Josefa Maroldová
| Josefa Maroldová | |
|---|---|
| Narození | 14. července 1836 Vicenza |
| Úmrtí | 12. listopadu 1920 (ve věku 84 let) Praha |
| Povolání | prodavačka |
| Příbuzní | Luděk Marold (synovec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Josefa Maroldová (14. července 1836 Vicenza – 12. listopadu 1920 Praha)[1]) byla teta a vychovatelka malíře Luďka Marolda, vychovávala i jeho syna.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se v italské Vicenze,[pozn. 1] v rodině nadporučíka c. k. armády Jana Marolda (1768–1848 Kutná Hora)[2] a jeho manželky Anny, rozené Kratschmerové (1804–1863). S ovdovělou matkou a dvěma sestrami žila v Praze.[3] Její sestra Aloisie byla matka malíře Luďka Marolda.[pozn. 2] (Nejstarší sestra Františka zemřela roku 1871.[5])
Živila se jako prodavačka v trafice, kterou získala jako nezaopatřená dcera zemřelého důstojníka. Trafika byla v ulici Na příkopě č. 38.[6][7]
Po smrti Luďka Marolda se ujala výchovy i jeho syna.[8] Ze vzpomínek novináře Jaroslava Baláka (1880–1935) vyplývá, že o syna Luďka pečovala již za života jeho rodičů, v době jejich nepřítomnosti.[9]
Zemřela bezdětná a neprovdána v pražské Všeobecné nemocnici.[1]
Dědictví po Luďku Maroldovi[editovat | editovat zdroj]
Na svou obhajobu zveřejnil správce pozůstalosti Luďka Marolda Ladislav Klumpar 31. 5. 1905 obsáhlý rozbor svých souvisejících aktivit. Popřel v tomto rozboru obvinění, která vůči němu vzneslo Právo lidu z 30. 5. 1905. Zejména uvedl, že si malíř přál, aby po jeho smrti vychovávala jeho syna Josefa Maroldová. Do jejího majetku proto přišla životní pojistka Luďka Marolda a Josefa Maroldová učinila syna Luďka svým univerzálním dědicem. Klumpar z této pojistky platil, se souhlasem Josefy Maroldové, zejména Maroldovy dluhy, ale i různá vydání ve prospěch malířovy vdovy. Podle Klumparova vyjádření se pojistka v majetku Josefy Maroldové stala zárukou, že bude postaráno o jeho syna.[10]
Luděk Marold o Josefě Maroldové[editovat | editovat zdroj]
| „ | ...v Parízu jsem se ještě nenechal fotografovat, ale učiním tak co nejdřív, abych své milované tetě nějakou poslal. ...mého otce sebral rok 1866 a moji milovanou matku, když jsem byl stár 8 let, od té doby převzala vychování mé moje drahá teta a skutečně jen jí mám za vše děkovati. Tak prosím, v případě uveřejnění nějakého mého pestrého životopisu prosím, by Jste tety mé, drahé tety nevynechal. | “ |
| — Luděk Marold, 1890[11] | ||
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Luděk Marold namaloval pro trafiku své tety dva vývěsní štíty, na kterých byli vyobrazeni Turek a Španělka,[12] podle jiného zdroje postavy představovaly toreadora a Turkyni.[13] Tyto štíty měly vzniknout v závěru Maroldova pařížského období, to je mezi roky 1889 a 1897.[14]
Některé zdroje tradují, že si lid tyto postavy překřtil na Bulhary; podle postav ze štítů pak má pocházet místní pražské pojmenování (dříve křižovatka, nyní název ulice) U Bulhara.[15] Protože trafika Josefy Maroldové byla v ulici Na příkopě[6] a hostinec U Bulhara je v tisku zmiňován již v roce 1888, jde spíše o tzv. etymologickou pověst.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Údaj dle Soupisu pražských obyvatel; podle nekrologu v Lidových novinách se narodila v Benátkách
- ↑ Některé zdroje uvádějí, že Aloisie a Josefa byly dvojčata.[4] Z policejní přihlášky vyplývá, že Aloisie byla o dva roky starší a narodila se v Trevisu. Mylně bývá tradováno, že Josefa byla kmotrou Luďka Marolda.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Matrika zemřelých, Všeobecná nemocnice Praha, 1920-1922, snímek 64 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2022-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Matrika zemřelých, Kutná Hora, 1838-1852, snímek 269 [online]. SOA Praha [cit. 2022-03-10]. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 374, obraz 629, Marold Anna [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ VLACHOVÁ, Zuzana. U Zlaté studně 2. Na cestě Malou Stranou s externím průvodcem [online]. 2016 [cit. 2022-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Policejní ředitelství I, konskripce, karton 374, obraz 628 [online]. Národní archiv [cit. 2022-03-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Pozvání k obnově předplatného. S. 4. Posel z Prahy [online]. 1876-09-30 [cit. 2022-03-09]. S. 4. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvate: Marold Anna [online]. [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Telefonické a telegrafické zprávy. S. č. Plzeňský obzor [online]. 1903-11-02 [cit. 2022-03-09]. S. č. Dostupné online.
- ↑ BALÁK, Jaroslav. Lístek z náčrtníku. S. 1. Národní listy [online]. 1902-01-25 [cit. 2022-03-10]. S. 1. Dostupné online.
- ↑ Slavná redakce! (Zasláno). Národní listy [online]. 1905-05-31 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Dopis Luďka Marolda z roku 1890. S. 173. Volné směry [online]. [cit. 2022-03-09]. Roč. 1899, čís. 4, s. 173. Dostupné online.
- ↑ HARLAS, František Xaver. Seznam děl souborné výstavy Luďka Marolda k 70. jeho narozeninám. Praha: nákl. vlastním, 1935. Dostupné online. S. 10.
- ↑ Posmrtná výstava děl Luďka Marolda II. S. 249. Světozor [online]. [cit. 2022-03-10]. Čís. 21/1898-1899, s. 249. Dostupné online.
- ↑ NAHODILOVÁ, Tereza. Paříž konce 19. století očima českého malíře Luďka Marolda. Brno, 2020 [cit. 2022-02-10]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Aleš Filip. s. 16. Dostupné online.
- ↑ Kde se vzal na Žižkově Bulhar?. Pražská trojka [online]. [cit. 2022-03-10]. Dostupné online.
