Katla

Katla
Vrchol	1512 m n. m.
Poznámka	činná sopka
Poloha
Světadíl	Evropa
Stát	Island
Souřadnice	63°38′ s. š., 19°3′ z. d.
Typ	Stratovulkán
Erupce	1918
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katla je islandská sopka. Rozkládá se severně od Vík í Mýrdal, nejjižněji položené obce na Islandu, a na východ od menšího ledovce Eyjafjallajökull. Její vrchol dosahuje výšky 1512 metrů a je zčásti pokryt 200 až 700 metrů silným ledovcem Mýrdalsjökull na ploše o rozloze 595 km². Ledovcový příkrov vyplňuje celou kalderu sopky o objemu 70 km³.

Sopečný kráter má průměr 10 kilometrů a k erupci vulkánu dochází běžně vždy za 40 až 80 let. K poslední velké erupci došlo v roce 1918, ale došlo pravděpodobně ještě i k menší erupci v roce 1955, která však neprorazila ledovcový příkrov. Od roku 930 bylo zdokumentováno celkem 16 erupcí. Kaňon Eldgjá je součástí stejného vulkanického systému. Katla je však zdrojem pyroklastického sedimentu, tzv. tephry (řecky: popel) (přibližně 6 až 7 krychlových kilometrů), datované zpět do minulosti až 10600 let, nalezené na řadě míst v Norsku, ve Skotsku a v Severním Atlantiku.

Před vybudováním Hringveguru (islandského silničního okruhu) se lidé obávali cestovat po rovinách ležících před sopkou z důvodu častých povodní způsobovaných únikem ledovcové vody a rovněž kvůli hlubokým říčním brodům. Obzvláště nebezpečný byl únik ledovcové vody, který následoval po erupci v roce 1918. Katla vykazuje známky neklidu znovu od roku 1999 a geologové mají obavy, že k výbuchu sopky může dojít kdykoli v blízké budoucnosti. Sopečná aktivita vulkánu Katla je pod neustálým dohledem, zejména po erupcích sopky Eyjafjallajökull ležící pod stejnojmenným ledovcem, v březnu a dubnu roku 2010. Erupce této nepříliš vzdálené, delší dobu vulkanicky klidné, sopky, vyvolaly mezi geofyziky obavy, že by mohly spustit rovněž erupci sopky Katla.

V době vrcholící erupce v roce 1755 došlo ke vzniku povodní v důsledku unikající ledovcové vody, jejíž průtok byl odhadnut na 200 000 až 400 000 krychlových metrů za sekundu; pro srovnání: společný průměrný průtok veletoků Amazonky, Mississippi, Nilu, a Žluté řeky (Chuang-che) činí kolem 266 000 krychlových metrů za sekundu.