Jméno souboru
Jméno souboru, název soubor (anglicky filename, file name) je posloupnost znaků sloužící k identifikaci počítačového souboru uloženého v systému souborů na datovém médiu. Uživatel může pojmenovávat vlastní soubory podle své vůle v rámci omezení daných operačním systémem nebo souborovým systémem v daném úložišti (zpravidla je omezena maximální délka jména a repertoár znaků, které lze ve jméně souboru používat; u moderních systémů jsou tato omezení velmi volná).
Většina operačních systémů umožňuje organizovat soubory do struktury složek nebo adresářů; umístění souboru v této struktuře pak popisuje úplný název souboru (anglicky pathname).
Pravidla pro jména souborů
[editovat | editovat zdroj]Různé operační systémy a systémy souborů kladou na jména souborů různá omezení, které se týkají především maximální délky jména a povolených znaků ve jméně. U starých operačních systémů byla pravidla pro jména souboru dosti omezující (MS-DOS: maximálně 8 znaků vlastní jméno, maximálně 3 znaky přípona, ve jménech souborů bylo možné používat pouze velká písmena anglické abecedy, číslice a omezenou sadu speciálních znaků, jmenovitě nelze použít mezeru; Unix: jméno tvořené pouze ASCII znaky s délkou maximálně 14 znaků). Moderní systémy obvykle umožňují používat většinu znaků včetně písmen s diakritikou a maximální délka jména souboru bývá přes 250 znaků.
Uživatel zpravidla nemá volnost ve volbě přípony jména souboru, podle které některé systémy určují formát souboru a způsob jeho zpracování. Uživatel nemůže měnit jména souborů patřících operačnímu systému a nainstalovaným programům; v moderních systémech tomu obvykle brání i systém oprávnění souborů.
Chápání termínu jméno souboru je v různých operačních systémech různé: často se jedná o vlastní jméno souboru s příponou (Popis.txt), někdy pouze vlastní jméno souboru, jindy úplné jméno souboru. Operační systémy se také liší tím, které složky úplného jména souboru umožňují a vyžadují používat a jakým způsobem je od sebe oddělují; operační systémy sálových počítačů často ani neumožňovaly zapsat úplnou specifikaci souboru včetně zařízení jedním parametrem.
Úplný název souboru
[editovat | editovat zdroj]Úplný název souboru udává kromě jména souboru i umístění souboru ve struktuře složek nebo adresářů a může mít následující části:
- server nebo uzel (anglicky host, node, server) – síťový uzel nebo počítač, na kterém se soubor nachází; používá se pouze v systémech, které jsou schopny přistupovat k souborům na jiných počítačích
- zařízení (anglicky device, drive) – identifikuje diskový svazek (fyzický nebo logický); v unixových systémech se místo zařízení používá cesta k adresáři do něhož je svazek připojen
- cesta (anglicky path) – posloupnost jmen adresářů nebo složek (anglicky directory, folder, catalog) – udává umístění souboru v adresářové struktuře na datovém médiu (například
/usr/bin,\TEMP,[USR.LIB.SRC], atd.) - vlastní jméno (anglicky file) – základní jméno souboru
- přípona nebo rozšíření (anglicky extension, type) – indikuje druh nebo obsah souboru (například
.txt,.exe,.COM, atd.) - verze (anglicky version) – číslo verze souboru; používá se v operačním systému OpenVMS; dovoluje uchovávat v jednom adresáři několik verzí souboru se stejným jménem
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Filename na anglické Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu jméno souboru na Wikimedia Commons
