Juno (sonda)
| Juno | |
|---|---|
 | |
 | |
| COSPAR | 2011-040A[1] |
| Katalogové číslo | 37773 |
| Start | 5. srpna 2011 [2] |
| Kosmodrom | Eastern Test Range |
| Nosná raketa | Atlas V 551 |
| Typ oběžné dráhy | jovicentric orbit |
| Stav objektu | na oběžné dráze kolem Jupiteru [3] |
| Přistání | 5. července 2016 v 6:00 SELČ |
| Zánik | Přistání |
| Provozovatel | USA, NASA; JHU APL; SwRI |
| Výrobce | USA, JHU APL |
| Druh | planetární sonda |
| Mateřské těleso | Jupiter |
| Program | Program New Frontiers |
| Hmotnost | 3 625 kg) |
| Výška | 3,5 m |
| Parametry dráhy | |
| Apoapsida | 8 100 000 km |
| Periapsida | 4 200 km |
| Sklon dráhy | 90° |
| Teleskop | |
| Průměr | 3,5 m |
| Oficiální web | NASA – Sonda na stránkách NASA ; https://www.missionjuno.swri.edu/ |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Juno je americká kosmická sonda, která v rámci programu New Frontiers doletěla 5. července 2016 k planetě Jupiter. Původně měla odstartovat v roce 2009, ale kvůli škrtům v rozpočtu NASA start proběhl až 5. srpna 2011.[2] Z rampy LC-41 na mysu Canaveral ji do vesmíru vynesla raketa Atlas V typ 551. Po pětileté cestě byla sonda navedena na polární oběžnou dráhu kolem Jupiteru.[4]
Trajektorie letu
[editovat | editovat zdroj]Sonda odstartovala pomocí rakety Atlas V, typ 551 v pátek 5. srpna 2011 z kosmodromu na mysu Canaveral na Floridě. Využila manévru „gravitačního praku“, a to tak že zamířila k Marsu, v říjnu 2013 pak proletěla kolem Země ve vzdálenosti 564 km a získala rychlost a energii k letu k Jupiteru. Krátce po průletu kolem Země NASA oznámila, že sonda je v nouzovém režimu. Zůstává v kontaktu se Zemí, ale vysílá jen malé množství dat.[5] Jednalo se však o planý poplach a sonda dále pokračovala úspěšně v letu k Jupiteru.
Po navedení na oběžnou dráhu Jupiteru v červenci 2016 má zkoumat jeho atmosféru a měsíce.
-
Start rakety se sondou -
Start (video)
-
Trajektorie letu -
Trajektorie letu (video)
Stavba sondy
[editovat | editovat zdroj]- Solární panely - tato sonda bude první sondou se solárními panely u Jupiteru (5,2 AU)
- Mikrovlnný radiometr (MWR)
- Infračervený mapovač polárních září (JIRAM)
- Detektor energetických částic (JEDI)
- Detektor rádiových a plasmatických vln (WAWES)
- Ultrafialový spektrograf (UVS)
- Kamera
- Vysokozisková anténa
Cíle mise
[editovat | editovat zdroj]Hlavní vědecké cíle mise sondy Juno k Jupiteru:
- Porozumět Jupiterovým dynamickým a strukturálním vlastnostem prostřednictvím stanovení hmotnosti a velikosti Jupiterova jádra, jeho gravitačního a magnetického pole a vnitřního proudění
- Proměření složení Jupiterovy atmosféry, zejména množství plynů schopných kondenzace (H2O, NH3, CH4 a H2S), určit teplotní profil atmosféry planety, profil rychlostí větrů a prozkoumat oblačnou pokrývku do větší hloubky, než sonda Galileo
- Prozkoumat a charakterizovat prostorové struktury Jupiterovy polární magnetosféry
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juno (spacecraft) na anglické Wikipedii.
- ↑ VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Rev. 2011-8-6 [cit. 2011-08-07]. Kapitola 2011-040A - Juno. Dostupné online.
- ↑ a b Juno - NASA's Second New Frontiers Mission to Jupiter [online]. University of Wisconsin-Madison [cit. 2009-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-20.
- ↑ BEUTEL, Allard. NASA's Juno Spacecraft in Orbit Around Mighty Jupiter [online]. [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Družice se vydala k Jupiteru. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-08-05 [cit. 2011-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-09.
- ↑ Sonda Juno mířící k Jupiteru má zřejmě problémy [online]. ČTK, 2013-10-10 [cit. 2013-10-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juno na Wikimedia Commons - WAGNER, Vladimír. Sonda Juno napájená solárními panely dorazila k Jupiteru. Osel.cz [online]. 2016-07-03 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online.
