Karel Bradáč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Bradáč
Narození 4. února 1918
Sedlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 15. června 1973 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Bradáč (4. února 1918, Sedlice15. června 1973, Praha[1])[2] byl český komunistický satirik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rodiče, rolník Karel Bradáč (1882–??) a Alžběta Mastíková (1886–??) přišli do Prahy ze Sedlice, okres Strakonice, kde byli 25. října 1910 oddáni.[3] Karel Bradáč byl nejmladší ze tří dětí, které se všechny narodily v Sedlici. V roce 1914 se otec přestěhoval do Nuslí a nastoupil jako zřízenec v Živnostenské bance, rodina zůstávala v původním bydlišti; po začátku 1. světové války však musel narukovat. V roce 1919 se celá rodina přestěhovala na Žižkov.[4]

Karel Bradáč se po absolvování měšťanské školy v roce 1933 vyučil v knihkupectví Václava Neuberta. V letech 1934–1939 pracoval v nakladatelství Pavla Prokopa Levá fronta. Jeho práce zveřejňoval měsíčník pokrokového studentstva Mladá kultura, který vycházel v letech 1935–1938. Za okupace byl jako komunistický odbojář v roce 1940 uvězněn a ve vězení strávil tři roky; zbytek okupace prožil jako pomocný dělník ve Strakonicích.[5]

V letech 1945–1948 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a pracoval v kulturní rubrice Rudého práva. V roce 1949 se stal vedoucím redaktorem periodika Románové novinky.[6]

V letech 1953–1969 byl redaktorem Dikobrazu. V roce 1961 obdržel vyznamenání Za vynikající práci.

Je pohřben na Vyšehradském hřbitově[7] v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Témata Bradáčova díla[editovat | editovat zdroj]

Karel Bradáč patřil k novinářům a spisovatelům aktivně podporujícím komunistický režim. Pro jeho verše, zejména v padesátých letech, byla typická dobová kritika imperialismu a jeho různých projevů (utlačování národů, vykořisťování pracujících, zbrojení apod.).[8] V šedesátých letech se spíše zaměřil na nedostatky v budování socialismu (špatné využívání pracovní doby, zmetky ve výrobě).[9]

Časopisecké a novinové příspěvky[editovat | editovat zdroj]

V časopisu Dikobraz publikoval především satirické verše, obvykle poplatné době vzniku.

V padesátých a šedesátých letech přispíval satirickými verši i do jiných periodik, např. Rudého práva.[10][11]

Knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

  • Mumraj živých nebožtíků (satirické verše, s il. Josefa Nováka, V Praze, Práce, 1950)
  • Péťovo dobrodružství mezi černoušky (Verše pro děti, ilustrace Alena Ladová, Praha, Práce, 1950)
  • Důtky, z pytle ven! (satirické verše, ilustroval Evžen Seyček, Praha, Práce, 1952)
  • Dikobrazím ostnem (satirické verše, kresby Evžen Seyček, Praha, Československý spisovatel, 1954)
  • Nenádávej na zrcadlo... (il. Miloslav Váša, Praha, Československý spisovatel, 1973)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Verše Karla Bradáče se objevily v antologii okupační vězeňské poezie Poesie za mřížemi, uspořádané K. J. Benešem a vydané v Melantrichu v roce 1946
  • Je autorem textu k budovatelské písni O prvním máji, vydané Supraphonem[12]
  • Podílel se na uspořádání humoristických výborů Žeň českého humoru (1952) a Dikobraz se směje (1953)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dálnopisem, poštou, telefonem. Rudé právo. 16. 6. 1973, s. 2. Dostupné online. 
  2. Jihočeská vědecká knihovna: Významná výročí regionálních osobností 1918. www.cbvk.cz [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-01. 
  3. Matrika oddaných, Sedlice, 1877—1920, snímek 239
  4. Policejní přihlášky, Praha, rodina Karla Bradáče, 1882[]
  5. VONDRA, Roman. Biografický slovník, Bradáč Karel [online]. Historický ústav AV ČR. Dostupné online. 
  6. JANOUŠEK, Pavel. Dějiny české literatury 1945–1989, II. (1948-1958), s.317 [online]. Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2006. Dostupné online. 
  7. hrob Karla Bradáče na Vyšehradském hřbitově v Praze
  8. Dikobraz 2/1958, Karel Bradáč: Pokáhirský monolog bílého pána
  9. Poezie všedního dne (aneb starosti „povolaných“. Rudé právo. 24. 12. 1962, s. 5. Dostupné online. 
  10. Karel Bradáč: "Opravcům" marxismu. Rudé právo. 1. 1. 1956, s. 5. Dostupné online. 
  11. Karel Bradáč, Adolf Born: Svět patří nám. Rudé právo. 16. 4. 1966, s. 1 (příloha). Dostupné online. 
  12. Supraphon, archiv: Budovatelské písně

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]