Kapitulace u Világoše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Maďarská kapitulace u Világoše

Kapitulace u Világoše byla závěrečná fáze maďarské revoluce z let 1848 a 1849, která byla potlačena vojsky Františka Josefa I. a zejména jeho spojence, ruského cara Mikuláše I.[1] Poslední zbytky revoluční maďarské armády vedené Artúrem Görgeym nakonec 13. srpna 1849 kapitulovaly u rumunské obce Șiria (známější pod tehdejším maďarským názvem Világoš) před ruským generálem Paskevičem. Celá revoluce byla přes protesty ze zahraničí krvavě potlačena.

U Világoše se vzdalo 23 tisíc vojáků, 11 generálů a 1400 důstojníků. Rusové získali 129 děl, 29 praporů a 31 standart.[2]

Hovorový význam[editovat | editovat zdroj]

Slovo Világoš v češtině (ale hlavně ve slovenštině i srbštině[zdroj?]) zlidovělo; sousloví „dostat Világoš“ se používá ve smyslu „dostat výprask“, „drtivě prohrát“ či „dostat pořádně vynadáno“.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Od národního probuzení k revolučnímu roku 1848; dejepis.com
  2. Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek prvý, nakladatel J.R.Vilímek,. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Maďarská revoluce a Rusové (autor: Josef Jakub Toužimský), s. 400.
  3. dostat világoš | Čeština 2.0. Čeština 2.0. Dostupné online [cit. 2017-04-03]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]