Komacuhime
| Komacuhime | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | 小松姫 |
| Narození | 1573 |
| Úmrtí | 27. března 1620 (ve věku 46–47 let) Provincie Musaši |
| Povolání | aristokratka |
| Choť | Nobujuki Sanada |
| Děti | Nobumasa Sanada Nobušige Sanada Man |
| Rodiče | Tadakacu Honda |
| Příbuzní | Tadamasa Honda a Tadatomo Honda (sourozenci) Iejasu Tokugawa (formální příbuzenství) Sanada Nobunari, Sanada Jukimiči, Dcera Nobumasa Sanada (zákonná manželka Masaaki Toyama), Dcera Nobumasy Sanady (nástupce Arišige Koide) a Dcera Nobumasy Sanady (zákonná manželka Jorinaga Tokiho) (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Komacuhime (též Komacuki) byla samurajka, která žila v období Sengoku.
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v roce 1573 jako nejstarší dcera (a nejspíš první dítě) generála Hondy Tadakacua (po jeho smrti ji adoptoval generál Iejasu Tokugawa) a měla nejméně tři bratry, kteří se vydali vojenskou cestou.[1] Také jí se dostalo vojenského výcviku a účastnila se několika bojů. Podle dobových pramenů byla velmi krásná, vysoce inteligentní a bojově nadaná.
Její dětská jména byla Onei a Inahime.[2]
Válečná léta[editovat | editovat zdroj]
Když bylo obléháno sídlo klanu Sanada, hrad Ueda, vydal se jim Iejasu Tokugawa na pomoc. Mladá Komacuhime se obrany účastnila a při té příležitosti viděla, jak si v boji vede Nobujuki Sanada, syn vojenského velitele a tamního pána Masajukiho Sanady. Jeho bojové schopnosti zaujaly hlavně generála Tokugawa, který zároveň chtěl upevnit své spojenecké vztahy s klanem Sanada, a proto domluvil manželství Nobujukiho s Komacuhime.
V té době probíhala v Japonsku občanská válka. Zatímco Nobujuki Sanada byl východnímu klanu Tokugawa věrný a vždy bojoval jeho straně, jeho otec Masajukiho a bratr Jukimura přešli na stranu generála Hidejoši Tojotomiho, jehož vojska reprezentovala západ země.
Ti dva, Musajuki a Jukimura, se cestou na rodinné pozemky zastavili na hradě Numata, o jehož chod se starala právě Komacuhime. Masajuki Sanada ji požádal o vstup pod záminkou, že chce navštívit svá vnoučata. Komacuhime je nepřijala a namísto toho za nimi přišla ve zbroji se slovy: „Protože stojíme v této válce na opačných stranách, ačkoliv jsi můj tchán, nemůžu tě pustit dovnitř!“[3] Masajuki a Jukimura se proto stáhli do nedalekého chrámu Šókaku-dži. Tam za nimi k jejich překvapení Komacuhime přijela, a to i s dětmi (Manhime, Nobumasou a Nobušigem), aby splnila tchánovo přání vidět vnoučata. Když byli po bitvě Masajuki a Jukimura posláni do exilu, ujala se dokonce posílání jim jídla a věcí denní potřeby.[2]
Po válce[editovat | editovat zdroj]
Když skončila válka mezi západem a východem, přijal generál Iejasu Takewada myšlenku buddhistického útočiště a ona konvertovala na jeho přání také.
Komacuhime byla známá jako rjósai kenbo (良妻賢母), tedy dobrá manželka a moudrá matka.[3]
Na jaře roku 1620 onemocněla. Lékaři ji poslali léčit se k horkému prameni Kusacu, ovšem až k němu se nedostala a zemřela po cestě. Bylo jí 47 let. Nobujuki naříkal nad její smrtí a prý řekl, že s jejím odchodem „zhaslo světlo mého domu“. Pohřbena byla ve městě Kónosu.
Část jejích osobních věcí, například její palankýn, se zachovala a jsou k vidění v muzeu zřízeném v hradu Ueda.
Moderní kultura[editovat | editovat zdroj]
Postava Komacuhime je v Japonsku oblíbená, a to se promítá i do moderní kultury. Objevila se v seriálových dramatech Sanada Taiheiki (1985) a Sanada Maru (2016) a také ve hrách pro PlayStation Samurai Warriors, Sengoku Taisen a Pokémon Conquest.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Komatsuhime na anglické Wikipedii a 小松姫 na japonské Wikipedii.
- ↑ MCARTHUR, Seonaid. Review: A Primer for Local Historical Societies, by Dorothy Weyer Creigh and Researching, Writing and Publishing Local History, by Thomas E. Felt. California Historical Quarterly. 1977, roč. 56, čís. 1, s. 89–89. Dostupné online [cit. 2023-11-12]. ISSN 0097-6059. DOI 10.2307/25157694.
- ↑ a b （書評）島田正郎著「「女真の婚俗と金代婚姻法」(法律論叢三九巻四・五・六合併号、野田孝明教授古稀記念論文集)」. Legal History Review. 1968-10-20, roč. 1968, čís. 18, s. 169–170. Dostupné online [cit. 2023-11-12]. ISSN 0441-2508. DOI 10.5955/jalha.1968.169.
- ↑ a b 小松姫の生き方 [online]. [cit. 2007-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-22.