Jaroslav Kocvera
| Jaroslav Kocvera | |
|---|---|
| Narození | 7. března 1943 Mladá Boleslav  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 1995 (ve věku 51–52 let) |
| Povolání | spisovatel a básník |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav Kocvera (7. března 1943 Mladá Boleslav – 1995) je z publikovaných prací známý jako opakovaný pacient psychiatrické léčebny, sympatizant snah o modernizaci a humanizaci psychoterapie a psychiatrie a básník, který psal volným veršem a zejména v pozdním období tvorby byl ovlivněn surrealismem.
Básnická tvorba[editovat | editovat zdroj]
Ke konci svého života vydal svou jedinou sbírku básní, Slátaniny, která je hutným profilem jeho celoživotní tvorby. Následující rok byla vydána sbírka jeho korespondence s psychoterapeutkou Darjou Kocábovou „o lidské vzájemnosti, sounáležitosti a spoluzodpovědnosti, o hranici mezi duševní rovnováhou a nemocí, bytím a nebytím“ z let 1990–1994, doplněná eseji Kocábové. Některé z jeho básní byly publikovány i jinde, například v časopise Mosty 2 – 1989/1.
Surrealistický básník Karel Šebek, který se s ním seznámil při svém pobytu v léčebně v Kosmonosích a k vydání sbírky jej přemluvil, v předmluvě napsal, že mnohé z oněch pár básní znamenají „víc než silné sbírky jiných autorů“. Charakterizoval je přístupem čistoty, nekompromisnosti a angažovanosti v kladném smyslu (proti všemu bezpráví a násilí), samorostlostí a nesmlouvavostí: „Stačí pár slov, a je konec světa (…) když čtete, máte pocit, že tohle právě je ono a že to nemůže být jinak.“. Mnohé Kocverovy básně, podobně jako Šebkovy, jsou inspirovány životem v léčebně, který se podle Šebka „tomu dnešnímu neblahému světu podobá jako jeho tresť“. Sbírka byla vydána v pražském filosoficky zaměřeném nakladatelství Herrmann a synové, na knihařském zpracování se podíleli bývalí spolupacienti v rámci rehabilitační pracovní terapie v nově zřízené chráněné knihařské dílně.[1]
Další aspekty osobního života[editovat | editovat zdroj]
Pracoval například v textilní továrně Tiba,[2] ale i jako pomocný tiskař, čistič odpadních vod, rytec, kreslíř či betonář.[3] Má syna Tomáše.[4]
Po dlouhá léta byl tajemníkem Socioterapeutického klubu v Mladé Boleslavi (dnešní pobočky České společnosti pro duševní zdraví), v němž z iniciativy Darji Kocábové skupina průkopnických terapeutů a sociálních pracovníků společně s pacienty ve druhé polovině 80. let zaváděla komunitní formy práce s vážně duševně nemocnými, zejména psychotiky. Kocvera těmto snahám fandil již od první schůzky 7. dubna 1984 a zorganizoval již v roce 1985 první rehabilitační výjezdní pobyt členů klubu.[2]
V roce 1977, kdy se poprvé seznámil s terapeutkou Darjou Kocábovou, měl za sebou již 7 pokusů o sebevraždu.[1] Podle záznamu v databázi Národní knihovny zemřel v roce 1995, tedy téhož roku, kdy vyšla jeho kniha básní a odkdy je nezvěstný básník Karel Šebek. Způsob, přesné datum a okolnosti Kocverovy smrti nebyly publikovány.
Ukázky tvorby[editovat | editovat zdroj]
Jedna z nejstarších básní z celoživotní profilové sbírky Slátaniny, datace 1964-5, bez názvu (řazeno chronologicky):
Ukamenovali proroka
ne kamenem,
ale hovnem.
Nehodili po něm,
on do něho šlápl
(a možná, že to ani nebyl)
prorok.
Úryvek z básně „Míjení lodí (Severní póly)“ ze sbírky Slátaniny, datace 14. června 1989, věnováno „vzácné přítelkyni“:
jako by se jednou potkaly dvě lodi jménem Magdalena přídí se o sebe otřely a neodřely svoje jména
Úryvek z jedné z nejpozdnějších básní, datované rokem 1994 a nadepsané pouze věnováním „(Karlu Šebkovi)“, Slátaniny, str. 119:
Naše stromy jsou naše děti
A všichni mravenci jsou na dovolené
Takže je možno ustlat si v mraveništi
Obléct bídě brokátové šaty
Zahrát si kulečník s anglickým králem
Nebo angorským králíkem
je-li anglický král
zaneprázdněn nějakou
ze světových šachových
partií
Hraju šachy s Atlantickým oceánem
A dávám mat Střední Americe
Jsem osvícen komáry všech lamp
A bleskem z oblohy když bouří má láska
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Zpráva odjinud, Několik slov úvodem (Darja Kocábová), str. 7–8
- ↑ a b Darja Kocábová a Honza Bázler: „Ke kořenům“, Klubko, 25 let svépomocných aktivit v Mladé Boleslavi – Jubilejní sborník Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav, uzávěrka 1. 4. 2009, str. 2–10, zmínky o Kocverovi na stranách 4 a 6
- ↑ Zpráva odjinud, zadní strana obálky
- ↑ Redakční zprávy, Klubko č. 5, květen 2004 Archivováno 9. 1. 2008 na Wayback Machine., Česká společnost pro duševní zdraví, pobočka Mladá Boleslav
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Kocvera
- Jaroslav Kocvera: Slátaniny, Herrmann, Praha, 1995 (předmluva Karel Šebek, doslov Darja Kocábová), 121 stran, 200 výtisků
- Darja Kocábová, Jaroslav Kocvera: Zpráva odjinud, Konfrontace, Brno, 1996, 95 stran, ISBN 80-901773-7-9, 1000 výtisků, korespondence mezi psychoterapeutkou a jejím pacientem
