Jindřich Stafford, 2. vévoda z Buckinghamu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich Stafford
2. vévoda z Buckinghamu
Doba vlády 10. července 14602. listopadu 1483
Narození 4. září 1455
Úmrtí 2. listopadu 1483 (ve věku 28 let)
Manželka Kateřina Woodvillová
Potomci Edward Stafford, 3. vévoda z Buckinghamu
Elizabeth Staffordová, hraběnka ze Sussexu
Henry Stafford, 1. hrabě z Wiltshire
Anna Staffordová, hraběnka z Huntingdonu
Humphrey Stafford
Otec Humphrey Stafford, hrabě ze Staffordu
Matka Margaret Beaufortová, hraběnka ze Staffordu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Stafford, 2. vévoda z Buckinghamu (4. září 14552. listopadu 1483) byl anglický šlechtic známý zejména díky neúspěšné vzpouře v Anglii a Walesu proti králi Richardu III. v říjnu 1483. Je také považován za jednoho z hlavních podezřelých ze zmizení (a předpokládané vraždy) nezletilých synovců krále Richarda a potenciálních královských následníků.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Stafford se narodil jako jediný syn Humphreyho Stafforda, hraběte ze Staffordu. Vévodou z Buckinghamu se stal ve věku 4 let v roce 1460 po smrti svého dědečka Humphreyho Stafforda, 1. vévody z Buckinghamu, v bitvě u Northamptonu. V únoru 1466, ve věku 10 let, se oženil s Kateřinou Woodvillovou, sestrou Alžběty Wodvillové, manželky krále Eduarda IV. Vdávala se ve věku 8 let. Manželé měli spolu 5 dětí.

Po smrti Eduarda IV. v roce 1483 se Buckingham spojil s Richardem královým mladším bratrem vévodou z Gloucesteru a podpořil ho ve jmenování za krále Richarda III namísto žijících synů Eduarda V. a Richarda ze Shrewsbury. Za zhruba tři měsíce poté však Buckingham „otočil“ a spojil se s odpůrci Richarda Jindřichem Tudorem a kardinálem Johnem Mortonem a vyvolal povstání často nazývaném po něm jako „Buckinghamovo povstání“. Tato vzpoura skončila neúspěchem, dá se říci dokonce i fiaskem. Jindřich Tudor se svými spojenci z Bretaně nemohli vzhledem ke špatnému počasí přistát na anglickém břehu a Buckingham nesehnal v krátkém čase dostatek spojenců. Král Richard naopak zorganizoval rychle početné vojsko a vzpouru rázně potlačil. Buckingham byl zajat a popraven Richardem za zradu 2. listopadu 1483.

Důvody, proč se Buckingham připojil k povstání proti Richardu, zůstávají nejasné, protože s Richardem do té doby vycházeli dobře. Tradiční označení povstání jeho jménem lze považovat za nepřesné, neboť pravděpodobnějšími vůdci byli kardinál John Morton a Reginald Bray.

Princové z Toweru[editovat | editovat zdroj]

Zmizení a následný osud synů krále Eduarda VI. patří k největším záhadám historie. Veškeré úvahy o jejich osudu lze tedy zařadit pouze do domněnek a spekulací.

Buckingham měl jako spojenec krále Richarda v létě 1483 přístup do Toweru, kde byli princové střeženi. Zda je zavraždil on a zda to udělal bez vědomí krále nelze prokázat.

Podezření Buckinghama z možné vraždy mladých princů vychází z jeho potenciální motivace stát se anglickým králem, neboť Buckingham byl z matčiny strany vnukem Edmunda Beauforta, vévody ze Somersetu dávného potomka krále Eduarda III. a Jana z Gentu. Zavražděním mladých princů a následným povstáním proti králi Richardu, mohl Buckingham doufat v získání královského trůnu pro sebe samého.

Historikové podezření Buckinghama z vraždy princů bez vědomí krále Richarda spíše vyvracejí. Král Richard poté, co Buckingham přešel na stranu jeho nepřátel, ho nikdy z této vraždy neobvinil, přestože bylo pro něj politicky výhodné svést veškerou vinu na Buckinghama.

Za druhé není ani jasné, zda měl Buckingham v Toweru přímou možnost dostat se osobně k princům, které velmi pozorně střežili přímí podřízení Richarda. Možnost osobního setkání s těmito princi mohl povolovat nejspíš pouze sám král Richard a Buckingham by ho tedy musel o svém úmyslu předem informovat.

Vzhledem k doposud nevyřešenému osudu těchto princů se tedy i Buckingham stal už od doby Williama Shakespeara a nadále stává postavou divadelních her, románů, filmů a televizních seriálů s nejrůznějšími fiktivními příběhy popisující ho jako pachatele, či spolupachatele či nevinného v této kauze.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Hugh Stafford, 2. hrabě ze Staffordu
 
 
Edmund Stafford, 5. hrabě ze Staffordu
 
 
 
 
 
 
Philippa de Beauchamp
 
 
Humphrey Stafford, 1. vévoda z Buckinghamu
 
 
 
 
 
 
Tomáš z Woodstocku
 
 
Anna z Gloucesteru
 
 
 
 
 
 
Eleanor de Bohun
 
 
Humphrey Stafford, hrab ze Staffordu
 
 
 
 
 
 
John Neville, 3. baron Neville
 
 
Ralph Neville, 1. hrabě z Westmorlandu
 
 
 
 
 
 
Maud Percy
 
 
Anna Nevillová, vévodkyně z Buckinghamu
 
 
 
 
 
 
Jan z Gentu
 
 
Johana Beaufortová, hraběnka z Westmorlandu
 
 
 
 
 
 
Kateřina Swynfordová
 
Jindřich Stafford, 2. vévoda z Buckinghamu
 
 
 
 
 
Jan z Gentu
 
 
Jan Beaufort, 1. hrabě ze Somersetu
 
 
 
 
 
 
Kateřina Swynfordová
 
 
Edmund Beaufort, 1. vévoda ze Somersetu
 
 
 
 
 
 
Tomáš Holland, 2. hrabě z Kentu
 
 
Markéta Hollandová
 
 
 
 
 
 
Alice FitzAlan, hraběnka z Kentu
 
 
Margaret Beaufortová, hraběnka ze Staffordu
 
 
 
 
 
 
Thomas Beauchamp, 12. hrabě z Warwicku
 
 
Richard Beauchamp, 13. hrabě z Warwicku
 
 
 
 
 
 
Margaret Ferrersová
 
 
Eleanor Beauchampová, vévodkyně ze Somersetu
 
 
 
 
 
 
Thomas de Berkeley, 5. baron Berkeley
 
 
Elizabeth Berkeley, hraběnka z Warwicku
 
 
 
 
 
 
Margaret de Lisle, 3. baronka Lisle
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henry Stafford, 2nd Duke of Buckingham na anglické Wikipedii.


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Vévoda z Gloucesteru
Lord velký konstábl
Vévoda z Buckinghamu
1483
Nástupce:
Lord Thomas Stanley
Předchůdce:
Humphrey Stafford
Znak z doby nástupu Vévoda z Buckinghamu
Jindřich Stafford
14601483
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Edward Stafford