Přeskočit na obsah

Jiří Ježek (cyklista)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Ježek
Jiří Ježek (2018)
Jiří Ježek (2018)
Narození16. října 1974 (50 let)
Praha
Povolánísportovní cyklista a protetik
OceněníStříbrná medaile předsedy Senátu (2016)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Jiří Ježek na etapovém závodě kolem Dominikánské republiky (2009)

Jiří Ježek na etapovém závodě kolem Dominikánské republiky (2009)

Paralympijské hry
zlato 2000 Sydney 1 km
zlato 2000 Sydney stíhací závod na 4 km
zlato 2004 Athény silniční závod / časovka
zlato 2008 Peking stíhací závod na 4 km
zlato 2008 Peking časovka
zlato 2012 Londýn časovka
stříbro 2000 Sydney silniční závod
stříbro 2004 Athény stíhací závod na 4 km
stříbro 2008 Peking 1 km
stříbro 2012 Londýn stíhací závod na 4 km
bronz 2008 Peking sprint družstev
Mistrovství světa
zlato 2002 Altenstat
zlato 2006 Aigle časovka jednotlivců
zlato 2007 Bordeaux silniční závod
zlato 2009 Manchester stíhací závod
zlato 2010 Baie-Comeau časovka jednotlivců
zlato 2011 Montichiari stíhací závod na 4 km
stříbro 2014
Světový pohár
vítěz 2010 celkově
vítěz 2012 celkově
vítěz 2013 celkově
vítěz 2014 celkově
Mistrovství Evropy
zlato 2005 Alkmaar

Jiří Ježek (* 16. října 1974 Praha) je bývalý český profesionální handicapovaný cyklista. Šestinásobný paralympijský vítěz a šestinásobný mistr světa je nejúspěšnějším cyklistou paralympijské historie. Úspěšně absolvoval i závody se zdravými cyklisty.

Věnuje se různým dobročinným projektům a motivačním přednáškám. O svém životním příběhu napsal autobiografickou knihu Frajer.

Po autonehodě z roku 1985 má amputovanou pravou nohu pod kolenem. Závodil mezi lety 1994 a 2017.

Sportovní kariéra

[editovat | editovat zdroj]

První mezinárodní sportovní úspěchy zaznamenal v roce 1998 na mistrovství světa v americkém Colorado Springs, kde získal stříbrnou medaili v silničním závodě a bronzovou medaili ve stíhacím závodě na dráze.

Mezi hvězdy paralympijské cyklistiky se zařadil na XI. letních paralympijských hrách 2000 v Sydney dvojnásobným vítězstvím na dráze: zlato získal jak v závodě na 1 km s pevným startem, tak ve stíhacím závodě na 4 km; stříbro připojil ze silničního závodu.

Od počátku roku 2004 se začal věnovat cyklistice „na plný výkon“, na profesionální bázi. Jeho manželka Soňa se stala zároveň i manažerkou v jeho minitýmu, jako ho nazýval. Tým D.A.S. - DURATEC.[1][2]

Na paralympiádě v Aténách 2004 se mu podařilo vybojovat zlatou medaili ve sloučeném závodě na silnici (časovka a silniční závod). Z dráhových závodů získal stříbrnou medaili ve stíhacím závodě na 4 km.

Na Letních paralympijských hrách 2008 v Pekingu se postavil na start ve všech cyklistických paralympijských disciplínách:

  • 8. září 2008 zvítězil ve stíhacím závodě na 4 kilometry s pevným startem na velodromu Laoshan. Porazil i svého největšího soupeře, španělského cyklistu Roberta Alcaideho, a ustanovil nový paralympijský rekord časem 4 minuty 45,278 sekundy.
  • 9. září se umístil tamtéž druhý v závodě na 1 kilometr s pevným startem.
  • 10. září získal spolu s Jiřím Bouškou a Tomášem Kvasničkou bronzovou medaili ve sprintu družstev.
  • 12. září zvítězil v silniční časovce na 24,8 km, kterou ujel průměrnou rychlostí 44,4 km/h.

V roce 2010 byl jezdcem kontinentálního (tředidivizního) profesionálního týmu Tusnad a měl tak možnost závodit i se špičkovými profesionály prvodivizních týmů.[3]

Na Letních paralympijských hrách 2012 v Londýně získal stříbrnou medaili na dráze ve stíhacím závodě na 4 km[4] a zlatou medaili v silniční časovce, díky čemuž se stal nejúspěšnějším cyklistou v paralympijské historii.[5]

V roce 2013 mu byl umožněn start v časovce na Tour de France jako oficiálnímu předjezdci. (Na trati 33 km dosáhl neoficiálního času 43:11.)[6][7]

Dne 1. září 2014 měl na mistrovství světa handicapovaných cyklistů v Greenville v americké Jižní Karolíně těžký pád při hromadném cílovém spurtu silničního závodu. S vážnými mnohačetnými zraněními (komplikované zlomeniny žeber, zhmožděná plíce, utržený prsní sval, komplikovaná zlomenina pažní kosti a fraktura zubů) byl převezen do greenvillské nemocnice, kde byl uveden do umělého spánku a operován.[8]

V letech 2016 a 2017 byl členem kontinentálního týmu Team DUKLA Praha.[2]

Dne 30. září 2017 ukončil aktivní závodní kariéru závodem v rámci Evropského poháru handicapovaných cyklistů v Praze na Strahově, kde se umístil na třetím místě.

