Klikový mechanismus

Klikové mechanismy jsou technická zařízení umožňující změnu otáčivého pohybu na přímočarý vratný nebo obráceně změnu přímočarého vratného pohybu na otáčivý pohyb.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klikový mechanismus použil pro svůj soustruh Leonardo da Vinci.

Typy klikových mechanismů[editovat | editovat zdroj]

úplný – používá se u dvojčinných pístových strojů, například u velkých lodních motorů, pístových čerpadel;

zkrácený – používá se u jednočinných pístových strojů – běžné pístové automobilové motory a kompresory;
dvoučlenný – vyvinul jej Jan Kokeš roku 2019.

Skutečný výsledný pohyb pístu není harmonický (sinusový). V dolní úvrati je pomalejší a v horní úvrati rychlejší. Proto se píst pohybuje v horní polovině zdvihu kratší dobu než v dolní. Čím kratší ojnici použijeme ke zdvihu pístu, tím se rozdíl zvětšuje (využití pro prodloužení doby výplachu u dvoudobých podčtvercových motorů).

Skutečný pohyb ojnice je obecný rovinný pohyb – ojnice se v každém okamžiku otáčí podle okamžitého středu otáčení.

Vyvažování[editovat | editovat zdroj]

Vyvažování klikového mechanismu znamená umístění těžiště mechanismu do otočného středu. Způsoby:

vyvážení ojnice použitím protizávaží – těžiště je ve středu klikového čepu
vyvážení kliky použitím protizávaží na klice – těžiště je v ose klikového hřídele

V běžné praxi se používá neúplného vyvážení použitím pouze jednoho protizávaží na klice.

vyvážení neharmonického pohybu pístu – používá se u některých motocyklových motorů.

Obrázky[editovat | editovat zdroj]

Skutečný pohyb pístu
Obecný pohyb ojnice
Vyvážení ojnice
Vyvážení kliky
Princip vyvážení neharmonického pohybu pístu
Vyvážení neharmonického pohybu pístu
Převod z pohybu přímočarého vratného sinusoidního na rotační a zpět; indukční elektromotor, generátor
Výstředníkový mechanismus