Karl Pinkau

Karl Pinkau
Narození	1. června 1859; Thonberg
Úmrtí	26. srpna 1922 (ve věku 63 let); Lipsko
Povolání	politik, fotograf a litograf
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Johann Carl Pinkau (1. června 1859 Thonberg – 26. srpna^[2] 1922 Lipsko) byl německý litograf, fotograf a politik (SAPD).

Životopis

Carl Pinkau se narodil jako syn koláře a majitele domu Johanna Carla Pinkaua (1817–1878) a jeho druhé manželky.^[3] Jeho starším nevlastním bratrem byl pozdější výrobce pohlednic Emil Pinkau. Po absolvování základní školy v Thonbergu v letech 1867 až 1875; získal výuční list v litografii (kterou studoval v letech 1875–1879) a v letech 1881–1883 sloužil u 106. pěšího pluku v Lipsku.^[4]

Kolem roku 1880 vstoupil Pinkau do Sociálně demokratické strany, za kterou působil jako agitátor. Během pronásledování socialistů za kancléře Otto von Bismarcka byl Pinkau několikrát zatčen. V září 1886 odsouzen ke čtyřem měsícům vězení kvůli distribuci knížky Augusta Bebela Die Frau und der Sozialismus (Žena a socialismus). Po odpykání trestu byl z Lipska vyhoštěn. Žil dlouhou dobu v Borsdorfu v domě s Wilhelmem Liebknechtem. V roce 1889 se zúčastnil Mezinárodního dělnického kongresu v Paříži a v roce 1893 v Curychu, kde se setkal s Friedrichem Engelsem.^[5]^[6]

Pinkau pracoval od roku 1893 jako fotograf. S Alfredem Augustem Otto Gehlerem^[7] založil na Turnerstrasse 11 v Lipsku společnost Pinkau & Gehler.^[8] Mezi osobnosti, které fotografoval, patřili Eduard Bernstein, Wilhelm Metzger, Friedrich Geyer, Karl a Luise Kautsky a další.^[9]

Dne 27. srpna 1890 byl Pinkau zvolen předsedou lipského odborového kartelu. V letech 1894 až 1898 a 1904 až 1908 byl městským radním v Lipsku. Od roku 1893 do roku 1896 také zasedal v zemském parlamentu Saska. Když Wilhelm Liebknecht na cestě do Anglie připravoval svou knihu Karl Marx zum Gedächtniß^[10], byl Pinkau jeho společníkem. Pinkau přispěl do publikace několika fotografiemi.

Dne 23. dubna 1895 se oženil s Marií Amalií Henriette Bonitz (* 19. března 1874). V manželství se narodily tři děti: Karl Hermann (1896–1958); Willy Alfred (* 1898) a Johanna Charlotte Margarete (* 1903).

V říjnu 1906 byl Pinkau znovu zvolen do Říšského sněmu za volební obvod Sasko 10 jako náhrada za zesnulého poslance Karla Grünberga. Po rezignaci v parlamentu v lednu 1907 se mohl v lednu 1912 vrátit do Říšského sněmu, kam tentokrát patřil jako zástupce svého starého volebního obvodu až do rozpadu monarchie v Německu v listopadu 1918.

V lednu 1919 byl Pinkau zvolen do Výmarského národního shromáždění, ve kterém až do června 1920 zastupoval volební obvod 29 (Sasko 10-14). Od června 1920 až do své smrti v srpnu 1922 byl poslancem prvního říšského sněmu Výmarské republiky jako zástupce volebního obvodu 32 (Lipsko). Pinkau zemřel v srpnu 1922 na následky operace.^[11] Část jeho fotografické pozůstalosti je od roku 1989 v Městském historickém muzeu v Lipsku.

Spisy

Auf zur Reichstagswahl! Vorwärts zur allgemeinen Stimmenabgabe für Photograph Karl Pinkau in Leipzig Reichskandidat der sozialdemokratischen Partei Deutschlands. Wähler des 20. Reichstagswahlkreises! Die Reichstagswahl findet an diesem Freitag den 18. März 1896 statt. Do voleb do Reichstagu! Vpřed do všeobecného hlasování pro fotografa Karla Pinkaua v Lipsku, kandidáta Sociálně demokratické strany Německa. 20. volební obvod Volby do Reichstagu se budou konat tento pátek 18. března 1896.
Statistisches Notizbuch (Statistický zápisník). Leipziger Buchdrucker Aktiengesellschaft, Lipsko 1911

Galerie

Leipzig Volkshaus Billardsaal
Leipzig Volkshaus Festsaal, 1912
Leipzig Volkshaus Lazarett
Leipzig, Sachsen - Reichskonferenz der Lagerhalter, pohlednice Zeno

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Pinkau na německé Wikipedii.

