Přeskočit na obsah

Kósaku Ariga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kósaku Ariga/Aruga
Kósaku Ariga jako daisa
Kósaku Ariga jako daisa
Narození21. srpna 1897
Asahi, Kamiina, prefektura Nagano
Úmrtí7. dubna 1945 (ve věku 47 let)
Východočínské moře
Vojenská kariéra
Hodnostdaisa (大佐 ~ námořní kapitán) nebo šóšó (少将 ~ kontradmirál)
posmrtně čúdžó (中将 ~ viceadmirál)
Doba služby1917-1945
Sloužil Japonské císařství
Složkaborderpx Japonské císařské námořnictvo
JednotkaViz kariéra
VelelJúgao (listopad 1929 - listopad 1930)
Fujó (prosinec 1930 - leden 1932)
Tačikaze (únor 1932 - říjen 1933)
Akikaze (únor až listopad 1932)
Macukaze (listopad 1933 - říjen 1934)
Inazuma (listopad 1934 - říjen 1935)
1. sókaitai (掃海隊 ~ minolovná jednotka; prosinec 1938 - listopad 1939)
11. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců; listopad 1939 - červen 1941)
4. kučikutai (červen 1941 - únor 1943)
Čókaj (březen 1943 - červen 1944)
Jamato (listopad 1944 - duben 1945)
VálkyDruhá světová válka
BitvyBitva u Midway (1942)
Bitva u východních Šalomounů (1942)
Operace Ten-gó (1945)
Kósaku Ariga je japonské jméno, v němž Ariga/Aruga je rodové jméno.

Kósaku Ariga nebo též Aruga (japonsky: 有賀 幸作, Ariga/Aruga Kósaku; 21. srpna 1897 – 7. dubna 1945) byl důstojníkem japonského císařského námořnictva za druhé světové války.

Přihlásil se do 45. běhu japonské císařské námořní akademie (海軍兵学校, Kaigun Heigakkó), kterou ukončil v roce 1917 jako 58. z 89 kadetů. Během své kariéry u císařského námořnictva dosáhl hodnosti daisa (大佐 ~ námořní kapitán) nebo šóšó (少将 ~ kontradmirál) a posmrtně byl povýšen na čúdžó (中将 ~ viceadmirál).[1] Padl jako velitel bitevní lodě Jamato na její sebevražedné misi k Okinawě.

Jméno a poslední hodnost

[editovat | editovat zdroj]

Literatura se rozchází ve čtení Kósakova rodového jména – jde konkrétně o čtení prvního znaku kandži. Znaky 有賀 je možné číst jako „Ariga“ i jako „Aruga“. Foster, Frank, Hrbkovi, Hubáček, Morison, Muir, O'Neill, Parshall & Tully, Skulski, Spurr, Ugaki a Yoshida preferují první čtení,[2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13] zatímco Hackett & Kingsepp, Ito, Kennedy, Lengerer, Nishida a Zalewski preferují druhé čtení[14][15][16][17][1][18] a Hara používá obojí.[19]

Neshoda panuje i kolem hodnosti, kterou měl mít Ariga jako velitel bitevní lodě Jamato. Foster, Hara, Hrbkovi, Hubáček, Morison, Muir, O'Neill, Skulski, Spurr, Ugaki a Yoshida píší o Rear admiral/kontradmirál, čili šóšó.[2][19][4][5][6][7][8][10][11][12][13] Hackett & Kingsepp, Ito, Kennedy, Lengerer, Nishida a Zalewski mu přiznávají pouze hodnost Captain/Komandor/námořní kapitán, čili daisa.[14][15][16][17][1][18]

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Velící důstojníci Jamato 5. dubna 1945, tedy den před vyplutím k Okinawě. Ariga je sedící uprostřed.

