Jan Pelár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Pelár
Jan Pelár Praha 1895.jpg
Narození 25. května 1844
Hošťálková
Úmrtí 10. ledna 1907 (ve věku 62 let)
Brňov
Povolání hudebník
klarinetista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Pelár (vpravo vpředu), 1895 Praha

Jan Pelár, též Pellar (25. května 1844 Hošťálková[1]10. ledna 1907 Brňov[2] (místo úmrtí se nyní nachází v katastru obce Bystřička)) byl valašský hudebník a klarinetista. Ve své době byl nejproslulejším hudebníkem Valašska. Věhlas získal hlavně svými vystoupeními na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895, kde si jej v expozici valašské dědiny do hospody „Na posledním groši" přišla poslechnout řada slavných osobností. V roce 1969 se stal první osobností pohřbenou na Valašském Slavíně ve Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Pelár (původním jménem Pellar) se narodil v evangelické rodině nádeníka a muzikanta Josefa Pellara a jeho ženy Marianny, rozené Zemánkové.[1][p 1] Jan byl nejstarší ze šesti dětí, z nichž jen tři se dožily dospělého věku.[3] Vychodil evangelickou školu, na které byl jeho dědeček učitelem, poté se měl vyučit řezníkem.

Byl ženat s Rozálií, rozenou Žambochovou (1842–1884), se kterou měl tři děti (čtvrté dítě, nejstarší dcera byla uváděna jako nevlastní). Rodina žila do roku 1881 v Malé Bystřici, kde byl Jan Pelár hostinským. Z Malé Bystřice se rodina přestěhovala do Bystřičky, kde si Jan Pelár otevřel obchod se smíšeným zbožím. Po smrti manželky se již neoženil, v letech 1888–1891 byl hostinským v Růžďce.[3]

Pelár se poprvé proslavil (poté, co hrával pouze v okolí Bystřiček) na Národopisné výstavě ve Vsetíně (14. – 28. srpna 1892). Vrcholem se stala v roce 1895 Národní výstava českoslovanská v Praze, kde se svou kapelou hrál ve valašské hospůdce „Na posledním groši“. Jan Pelár byl tiskem označen jako „snad nejrázovější postava naší výstavy“ a jeho portrét namaloval Adolf Liebscher.[4] Traduje se, že Pelárovi zde hrozil zákaz hraní, protože neměl průkaz způsobilosti, který by osvědčoval jeho schopnost hrát. Tento průkaz mu měl na místě vystavit hudební skladatel Karel Weiss.[5]

V roce 1900 byl jako jeho bydliště zaznamenán Brňov, kde žil se svými dětmi.

Dílo (knižně)[editovat | editovat zdroj]

Posmrtné pocty[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Pelár byl první osobností pohřbenou v roce 1969 na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radhoštěm, kam byly jeho ostatky přeneseny z Pržna.[6]
  • V roce 2007 byla Janu Pelárovi v Bystřičce odhalena pamětní deska[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. U záznamu o narození a křtu Jana Pelára je uvedeno, že se Pavel Pellar prohlašuje za otce. Ke sňatku tedy došlo až po narození syna Jana.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika narozených, Hošťálková 1831–1872, snímek 96, Záznam o narození a křtu
  2. Evang. matrika zemřelých, Pržno 1868–1911, snímek 173
  3. a b JANUŠOVÁ, Martina. Jan Pelár, muzikant, jenž by neměl být zapomenut. Praha, 2016 [cit. 2019-06-05]. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Eva Doležalová. Dostupné online.
  4. Národopisná výstava českoslovanská. Národní listy. 2. 10. 1895, s. 5. Dostupné online. 
  5. Strýc Pelár. Moravská orlice. 2. 2. 1907, s. 9. Dostupné online. 
  6. Masarykova veřejná knihovna Vsetín: Jan Pelár
  7. Pelár už má na Bystřičce pamětní desku. Zlínský deník. 25. 6. 2007. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]