V průběhu závodní kariéry úspěšně absolvoval i závody se zdravými cyklisty. Vyzkoušel si i závody MTB a v cyklokrosu.[9] V roce 2011 dokonce běžel Pražský půlmaratón (dokončil ho v čase 1 hodina 50 minut, i když s bolestmi a zdravotními následky).[10]

Jeho úspěšnou sportovní kariéru kromě manželky a manažerky Soni významně ovlivnili také trenér Viktor Zapletal a kamarád a tréninkový partner Jiří Chyba.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Též je členem Národní rady pro sport v rámci Národní sportovní agentury v oboru Handicapovaní sportovci.[11]

Česká televize představila Ježka jako jednu z osobností, která se zúčastnila v roce 2024 třinácté soutěžní řady soutěže StarDance spolu s taneční partnerkou Lenkou Norou Návorkovou.[12] Umístili se na 9. místě.

  1. JEŽEK, Jiří; ZINDELOVÁ, Michaela. Frajer: příběh Jiřího Ježka, paralympijského vítěze v cyklistice. 2., aktual. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 257 + 48 nečísl. s. ISBN 978-80-7505-905-5. S. 121–123. 
  2. a b O MNĚ. Jiri Jezek [online]. [cit. 2020-03-25]. Dostupné online. 
  3. JEŽEK, Jiří; ZINDELOVÁ, Michaela. Frajer: příběh Jiřího Ježka, paralympijského vítěze v cyklistice. 2., aktual. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 257 + 48 nečísl. s. ISBN 978-80-7505-905-5. Kapitola XVII. Mezi profesionály, s. 187–211. 
  4. ČTK; iDNES.cz. Cyklista Ježek má desátou paralympijskou medaili, tentokrát stříbrnou [online]. Idnes.cz, 2012-09-01 [cit. 2012-09-01]. Dostupné online. 
  5. ČTK; iDNES.cz. Ježek má z Londýna zlato, je nejúspěšnějším cyklistou na paralympiádách [online]. Idnes.cz, 2012-09-05 [cit. 2012-09-05]. Dostupné online. 
  6. CÍCHA, Jaroslav; PRCHAL, Jaroslav. Encyklopedie cyklistiky. Praha: Český svaz cyklistiky, 2014. 216 s. ISBN 978-80-260-5626-3. S. 137–138. 
  7. JEŽEK, Jiří; ZINDELOVÁ, Michaela. Frajer: příběh Jiřího Ježka, paralympijského vítěze v cyklistice. 2., aktual. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 257 + 48 nečísl. s. ISBN 978-80-7505-905-5. Kapitola XIX. Dotek Tour de France, s. 234–245. 
  8. MACEK, Tomáš; PRAVDA, Petr. Cyklista Ježek se vážně zranil. Uvedli jej do umělého spánku a operovali. iDnes.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2014-09-01]. Dostupné online. 
  9. JEŽEK, Jiří; ZINDELOVÁ, Michaela. Frajer: příběh Jiřího Ježka, paralympijského vítěze v cyklistice. 2., aktual. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 257 + 48 nečísl. s. ISBN 978-80-7505-905-5. S. 114–116. 
  10. JEŽEK, Jiří; ZINDELOVÁ, Michaela. Frajer: příběh Jiřího Ježka, paralympijského vítěze v cyklistice. 2., aktual. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 257 + 48 nečísl. s. ISBN 978-80-7505-905-5. S. 213–220. 
  11. Národní rada pro sport. Národní sportovní agentura [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online. 
  12. ČT24. Hvězdy letošní StarDance: Tančit bude herečka Vondráčková, spisovatel Hartl či paralympionik Ježek. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CÍCHA, Jaroslav; PRCHAL, Jaroslav. Encyklopedie cyklistiky. Úvod Marian Štetina, prezident ČSC. Praha: Český svaz cyklistiky, 2014. 216 s. ISBN 978-80-260-5626-3. S. 155, 136–138. S množstvím fotografií od historie po současnost, přehledem závodníků a dalších osobností, klubů a významných výsledků a obsáhlým přehledem literatury. 
  • JEŽEK, Jiří; ZINDELOVÁ, Michaela. Frajer: příběh Jiřího Ježka, paralympijského vítěze v cyklistice. 2., aktual. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 257 + 48 nečísl. s. ISBN 978-80-7505-905-5. S množstvím foto. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 366. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]