a laminátové konstrukce jsou prověřeny dlouhodobým provozem. Variabilita tvarů a barev bez omezení umožňuje dokonalé přizpůsobení specifiku dané stavební struktury.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Co je to kompozit?. www.prefa-kompozity.cz [online]. PREFA KOMPOZITY [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ PROCHÁZKA, Rudolf; VAŘEKA, Pavel, a kol. Manuál archeologického výzkumu I. Formalizovaný popis stratigrafických jednotek [online]. Archaia a Západočeská univerzita [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Slovníček pojmů. Archeologie na dosah [online]. Národní muzeum, Oddělení pravěku a antického starověku [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ BUŚKO, Cezary; PIEKALSKI, Jerzy. Staré město ve Vratislavi v 13.-15. století. S. 299–314. Archaeologia historica [online]. 1995 [cit. 2024-03-04]. Roč. 20, čís. [1], s. 299–314. Dostupné online. ISSN 0231-5823.
- ↑ Hlína jako stavební materiál. Architektura, stavebnictví [online]. 2010-03-02 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ FLEIŠEROVÁ, Hana. Historické zděné konstrukce. Plzeň, 2017 [cit. 2024-04-11]. diplomová. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd, Katedra mechaniky, Obor stavitelství. Vedoucí práce doc. Ing. JAN PAŠEK, Ph.D. Dostupné online.
- ↑ a b BAŽÍK, Lenka. Podstata hliněné architektury v podmínkách Česka. Brno, 2021 [cit. 2024-04-11]. disertační. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav stavitelství. Vedoucí práce doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc.. Dostupné online.
- ↑ MUŽÍKOVÁ, Barbora; OTCOVSKÁ, Tereza. Mechanické vlastnosti dusané hlíny. TZB-info [online]. Topinfo [cit. 2024-04-11]. Dostupné online. ISSN 1801-4399.
- ↑ History of Composite Materials. www.mar-bal.com [online]. Mar-Bal [cit. 2024-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-13. (anglicky)
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ což může vzdáleně připomínat železobeton
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu kompozitní materiál na Wikimedia Commons
- High Density Composites Replace Lead
- Pevnost kompozitů
- OptiDAT composite material database Archivováno 4. 11. 2013 na Wayback Machine.
- Tests originally developed to test metals have been adapted by the industry to test composites
- World leading centre for advanced composites