Jezera Ounianga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jezera Ounianga
Světové dědictví UNESCO
Jezero Yoa
Jezero Yoa
Smluvní stát ČadČad Čad
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium vii
Odkaz 1400 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 2012 (36. zasedání)
Čad
Red pog.png
Čad
Afrika - Čad
Čad
Red pog.png
Jezera Ounianga
Red pog.png
Hl. město N'Djamena
Čad - Poloha jezer Ounianga

Jezera Ounianga (francouzsky Lacs d'Ounianga) je oblast s 18 bezodtokovými jezery a okolními bažinami, která byla v roce 2012 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Je tam zachováno unikátní dědictví vlhké minulosti Sahary.[1][2]

Situace[editovat | editovat zdroj]

Samotná oblast „Jezera Ounianga“ má rozlohu 62 808 ha a přiléhá k ní ještě ochranná zóna 4869 ha. Leží v saharské poušti na severovýchodě Čadu v regionu Ennedi. Je to rozsáhlá, nevysoko položená písčitá plošina jižně od pohoří Tibesti s horkým a výrazně suchým, pouštním klimatem, vyznačuje se průměrnými ročními srážkami menšími než 25 mm. Nachází se na území, které bylo ještě asi před 10 000 léty zalito vodou a přibližně před 5000 léty začalo vysychat, v současnosti tam je v nejchladnějším měsíci lednu průměrná teplota 30 °C a nejvyšší letní teploty tam dosahují 47 °C.

Ochranná zóna oblasti zahrnuje vesnici Ounianga Kebir (Velký Ounianga), druhá menší vesnice Ounianga Serir (Malý Ounianga, cca 1000 obyvatel) se nachází uvnitř chráněné oblasti.[1][2][3][4]

Jezera[editovat | editovat zdroj]

Těchto 18, v písčitém podzemí propojených jezer, s celkovou vodní plochou asi 20 km² je rozděleno do dvou skupin pojmenovaných podle blízkých vesnic:

  • Ounianga Kebir - se skládá ze sedmi různě slaných jezer, z nichž největší „Yoa“ se rozkládá na ploše 3,6 km², je 26 m hluboké a v jeho slané vodě žijí pouze řasy a některé mikroorganismy. Další jezera skupiny jsou „Bever“, „Forodom“, „Katam“, „Midji“, „Motro“ a „Oma“.
  • Ounianga Serir - vzdálená od první 45 až 60 km, je tvořeno čtrnácti, většinou sladkovodními jezery, oddělenými od sebe navátými písečnými dunami. Pravděpodobně bylo v minulosti jediné a silný severovýchodní vítr, vanoucí po sedm měsíců v roce, ho postupně rozdělil. Největší z nich je prostřední, slanovodní „Teli“ s plochou 4,4 km² a největší hloubkou ani ne 10 m. Další jezera jsou „Ahoita“, „Ardjou“, „Boukkou“, „Daléyala“, „Dirke“, „Djiara“, „Élimé“, „Hogo“, „Melekui“ a „Obrom“. Vodní hladiny těchto jezer, až na slané „Teli“, jsou pokryté plovoucím rákosím snižující vypařování vody, žijí v nich ryby a jiní vodní živočichové.

Jezera nemají žádný přítok a přesto je výška hladiny vody v jezerech, až na mírné sezónní výkyvy, stabilní. Odpařená voda (u jezera „Teli“ činí až 6 m vodního sloupce ročně) je kompenzována přítokem podzemní vody. V okolí jezer jsou nevelké mokřiny, které umožňují v blízkosti vyrůstat palmám a domorodcům obhospodařovat drobná políčka.

Nejméně 10 tisíc a snad i více roků jsou staré zvodně v oblasti Ounianga, do kterých tehdy vsáklo obrovské množství vody. Ojedinělým hydrogeologickým systémem jsou z nich, i přes značný odpar vody, neustále jezera doplňována.[1][2][3][4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně dramatické změny v zemského klimatu ukončily nejen poslední dobu ledovou, ale způsobily i částečný odklon monzunů. Dešťové mraky byly vytlačeny více do rovníkových oblastí Afriky a na dosud vlhká území Sahary se z jihu rozšířily savany a s nimi i Homo sapiens. Oblast se stala jedním ze středisek rozvoje lidské populace, jak o tom svědčí skalní malby v nyní zcela pustých jeskyních pohoří Tibesti. Asi před 5000 léty monzuny poklesly natolik, že se oblast přeměnila v poušť nevhodnou k životu. Obyvatelstvo z oblasti Ounianga se pravděpodobně přesunulo na jihozápad do tehdy úrodného Sahelu a na východ k Nilu, kde asi napomohlo v pokroku civilizaci Starého Egypta.[3][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Lakes of Ounianga [online]. World Heritage Centre, UNESCO, Paris, FR, rev. 02.07.2012, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c KRÖPELIN, Stefan. The Saharan lakes of Ounianga Serir a unique hydrogeological system [online]. ICMS - Managing Meetings Successfully, Hawthorn, VIC, AU, rev. 2007, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c GROLLE, Johann. Miracle in the Sahara: Oasis Sediments Archive [online]. SPIEGEL, GmbH, Schwäbisch Hall, DE, rev. 2013, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c TUBIANA, Marie-José. Les Lacs d'Ounianga et Les Ounia [online]. IRD Documentation, Centre de Documentation, Montpellier, FR, [cit. 2016-03-10]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]