Přeskočit na obsah

Karel Švenk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Švenk
Základní informace
Narození17. března 1917
Praha
Úmrtí1. dubna 1945 (ve věku 28 let)
Povoláníspisovatel, hudební skladatel, kabaretiér, herec, režisér a textař
SídloPraha XIII
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Švenk (v německé podobě též Karl Schwenk, 17. března 1917 Praha – 1. dubna 1945 Karlsberg, během transportu do Mauthausenu) byl český kabaretiér, komik, hudební skladatel a spisovatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině krejčovského mistra Rudolfa Schwenka (1880–??) a matky Kláry rozené Korálkové (1882–??), kteří byli oddáni 8. července 1906 v Budyni nad Ohří, Rudolf Schwenk byl v té době krejčím v Dolíně.[1] Karel Švenk byl čtvrtým z pěti dětí. Podle policejní konskripce pobývala rodina v Drážďanech a Podmoklech, v roce 1914 se přestěhovala do Prahy.[2]

Mezi světovými válkami

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

V letech 1934–1938 byl jedním ze sedmi členů a pianistou Klubu zapadlých talentů, který spoluzakládal. Poslední vystoupení Klubu se konalo v Unitariii v pražské Anenské ulici.[3]

Terezín a závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. listopadu 1941 byl odvezen transportem Ak, č. 171 z Prahy do koncentračního tábora Terezín.[4] byl členem skupiny 342 mladých mužů, kteří měli připravit Terezínské ghetto pro příchod dalších vězňů.

Je zachycen v nacistickém propagandistickém filmu Vůdce daroval Židům město (německy Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet) ve společnosti loutkáře Otto Neumanna a tanečnice Kamily Rosenbaumové.[5]

Dne 1. října 1944 byl přesunut transportem Em, č. 191 z Terezína do koncentračního tábora v Osvětimi.[4] 27. října odjel z Osvětimi do koncentračního tábora Meuselwitz poblíž Lipska kde pracoval v muniční továrně. V dubnu 1945 byl tábor evakuován do Kraslic odkud začal pochod smrti. Asi dva týdny před koncem války byl Schwenk tak vyčerpaný, že nemohl dál a jeho přítel Vilém Süssland ho zahrabal do slámy v stodole, kde vězni strávili noc. Není známo jestli zamřel vysílením nebo jestli ho SS našla a zastřelila. (Dopis V. Süsslanda z 7. června 1945, viz Makarova, E., Makarov, S., Neklyudova, E., Kuperman, V. Long Live Life: On Musical and Theater Life in Concentration Camp Terezin, 1941 – 1945 (exhibition catalogue), Verba: Jerusalem, 2001.)

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Byl talentovaným textařem, hercem a režisérem. V terezínském ghettu nastudoval několik aktuálních satirických her, zobrazujících na příměrech postavení židů ve fašistickém rasistickém systému. Spolupracoval na přípravě představení mj. s choreografkou Kamilou Rosenbaumovou, herci Jiřím Süsslandem, Vlastou Schönovou a Josefem Taussigem.[6] Pro jeho tvorbu byla typická revuální forma autorského divadla, začlenění písní, hudby a tance. Inspirací mu byly často písně Osvobozeného divadla.[7]

Citát

[editovat | editovat zdroj]
„ Už svými fyzickými předpoklady byl Karel Švenk předurčen k vytváření určitého typu člověka. Smutný klaun pronásledovaný smůlou a neštěstím, ve vážném obličeji dvě žalující výrazné hluboké oči. Ne herec-speaker, ale mim. Schopnost výrazných pohybových a gestických reakcí, koncentrovaných až do znakového vyjádření, byla základem jeho komediálních hereckých prostředků. Měl smysl pro výraznou zkratku, nečekané řešení situací a hluboko skrytý, probleskující optimismus, jenž se potýkal s potížemi, které se na něj lepily. Jeho neustálá činnost, snaha po vymanění z osudového kruhu z něho vytvořily typického terezínského hrdinu. “
— Eva Šormová[8]

Skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Die verlorene Essensmarke (Ztratila se menážkarta[9]) spolu s Rafaelem Schächterem. Švenkova první práce – vlastní divadelní scénka.
  • Všechno jde!, známá též jako Terezínský pochod, německy Theresienstädter Marsch – neoficiální hymna Terezína, patrně nejznámější Švenkova skladba.[p 1][10] Skladba byla součástí kabaretu Ať žije život!
  • Proč sedí běloch v přední části autobusu? – komponováno v Terezíně, zachráněno jedním z terezínských hudebníků, kteří v kabaretu hráli, klavíristou Georgem Hornerem. Skladba byla později upravena Davidem Postem a nahrána souborem Hawthorne String Quartet a klarinetistou Thomasem Martinem.[11]
  • Der letzte Radfahrer (Poslední cyklista aneb Bořivoj a Mánička) 1944, provedeno pouze na veřejné generálce, po zásahu židovské rady starších se další představení nekonala[12][13] Scénu a kostýmy připravil František Zelenka.
  • Pod deštníkem[p 1]
  • Ukolébavka[14]
  • Ať žije život! – hudba ke kabaretu[14] (Švenk se však podílel na představení i autorstvím textu, režií a herecky[15]). Choreografie – Kamila Rosenbaumová.
  • Princ Bettliegend – hudba ke kabaretu, text Otto Neumann[14]
  • Ben Akiba lhal – hudba ke kabaretu[14]

Vzpomínky pamětníků

[editovat | editovat zdroj]

Norbert Frýd

  • Švenk byl především veliký klaun. Neintelektuálského původu, přimrazený tam, kam ho postavili, nešikovný, směšný, ale dobrý, odzbrojující, pouhým vzhlédnutím demaskující zlé protivníky – z toho základu vycházel. Měl mandlové, smutně se usmívající oči prastarých šibalů, kteří se vždycky stávají obětí prohnaných a bezohledných a kteří přitom tyto prohnané a bezohledné budou muset přežít, ať už se jim to bude líbit nebo ne.[16]
  • Švenk tvořil z podobného materiálu jako Chaplin. Jako mistr měl taky schopnost dělat všecko sám. Hry, texty, hudbu, hlavní roli, všecko dodal on, který na konci každého příběhu ustupoval do pozadí – cudný, skromný, postrkovaný a sám nikoho nepostrkující.[16]

Jana Šedová

  • A konečně Poslední cyklista, hra, která byla bezesporu z celého našeho repertoáru nejodvážnější. Bylo to v historii českého terezínského divadla také jediné představení, kdy zasáhla cenzura Ältestenratu. Byli ochotni povolit provozování jen pod podmínkou, že vynecháme závěr hry. Švenk ovšem závěr neškrtl a hru jsme hráli dál – pro změnu opět jednou úplně načerno.[17]

Ota Ornest

  • ...Poslední cyklista. V podstatě jde o generalizaci dovedenou ad absurdum – ostatně, což není každá generalizace absurdní? Terezínští herci hráli hořkou satiru o vlastním osudu a její autor Karel Švenk nahradil pojem žid pojmem cyklista. A každý porozuměl.[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Na albu Terezín / Theresienstadt zpívá Anne Sofie von Otter.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matrika oddaných (židovská), Budyně nad Ohří, snímek 36. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. 
  2. ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 638, obraz 51, Schwenk Karl
  3. ↑ Hermína Franková: Klub zapadlých talentů. Literární noviny. 10/1961, s. 7. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Karel Švenk v Databázi obětí [online]. holocaust.cz, rev. 2014-04-02 [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ https://www.imdb.com/title/tt0194445/
  6. ↑ KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 559
  7. ↑ ŠORMOVÁ Eva: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46, 49–50
  8. ↑ ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46
  9. ↑ Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 444
  10. ↑ Švenk, Karel: Všechno jde! (Terezínský marš) Terezínská hymna [online]. Židovsné muzeum v Praze [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ George Horner [online]. Terezin Music Foundation [cit. 2017-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  12. ↑ ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 47, 49
  13. ↑ KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 559
  14. ↑ a b c d VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). Kapitola Soupis skladeb komponovaných a provozovaných v Terezíně v letech 1942–1944, s. 33. 
  15. ↑ ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 1941–1945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46
  16. ↑ a b ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220. 
  17. ↑ Jana Šedová: Terezínské divadlo, In: ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str. 237
  18. ↑ VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 175, ISBN 80-85625-19-9

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220–222, 224, 229, 233, 236–238, 389, 391, 392, 416. 
  • KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 556, 559
  • ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo v Terezíně 1941–1945. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, 1973. 114 s. S. 21, 25, 32, 36, 44–52, 72, 91, 93, 96, 98. 
  • VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Švenk&oldid=22049756“