John Hobart, 1. hrabě z Buckinghamshire
| John Hobart, 1. hrabě z Buckinghamshire | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 11. října 1693 Blickling Hall, Anglie |
| Úmrtí | 22. září 1756 Londýn, Anglie |
| Alma mater | Clare College |
| Povolání | politik |
| Ocenění | Řád lázně |
| Choť | Judith Britiffe (od 1717)[1][2] Elizabeth Bristow[1] |
| Děti | John Hobart, 2. hrabě z Buckinghamshire[1] George Hobart, 3rd Earl of Buckinghamshire[1] Henry Hobart[3] Lady Dorothy Hobart[3] |
| Rodiče | Sir Henry Hobart, 4th Baronet a Elizabeth Maynard[3] |
| Příbuzní | Henrietta Howard, Countess of Suffolk (sourozenec) Amelia Stewart, Viscountess Castlereagh[1], Sophia Edgcumbe, Countess of Mount Edgcumbe[1], Lady Caroline Hobart[3], Harriet Lowry-Corry, Viscountess Belmore[3][1], John Hobart, Lord Hobart[3], Henry Philip Hobart, Lord Hobart[3] a George Hobart, Lord Hobart[3] (vnoučata) |
| Funkce | Lord Lieutenant of Norfolk (1739–1756) poslanec 7. parlamentu Velké Británie poslanec 6. parlamentu Velké Británie poslanec 5. parlamentu Velké Británie |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Hobart, 1. hrabě z Buckinghamshire (John Hobart, 1st Earl of Buckinghamshire, 1st Baron Hobart, 5th Baronet Hobart of Intwood) (11. října 1693, Blickling Hall, Anglie – 22. září 1756, Londýn, Anglie), byl britský dvořan a diplomat ze šlechtického rodu Hobartů. Třicet let zastával vysoké posty u královského dvora, během života byl povýšen postupně na barona (1728) a hraběte (1746), uplatnil se také jako diplomat. Jeho kariéra byla podmíněna blízkým vztahem jeho sestry Henrietty ke králi Jiřímu II. Vysoké postavení si rodina udržela až do 20. století.
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starobylého rodu Norfolků (původní jméno Hubbard), narodil se jako jediný syn generála Sira Henryho Hobarta (1657–1698). John jako dítě zdědil titul po otci titul baroneta (1698), studoval v Oxfordu a v letech 1715–1728 byl poslancem Dolní sněmovny za stranu whigů. Od mládí souběžně zastával správní funkce v Norfolku, kde vlastnil statky (od roku 1719 byl v Norfolku viceadmirálem, od roku 1739 lordem-místodržitelem). Jako bohatý velkostatkář v Norfolku měl pod kontrolou několik volebních obvodů a v první polovině v tomto hrabství ovlivňoval volby ve prospěch whigů. Brzy se dostal i k nižším vládním funkcím, v letech 1721–1727 byl lordem komisařem v úřadu pro obchod a kolonie. Kromě toho zastával také čestné funkce ve správě vévodství Cornwall a v roce 1725 získal Řád lázně. Po nástupu Jiřího II. se uplatnil u dvora, kde byl pokladníkem v úřadu nejvyššího komořího (1727–1744).[4] V roce 1728 získal titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů. Od roku 1745 až do své smrti zastával čestnou funkci kapitána královské gardy (Captain of the Gentlemen Pensioners) spojenou s členstvím ve vládním kabinetu, v roce 1745 se zároveň stal členem Tajné rady. V roce 1746 byl povýšen na hraběte z Buckinghamshire a po skončení války o rakouské dědictví byl mimořádným vyslancem v Paříži.[pozn. 1]
Rodinné a majetkové poměry
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Jeho první manželkou byla od roku 1717 Judith Britiffe († 1727), dcera právníka Roberta Britiffa,[5] který působil ve službách Townshendů a Walpolů. Podruhé se oženil v roce 1728 s Elizabeth Bristow († 1762), dcerou bankéře a poslance Roberta Bristowa.[6] Z obou manželství měl celkem pět dětí, hraběcí titul zdědili postupně synové John (1723–1793) a George (1729–1804), nejmladší syn Henry (1738–1799) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny.
Johnova sestra Henrietta Hobart (1688–1757) byla provdaná do rodu Howardů, jejím manželem byl 9. hrabě ze Suffolku. Byla favoritkou Jiřího II. a v letech 1731–1735 byla nejvyšší hofmistryní královny Karolíny. Její vlivné postavení u dvora se odrazilo na vzestupu rodiny Hobartů.
Hlavním rodovým sídlem byl zámek Blickling Hall (Norfolk), který koupil Sir Henry Hobart (1558–1625) v roce 1616. První hrabě z Buckinghamshire u zámku založil park, pro jehož rozšíření přikoupil řadu sousedních pozemků.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V roce 1748 byla tzv. cášským mírem ukončena válka o rakouské dědictví a Británie byla jednou z vítězných mocností. Francie se cášským mírem zavázala vydat do anglické správy ostrov Cape Breton v Kanadě a hrabě z Buckinghamshire byl do Paříže vyslán s tím, aby zde setrval do doby splnění této mírové podmínky. Tento způsob garance plnění mezinárodních smluv byl v dějinách diplomacie užíván zřídka a konkrétně tento případ se uvádí jako jeden z posledních. V pozdější době na mírové smlouvy navazovaly tzv. garanční smlouvy, které pojištění plnění mírových podmínek řešily jiným způsobem.