Po absolvování císařské námořní akademie nastoupil Ariga jako poddůstojník na pancéřový křižník Iwate (listopad 1917 - červenec 1918) a následně bitevní loď Hjúga (červenec 1918 - listopad 1018).[1]

Po absolvování základního torpédového a dělostřeleckého kurzu sloužil jako šó'i (少尉 ~ poručík) na torpédoborcích Minazuki (prosinec 1919 - březen 1920) a Nenohi (duben 1920 - listopad 1920). Po povýšení na čú'i (中尉 ~ mladší poručík) sloužil na torpédoborcích Akebono (prosinec 1920), Aoi (prosinec 1920 - květen 1922), Hacuharu (květen 1922 - listopad 1922) a bitevní lodi Nagato (listopad 1922 - listopad 1923).[1]

Jako tai'i (大尉 ~ poručík) absolvoval pokročilý torpédový kurz a poté sloužil na torpédoborcích Akikaze (říjen 1924 - září 1926), č. 31 (září 1926 - listopad 1927) a lehkých křižnících Naka (prosinec 1927 - prosinec 1928) a Kiso (prosinec 1928 - říjen 1929).[1]

Prvního samostatného velení se ujal 1. listopadu 1929 na torpédoborci 2. třídy Júgao (listopad 1929 - listopad 1930), během kterého byl 30. listopadu 1929 povýšen na šósa (少佐 ~ korvetní kapitán). Následovalo velení na torpédoborci 2. třídy Fujó (prosinec 1930 - leden 1932) a torpédoborcích 1. třídy Tačikaze (únor 1932 - říjen 1933), Akikaze (únor až listopad 1932), Macukaze (listopad 1933 - říjen 1934) a Inazuma (listopad 1934 - říjen 1935).[1]

K 15. listopadu 1935 byl coby příslušník štábu Činkaiského obranného okruhu povýšen na čúsa (中佐 ~ fregatní kapitán). Od prosince 1937 do prosince 1938 sloužil jako fukučó (副長 ~ výkonný důstojník) na lehkém křižníku Sendai. Poté následovalo velení 1. sókaitai (掃海隊 ~ minolovná jednotka; prosinec 1938 - listopad 1939) a 11. kučikutai (駆逐隊 ~ divize torpédoborců; listopad 1939 - červen 1941), během kterého byl 15. listopadu 1940 povýšen na daisa (大佐 ~ námořní kapitán).[1]

Na počátku druhé světové války v Pacifiku velel 4. kučikutai (červen 1941 - únor 1943).[1] S ní se zúčastnil bitvy u Midway a bitvy u východních Šalomounů.

Od 1. března 1943 až do 6. června 1944 zastával Ariga funkci velitele těžkého křižníku Čókaj.[1][20] Poté zastával funkci hlavního instruktora a vedoucího výzkumné divize torpédové školy. Od 6. listopadu 1944 působil jako pomocník ve štábu 2. kantai (艦隊 ~ loďstvo).[1]

