Komparativní demokratický deficit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Komparativní demokratický deficit vyjadřuje nedostatek demokratické legitimity vůči nedosažitelnému teoretickému ideálu demokracie. Tato metoda tak přichází pouze s negativní kritikou a opomíjí kritiku pozitivní. Komparativní demokratický deficit vyjadřuje, zdali demokracie trpí určitými nedostatky oproti jiné existující a dobře fungující demokracii. Tímto způsobem je tak možné dojít nejen k závěru, že demokracie trpí demokratickým deficitem (nedostatkem), ale i k závěru, že je ve srovnání lepší než jiná existující demokracie.

Díky této metodě se tak dozvídáme, že EU v určitých aspektech evropskou demokracii zlepšuje a v určitých aspektech trpí komparativním demokratickým deficitem.

Hodnocení úrovně demokracie pomocí komparativní metody[editovat | editovat zdroj]

Demokratický ideál[editovat | editovat zdroj]

Většina současných přístupů hodnotí demokratičnost států, popř. jiných organizací ve srovnání s tzv. demokratickým ideálem, který například Robert Dahl považuje za nedosažitelný. Demokratický ideál vyžaduje totiž pro státy nesplnitelné podmínky a demokratickým deficitem (nedostatkem) proto podle této metodiky trpí všechny existující demokracie.

Kritéria ideální demokracie:[editovat | editovat zdroj]

Čím více se existující demokratický systém (Polyarchie) blíží níže zmíněným kritériím, tím více se blíží nedosažitelnému ideálu demokracie.[1]

  1. Rovnost hlasů (rovnost při hlasování a účasti na vládnutí)
  2. Skutečná účast (možnost vyjádřit své zájmy a preference a ideálně přímá účast na rozhodování, hlasování)
  3. Osvícené chápání (přístup ke všem informacím, vzdělání a možnost veřejné diskuze)
  4. Kontrola programu (možnost lidu ovlivnit, o čem se rozhoduje)
  5. Zahrnutí (rozhodovat by měli všichni, kteří musí dodržovat závazné předpisy)

Komparativní metoda[editovat | editovat zdroj]

Alternativním přístupem je proto porovnávat dvě existující demokracie pomocí komparativní metody obdobným způsobem jako například Andrew Moravcsik[2] hodnotí demokratický deficit EU. Tímto způsobem porovnáváme demokratičnost jednoho státu s jiným státem, který reprezentuje reálnou existující demokracii. Díky tomu podává komparativní hodnocení demokracie relevantnější a praktičtější výsledky. Na rozdíl od prvního přístupu komparativní metoda neodpovídá na otázku, jestli stát nebo organizace trpí demokratickým deficitem oproti nedosažitelnému ideálu, ale jakého stupně demokracie dosáhla oproti vybrané existující demokracii.

Komparace demokracie EU a Německa:[3][editovat | editovat zdroj]

EU je demokratičtější[editovat | editovat zdroj]

  • Rovnost hlasů je lepší u Evropského parlamentu, kde jsou započítány všechny hlasy. Při volbách do německého Spolkového sněmu platí uzavírací klauzule ve výši 3 %[4]. Hlasy pro politické strany, které získaly méně jak 3 % se proto nezapočítají. Při volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 by proto nebylo při existenci uzavírací klauzule započítáno 10,4 % hlasů[5] německých občanů.
  • Evropský parlament zahrnuje větší počet obyvatel žijících na území EU a podléhajících platným předpisům. EU poskytuje volební právo i imigrantům z jiných členských států. Oproti volbám do německému parlamentu nejsou proto z hlasování vyloučeni občané jiného členského státu žijící na německém území. Tito obyvatelé musí dodržovat německé a evropské předpisy stejně jako občané Německa, a proto by se podle demokratické teorie měli podílet na rozhodování a účastnit voleb.

EU je stejně demokratická[editovat | editovat zdroj]

EU trpí komparativním demokratickým deficitem[editovat | editovat zdroj]

  • Evropská unie, kde jsou zákony navrhovány jen nepřímo volenou Evropskou komisí v 35 % případů trpí komparativním demokratickým deficitem. V Německu navrhl 35 %[9] přijatých zákonů přímo volený Spolkový sněm, zatímco v EU navrhuje zákony pouze nepřímo volená Evropská komise.
  • V případě nepoužití řádného legislativního procesu trpí Evropská unie komparativním demokratickým deficitem. V Německu může totiž přímo volený Spolkový sněm přehlasovat nepřímo volenou a tedy méně demokraticky legitimní Spolkovou radu. V EU v určitých případech nemá přímo volený Evropský parlament pravomoc podílet se na schvalování předpisů a předpisy jsou tak schvalovány pouze nepřímo volenými zástupci členských států. Příkladem je společná zahraniční politika EU.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál, 2006. Kapitola: Teorie Polyarchie, s. 159-175.
  2. MORAVCSIK, Andrew. Is there a „Democratic Deficit" in World Politics? A Framework for Analysis. Cambridge University Press, 2014, s. 336–363.
  3. VESELÝ, Jan. Demokratický deficit: Komparativní analýza Evropského parlamentu a parlamentu Spolkové republiky Německo. Praha: Diplomová práce VŠE, 2019, s. 61-63.
  4. TAGESSCHAU.DE. Europawahl: Karlsruhe kippt Drei-Prozent-Hürde. 2014.
  5. VESELÝ, Jan. Demokratický deficit: Komparativní analýza Evropského parlamentu a parlamentu Spolkové republiky Německo. Praha: Diplomová práce VŠE, 2019, s. 54.
  6. PÖTZSCH, Horst. Die deutsche Demokratie. 2009, 5. Vollständ. überarb. B.m.: Bundeszentrale für politische Bildung, s. 87.
  7. EVROPSKÝ PARLAMENT. Příručka týkající se řádného legislativního postupu. 2017.
  8. PÖTZSCH, Horst. Die deutsche Demokratie. 2009, 5. Vollständ. überarb. B.m.: Bundeszentrale für politische Bildung, s. 86-91.
  9. PÖTZSCH, Horst. Die deutsche Demokratie. 2009, 5. Vollständ. überarb. B.m.: Bundeszentrale für politische Bildung, s. 87.
  10. DECKER, Frank. Sinkende Wahlbeteiligung. Interpretationen und mögliche Gegenmaßnahmen. 2016, APuZ. bpb.de.
  11. EUROPA.EU. Účast 2014 - Evropský parlament.