Josef Heja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Heja
Narození 12. března 1902
Hovězí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. září 1985 (ve věku 83 let)
Halenkov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání zemědělec a řezbář
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Heja (12. března 1902 Hovězí[1] - 5. září 1985 Halenkov-Dinotice) byl valašský lidový řezbář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Heja se narodil 12. března v Hovězí jako páté dítě chalupníka Pavla Heji a jeho manželky Veroniky. Pocházel z dvojčat, ale jeho sestra Anežka zemřela krátce po svém narození. Životní situace a podmínky v rodině nebyly jednoduché. Z devíti dětí, které se Hejům narodily, pouze čtyři se dočkaly dospělosti. K lásce ke dřevu a řemeslu Josefa přivedl jeho otec, který ovládal řadu dřevozpracujících profesí. Základní školní docházku nedokončil, neboť školu opustil ve třetí třídě a věnoval se různorodným pomocným řemeslnickým pracem v tesařství, bednářství nebo v zednictví, kteréžto řemesla později ovládal. Vypomáhal také při strouhání šindelu, které se rychle také sám naučil. Pokud bylo potřeba vypomáhal s pastvou dobytka nebo na poli.

V roce 1932 se oženil s Františkou Čotkovou z Halenkova, kam se přestěhoval. Jeho první žena ale záhy zemřela na tuberkulózu. Druhou ženou se stala Veronika Novosadová, která také po krátké době zemřela. Jako dvojnásobný vdovec v roce 1950 se oženil potřetí s Anastázií Kořenkovou z Kychové se kterou měl dceru Ludmilu a se kterou žil až do konce svého života. Obživou pro oba manžele bylo obdělávání malých políček, chov dvou krav v náročných horských podmínkach. Ke zlepšení živobytí rodiny využíval Josef Heja svých řemeslnických dovedností, kterým ho naučil otec. V šedesátých letech Hejovi také pomohl zájem o jeho umělecké práce, které nebyly etnografům dlouhou dobu známé.[2]

O Josefu Hejovi byl v roce 1975 natočen televizní film Jak dřevo promluvilo.[3] Jeden z jeho betlémů, který nese název Svatá rodina je zobrazen na vánoční poštovní známce České republiky z roku 1996.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Josef Heja je zařazován mezi neprofesionální a lidové umělce, který vycházel z vlastního tvůrčího impulsu bez vlivu profesionálních uměleckých škol. Je řazen k řezbářům, kteří využívají ke své tvorbě přirozenost samorostu. Jako řezbář nebyl dlouho známý, neb pracoval tiše v ústraní ve svém údolí Dinotice, které bylo jeho hlavní inspirací pro jeho tvůrčí období, kde silně čerpal inspiraci. Jeho tvůrčí dílnou byl pasínek a jednoduchý nožík. Díky jeho citlivému vnímání okolní přírody a ničím omezené invenci, vznikaly pitoresktní tvary ze samorostů, které nepatrně dotvářel nožíkem. Typické práce tohoto období jsou plastiky stromů, které jsou doplněny o ptáčky nebo jiná zvířátka. Tyto kompozice ukazovaly autorovu tvůrčí fantazii, kterou oceňovaly nejen děti.

Své první řezbářské práce vystavil v na jaře roku 1966 ve Valašském Meziříčí. V květnu téhož roku tehdejší ředitel Valašského muzea v přírodě Ing. Jan Rudolf Bečák získal do muzejní sbírky 23 jeho plastik, zejména figurky zvířat, figury stromů s ptáčky, které jsou vypracovány ze samorostů.V témže roce vystavoval společně s jinými autory na krajské přehlídce amatérského výtvarnictví v Uničově a také na celostátní výstavě amatérské tvorby v Brně v tematickém rámci Plastika a užité umění.

Intenzivní období výstav a soutěží mělo vliv na jeho další tvorbu, kdy tematika pasínku se také rozšířila na pozornost ke každodennímu životu člověka. Začaly tak vznikat osobité plastiky představující muže a ženy při práci. Jeho figury se staly svým výrazem neopakovatelné. Jeho tvůrčí dílnou se tak stává kuchyně v jeho domě. Ke své práci dále využíval jednoduchý nožík, ale také dláta, rašpli, k povrchové úpravě také smirek. Dále využívá jednoduchou polychromii v tlumených odstínech akvarelových barev. Materiál, který využívá pro figuralní řezbu, je všemi řezbáři na Valašsku, oblíbená lípa.

V roce 1973 Josef Heja obdržel 1. cenu na celostátní výstavě Dřevo ve všech podobách, konané v Českých Budějovicích. Styl práce ani výrazná a neopakovatelná forma postav se už nezměnila, jen náměty z každodenního života se obohacovaly a také vynikaly plastiky světců a mnoho betlémů.

Charakterizace tvorby etnografem prof. Richardem Jeřábkem: "Celou svou tvorbou, uzce svázanou s folklórním prostředím a jen nepatrně poznamenanou vnějšími vlivy, se Josef Heja řadí mezi nejosobitější řezbáře v přítomnosti." [2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Na počest tohoto lidového tvůrce vznikla soutěž Hejův nožík, na které se každoročně v létě scházejí řezbáři v rožnovském skanzenu.[4]
  • V roce 1969 vznikl amatérský film Josef Heja, který byl promítán na soutěži amatérského filmu v Uherském Hradišti.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Hovězí
  2. a b TICHÁ JANA, KUČEROVÁ LENKA, (eds.); VESELSKÁ, Jiřina. Dřevěný svět Josefa Heji a řezbáři Hejova nožíku. I.. vyd. Rožnov pod Radhoštěm: Valašské muzeum v přírodě, 2016. 259 s. ISBN 978-80-87210-55-0. S. 16-27. 
  3. JEŘÁBEK, Richard. Plastika lidových tvůrců. I.. vyd. Praha: Odeon, 1981. 71 s. (Soudobé české umění). S. 18. 
  4. Valašské muzeum Rožnov p. R.: Hejův nožík 2016
  5. Příliš mnoho křišťálů. Rudé právo. 25. 6. 1969, s. 5. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]