↑ Vorderseite: „Karl Pinkau Leipzig“. Rückseite: „Photographisches Atelier Karl Pinkau Telephon No. 981 Leipzig Tauchaerstrasse 9. Die Platte bleibt zur Nachbestellung aufbewahrt. Vergrösserungen nach jedem Bilde in künstlerischer Ausführung“. Und handschriftlich: „F56“.
↑ Nach Helga Berndt, S. 199; Max Schwarz nennt irrtümlicherweise den 24. August.
↑ Ihr bisher hier angegebene Name Johanne Charlotte, geb. Wendel (1820–1850) ist falsch. Sie war die erste Ehefrau Johann Carl Pinkaus und verstarb bereits 1850 bei der Geburt ihres Sohnes Emil Pinkau.
↑ Kürschner Handbuch Deutscher Reichstag 1912 – 1917, S. 294.
↑ Von Engels erhielt er auch Fotografien von Engels und Marx, die er kopieren durfte und die er seinen Genossen zum Kauf anbieten durfte.
↑ Dazu schreibt Eduard Bernstein an Engels am 5. September 1894: Und zum Schluß eine Bitte für einen Dritten, Motteler war heut bei mir und erzählte mir, Pinkau hätte gern ein Bild von Dir gehabt, aber nicht den Mut besessen, Dich darum zu bitten. Jul glaubt, er wolle dann eine Vergrößerung wie die Liebknechtsche machen. (Eduard Bernstein. Briefwechsel mit Friedrich Engels, S. 412f.).
↑ Gehler, geb. 1866 war Trauzeuge bei Pinkaus Hochzeit.
↑ Atelieradresse. privatsammlungen.net [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-01.
↑ siehe Originalabzüge im IISG Amsterdam.
↑ Karl Marx zum Gedächtniß. Ein Lebensabriß und Erinnerungen. Unter Beigabe von 1 Portrait von Marx, der Abbildung seiner Grabstätte und 2 Facsimiles - Wiedergaben von Marx´ und Engels´, Wörlein & Comp., Nürnberg 1896.
↑ Sozialistische Monatshefte, 1922, S. 1015 nennen irrtümlicherweise den 28. August als Sterbedatum.

Literatura

Κарл Μаркс Фридрих Знглъс. Соърние Фотогарафий. Plakat, Moskva 1976
Helga Berndt: Biographische Skizzen von Leipziger Arbeiterfunktionären. Dokumentation zum 100. Jahrestag des Sozialistengesetzes 1878-1980. (Životopisné náčrty lipských dělnických funkcionářů. Dokumentace k 100 Výročí socialistického zákona 1878-1980.) Akademie Verlag, Berlín 1978, s. 199 a násl.
Ebert, Karin: Karl Pinkau – Fotograf und Sozialdemokrat. In: Leipzig aus Vergangenheit und Gegenwart. Beiträge zur Stadtgeschichte. (Karl Pinkau - fotograf a sociální demokrat. In: Lipsko z minulosti a současnosti. Příspěvky k historii města.) Lipsko 1990, s. 105-155
Karin Ebert: Karl Pinkau. Sozialdemokrat und Fotograf (Karl Pinkau. Sociální demokrat a fotograf), in: Leipziger Blätter č. 19, 1991, s. 89–91
Martin Schumacher (vyd.): M.d.R. Die Reichstagsabgeordneten der Weimarer Republik in der Zeit des Nationalsozialismus. Politische Verfolgung, Emigration und Ausbürgerung, 1933–1945. Eine biographische Dokumentation. 3., erheblich erweiterte und überarbeitete Auflage. Droste, Düsseldorf 1994, ISBN 3-7700-5183-1.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Pinkau na Wikimedia Commons
Nachruf Sozialistische Monatshefte 1922, S. 1015
Adam An-tAthair-Síoraí (De Animorum Immortalitate): Pinkau & Gehler Archivováno 1. 5. 2012 na Wayback Machine. auf der Seite De Animorum Immortalitate, Unterseiten Leipzig.

[1] Vorderseite: „Karl Pinkau Leipzig“. Rückseite: „Photographisches Atelier Karl Pinkau Telephon No. 981 Leipzig Tauchaerstrasse 9. Die Platte bleibt zur Nachbestellung aufbewahrt. Vergrösserungen nach jedem Bilde in künstlerischer Ausführung“. Und handschriftlich: „F56“.

[2] Nach Helga Berndt, S. 199; Max Schwarz nennt irrtümlicherweise den 24. August.

[3] Ihr bisher hier angegebene Name Johanne Charlotte, geb. Wendel (1820–1850) ist falsch. Sie war die erste Ehefrau Johann Carl Pinkaus und verstarb bereits 1850 bei der Geburt ihres Sohnes Emil Pinkau.

[4] Kürschner Handbuch Deutscher Reichstag 1912 – 1917, S. 294.

[5] Von Engels erhielt er auch Fotografien von Engels und Marx, die er kopieren durfte und die er seinen Genossen zum Kauf anbieten durfte.

[6] Dazu schreibt Eduard Bernstein an Engels am 5. September 1894: Und zum Schluß eine Bitte für einen Dritten, Motteler war heut bei mir und erzählte mir, Pinkau hätte gern ein Bild von Dir gehabt, aber nicht den Mut besessen, Dich darum zu bitten. Jul glaubt, er wolle dann eine Vergrößerung wie die Liebknechtsche machen. (Eduard Bernstein. Briefwechsel mit Friedrich Engels, S. 412f.).

[7] Gehler, geb. 1866 war Trauzeuge bei Pinkaus Hochzeit.

[8] Atelieradresse. privatsammlungen.net [online]. [cit. 2021-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-01.

[9] siehe Originalabzüge im IISG Amsterdam.

[10] Karl Marx zum Gedächtniß. Ein Lebensabriß und Erinnerungen. Unter Beigabe von 1 Portrait von Marx, der Abbildung seiner Grabstätte und 2 Facsimiles - Wiedergaben von Marx´ und Engels´, Wörlein & Comp., Nürnberg 1896.

[11] Sozialistische Monatshefte, 1922, S. 1015 nennen irrtümlicherweise den 28. August als Sterbedatum.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]