Dne 25. listopadu 1944 se stal velitelem bitevní lodě Jamato a spolu s ní nalezl smrt během operace Ten-gó, když byla 7. dubna odpoledne Jamato potopena americkými palubními letouny. Když se Jamato potápěla, odmítl jí opustit. Na protiletadlovém velícím stanovišti na můstku se přivázal ke stojanu kompasu a šel ke dnu i se svojí lodí.[21] Posmrtně byl povýšen o jeden nebo dva stupně na čúdžó.[1]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Graduates of Naval Academy class 45th): Aruga, Kosaku [online]. 2003 [cit. 2010-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
  2. ↑ a b FOSTER, Simon. Okinawa. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-85831-50-3. Kapitola Bitva ve Východočínském moři. 
  3. ↑ FOSTER, Simon. Guadalcanal: The Definitive Account of the Landmark Battle. [s.l.]: Penguin Books, 1992. Dostupné online. ISBN 9780140165616. 
  4. ↑ a b HRBEK, Jaroslav; HRBEK, Ivan. Vítězství přichází z moře: Od vylodění u Anzia po kapitulaci v Tokijském zálivu. Praha: Naše vojsko, 1999. ISBN 80-2060-566-5. 
  5. ↑ a b HUBÁČEK, Miloš. Válka končí v Pacifiku II: Dobývání Okinawy. Praha, Litomyšl: Paseka, 2000. ISBN 80-7185-322-4. Kapitola Potopení bitevní lodi Jamato, s. 134 až 149. 
  6. ↑ a b MORISON, Samuel Eliot. Victory in the Pacific, 1945. [s.l.]: University of Illinois Press, 2002. 464 s. (History of United States Naval Operations in World War II; sv. 14). Dostupné online. ISBN 9780252070655. Kapitola XIII.1: The End of Yamato, 7 April, s. 199 až 209. (anglicky) 
  7. ↑ a b MUIR, Dan. Order of Battle: Final Sortie of the Imperial Japanese Navy (Operation TEN-GO), 7 April 1945 [online]. navweaps.com [cit. 2010-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b O'NEILL, Richard. Sebevražedné jednotky: Vývoj a použití speciálních útočných zbraní ve druhé světové válce. Plzeň: Mustang, 1995. ISBN 80-7191-048-1. Kapitola Sebevražda ve velkém: Výjezd bitevní lodě Jamato, s. 115 až 121. 
  9. ↑ PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony P. Shattered Sword: The Untold Story of the Battle of Midway. [s.l.]: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 9781574889246. 
  10. ↑ a b SKULSKI, Janusz. The battleship Yamato. [s.l.]: Conway Maritime, 2004. ISBN 9780851779409. 
  11. ↑ a b SPURR, Russell. A Glorious Way to Die: The Kamikaze Mission of the Battleship Yamato. New York: Newmarket Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781557049131. (anglicky) Online verze knihy je vydání z roku 1995. 
  12. ↑ a b UGAKI, Matome. Fading Victory (The Diary of Admiral Matome Ugaki, 1941-1945). Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 2008. ISBN 978-1-59114-324-6. (anglicky) 
  13. ↑ a b YOSHIDA, Mitsuru. Requiem for Battleship Yamato. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1999. ISBN 9781557505446. (anglicky) 
  14. ↑ a b HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. IJN YAMATO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 2000, rev. 2010-05-06 [cit. 2010-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b ITO, Masanori; PINEAU, Roger. The End of the Imperial Japanese Navy: An Insider's Gripping Account of Strategy and Sacrifice. [s.l.]: [s.n.] 139 s. Kapitola „Special Attack“ Operations, s. 114 až 118. (anglicky) 
  16. ↑ a b KENNEDY, Maxwell Taylor. Danger's Hour: The Story of the USS Bunker Hill and the Kamikaze Pilot Who Crippled Her. [s.l.]: Simon & Schuster, 2009. Dostupné online. ISBN 9780743260817. (anglicky) 
  17. ↑ a b LENGERER, Hans. The Yamato Class Battleships – Part III: Loss of the Yamato. In: LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s.l.]: [s.n.], 09. 2011. Ebook Paper XI. S. 76. (anglicky)
  18. ↑ a b ZALEWSKI, Krzysztof. Historia operacyjna pancernika Yamato. Morze, statki i okręty. Prosinec 2008, roč. XIII, čís. 12. ISSN 1426-529X. (polsky) 
  19. ↑ a b HARA, Tameichi. Japanese Destroyer Captain (Pearl Harbor, Guadalcanal, Midway – The Great Naval battles as Seen Through Japanese Eyes). Annapolis: Naval Institute Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1591143543. (anglicky) 
  20. ↑ HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS CHOKAI: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1997, rev. 2010 [cit. 2010-12-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Yoshida, str. 114

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Graduates of Naval Academy class 45th): Aruga, Kosaku [online]. 2003 [cit. 2010-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-30. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kósaku_Ariga&oldid=23969399“